Barbarič a Stein (Juraj Červenák)

Začínáme Prosbou za zásvětí - nejprve je třeba uneseného chlapce najít V táboře překupníků
Neúspěšně. Pak tedy nezbývá než Stopování, které se posléze změní v Nalezení. To ovšem skončí V pasti. Nezbývá než čekat, neb Naděje umírá poslední. Leč naděje má plno práce se Zlým znamením a také tu jsou Obavy. Když oboje přemůže a konečně dorazí, ukáže se další Zádrhel v záchraně.
Ale vše dobře dopadne. Stein a Barbarič odjíždějí pro nosítka a vůz - Čekání na pomoc, ze které se stane Bloudění - V temném lese.
Steinovi je naprosto jasné, že Za všechno může Barbarič.
Ale nakonec, i během Hodin šermu, se se vším smíří. Zbývá odměna Za dobré služby.
Pak už jen Barbarič vzpomíná a jede na Setkání po letech.

Stein se kupodivu rychle smířil s tím, že se Jaroš zamiloval. Dorotka měla mnoho dobrých vlastností a i ty temné stíny minulosti k ní vlastně nějak patřily...
"Jste dnes velice zamyšlen," řekl arcivévoda Matyáš.
"Mám..."
"Starosti? Jedná se o kaprála a to děvče?"
"Eh... ano."
Arcivévoda se usmál.
"Měl bych se odvděčit za kaprálovy dobré služby..."
...
"Smím dál?" zeptal se Bohdan.
"Jistě," řekla Dorotka.
"Chtěl jsem...," Bohdan přistoupil až k ní a pak si klekl.
"Vezmeš si mě?"
Rozzářily se jí oči.
"An...," záře pohasla, "ale... nemám..."
"Nechci věno."
Záře rozsvítila nejen její oči, ale i budoucnost těch dvou.
"Ano."

"Jak to vypadá, kaprále?" zavolal kapitán.
"Chlapec je potlučený, v bezvědomí. Ale není to tak hrozné. Vylezeme nahoru, na světle ho prohlédnu lépe."
"Půjdu za vámi a pomůžu vám," řekl Stein.
"Ale pane... vaše koleno...," namítl Jaroš.
"Zmlkněte, kaprále. Oba je neutáhnete, děvče taky nevypadá nejlíp."
Stein začal slézat dolů. Strom povážlivě praskal, ale držel. Kapitán přelomil několik větví, pak se dostal mezi listí a bylo lépe. Najednou něco cvaklo. Nebo spíš klaplo. Pak se ozvalo křupnutí, cinknutí a strom se zachvěl.
"Skočte, pane!" vykřikl Jaroš.
Kapitán se vrhl do listí na zemi.
Naposledy něco klaplo a strom se skácel.

Dorazili k prohlubni v zemi, pozůstatku propadlé jeskyně. Na dně, v polámaných větvích, se choulila barevná skvrna. Zbytek stromu se opíral o stěnu a tvořil vratký žebřík. Bohdan sešplhal do poloviny, když se zdola ozvalo:
"Vypadni mizero!"
"Nejsem bandita," zavolal, seskočil na zem a přistoupil k té zchoulenině.
Vyklubala se z ní dívka, bojovně držící v ruce poněkud tupý nůž a v náruči svírající chlapce v bezvědomí.
"Kdo jste?"
"To je na dlouho. Hledáme chlapce, co je s ním?"
"Nevím."
Jaroš sáhl Joachimovi na čelo. Jeho ruka se setkala s její a od té chvíle, aniž to tušil, byl ztracený.

"Jjjj... jaký?" vykoktal ze sebe bandita.
"Měli jste tu chlapce!" zasyčel Stein.
"Jo ták... utek, hajzlík. I s tou děvkou. Takovej hezkej blonďáček, na trhu bysme za něj... uch!"
Stein zvedl těšínku. Tělo se zvrátilo do ohně.
"Co teď, pane?"
Kapitán se ohlédl po zbylých zajatcích. Ti očividně pookřáli a jeden z nich jim pověděl, kdy a kde Joachim uprchl.
O pár hodin později se prodírali lesem, Jaroš vpředu.
"Nevidím žádné stopy. Jak víte, že máme jít tudy?"
Bohdan si poklepal na nos.
"Cítím vůni, pane. Růže a levandule."
Stein se uklidnil. Jaroš byl jako tajná zbraň, eso v rukávu.

Stein s Jarošem se připlížili k tábořišti. Dva stany a přístřešek, pod kterým se choulili zajatci, ale Joachim mezi nimi nebyl. Čtveřice banditů u ohně hrajících karty.
Stein kývl a kaprál se začal přesouvat okolo. Sotva dosáhl správné pozice, hráči dohráli.
"Mám vás!" zvolal jeden.
Jeho kumpán hekl a skácel se, nůž v zádech. Těšínka štěkla, druhý se svalil rovnou do ohně. Třetí pokropil okolí červenou sprškou vlastní krve a padl na kolena. Za ním stál Jaroš a mířil mečem na přeživšího. Hromádka karet a mincí se topila v krvi. Červené eso na vrchu štěstí nepřineslo.
"Kde je zbytek zajatců?"

Ráno je našli. Bohdan spal opřený o kmen stromu. U boku měl Dorotku, svírající v náruči malého Joachima. Kaprálova ruka se ovíjela kolem jejích ramen.
Než dojeli zpátky, Stein mlčel.
Když všichni nalezení zase spali, tentokrát v postelích, vybuchl:
"Je to vaše vina, Barbariči! Kdybyste se tu nezdržel, když jsme přijeli pro posily, tak neodešli pryč a my je nehledali po celém lese! Teď mi možná Joachim umře! A Jaroš se mi zakoukal do té holky!"
Notář nevěděl, jestli se má smát nebo nadávat. V hlavě se mu zakously ty dvě zprávy do sebe a on zůstal jak solný sloup.

Nakonec se sešli na Jarošově dvorci. Bylo to nejlepší. Místa dost, klid a pohodlí, jak jim Bohdan psal.
Stein dorazil dříve. Když notář přijel, už pochodoval na dvoře. Léta kapitána skoro nezměnila.
"Konečně!" zavrčel.
Matěj krátkozrace zamžoural.
"Nekoukejte tak na mě! Stejně houby vidíte!" vyštěkl kapitán.
Barbarič vítězoslavně vytáhl z kapsy okule a opět zamžoural přes skla.
"Dal jsem na vaše rady."
"Mžouráte stejně! Kolikrát jsem vás varoval, že vám to zůstane?"
"Vůbec jste se nezměnil. Jste bručoun. A taky jsem vás kolikrát varoval, že vám to zůstane."
Chvíli bylo ticho a pak se Stein uchechtl.
"Rád vás vidím, Matěji."

..."Je nejvyšší čas obstarat vám něco na obranu. Nemůžete se věčně spoléhat na ten pozlacený rožeň."
Barbarič sklonil zrak ke svému rapíru.
"Rožeň? Neurážejte můj pohrabáč, kapitáne!"...
Pero se zastavilo. Matěj zvedl hlavu a zahleděl se nepřítomně z okna. Kde teď asi je? Barbarič už před časem využil arcivévodovy nabídky a vystoupil z jeho služeb. Rapír teď visel na zdi, prášilo se na něj.
Dokonce i Jaroš se dokázal zbavit válečných běsů. Matěj se usmál, bylo nezvyklé myslet na kaprála jako na zemana s rodinou, která se rok od roku rozrůstá...
Jedině kapitán nedokázal odhodit zbraň. Někde na jihu... žije?

Skupinka v čele s Barbaričem opět prohledává les. Víc očí víc vidí a proto je vbrzku objevena díra, vedoucí kamsi. Tmu dole čeří skoro neznatelný odlesk.
"Hej!" zavolá jeden z drábů, "je tam někdo?"
Když se zezdola ozve naštvaný Steinův hlas, Matějovi se úlevou podlomí kolena.
"Jste všichni v pořádku?" ptá se, "spouštíme vám dolů lano!"
Sáh za sáhem klesá pod zem. Lano už drží jen dva drábové, když Stein křikne:
"Máme ho, povolte ještě kousek!"
"Kousek? Už nemáme ani píď!"
"U všech čertů, Barbariči, neříkejte mi, že nemáte dvě lana!"
Matěj raději mlčí. Ostatně kapitán dokáže nadávat za dva.