Píseň ledu a ohně

Královstvím sedmi vládl král,
za mlada nikdy se nebál.
Když ale zestárl, začal se bát,
že mu drak roztaví brnění plát.
Za ženu zlatou lvici měl,
zahýbat jí se nestyděl.
Královna tím však netrpěla,
stejnou mincí mu oplácela.
Věř nebo nevěř, čtenáři věrný,
králův znak zdobil paroháč černý.
Jednoho dne, co jen čert nechtěl,
pobočník krále Jon Arryn zemřel.
Že bylo královi smutno až běda,
na hrad svůj pozval si přítele Neda.
Od truhly s tajemstvím našel Ned klíče,
v kolouším rouše že skrývá se lvíče.
Po smrti králově skončil Ned bez hlavy,
tím začal příběh tak dlouhý a krvavý.

„Co si pán přeje?“ zeptala se s hlubokou úklonou.
„Pán se jmenuje Tyrion a přeje si, aby sis to konečně zapamatovala,“ zaprskal.
„Jistě, pane,“ znovu se uklonila.
Dělala si z něj legraci? Nebyl si vůbec jistý. Připadal si poněkud vláčený událostmi, na což nebyl zvyklý. V bedně přepraven do Pentosu. V kočáru s Illyriem, sice pohodlnější, ale zdlouhavé. Teď už několik týdnů na lodi, kde mu ten, co si říká Griff, odmítá dát dostatek vína.
Ale aspoň je tu na první pohled poznat, že děvka je děvka, pomyslel si dívaje se na tetovaný obličej dívky, která se o něj starala.

..............................................................................
................Naš.............................................e os.................
................tří.............................................jso................
................u o..........................................str................
................á. Naše ostř..........................í jsou ostrá..................
................Naše ostří j.......................sou ostrá. N................
................aše ostří jso...................u ostrá. Naš................
................e ostří jsou................ostrá. Naše.................
................ostří jsou os.............trá. Naše os................
................tří jsou ostrá........Naše ostří j................
................sou ostrá. N....aše ostří jso................
................u ostrá. Na..še ostří jso................
................u ostrá. Naše ostří j................
................sou ostrá. Naše o................
................stří jsou ostrá..................
................Naše ostří js................
................ou ostrá. Naše................
................ostří jsou ostrá. N................
................aše ostří jsou ostrá..................
................Naše ostří jsou ostrá. N................
................aše ostří jsou ostrá. Naše o................
................stří jsou os...trá....Naše ostří j................
................sou ostrá.....Naše o.....stří jsou o................
................strá. Naše.....ostří jsou.....ostrá. Naš................
................e ostří jso.......u ostrá. N........aše ostří j................
................sou ostrá...............Naš..............e ostří jso ................
................u ostrá. N........................................aše ostří................
................jso.........................................................uo................
................st...............................................................rá..................
...........................................................................................

Cez ramená mu prehodili biely plášť.
"Vždy buď čnostný," povedal mu Barristan Selmy. "Nemáme rodiny, nie sme zaviazaní rodu. Máme len česť."
Zlatovlasý mladíček, vždy plný pýchy, svojho hrdinu bez dychu počúval.
*
Horiace mäso voňalo. To bolo najodpornejšie. Kúdeľ vlasov sa zmenil na dym.
Kráľ Aerys, ochranca ľudu, sa smial.
Jaime hľadel na bratov. Pripomínali dokonalé biele sochy.
Som jediný, kto ich počuje kričať? Hovorili o cti...
Ale čo keď je moje vnímanie dobra a zla pokrivené - pre to, čo mám so Cersei?
Chlapca z levieho rodu zalieval pot.
Starena, posvieť nám na cestu... pretože niekto z nás je slepý.

„Děje se něco?“ ptala se Asha na pravidelné kontrole stráží.
„Vůbec nic, žádná plachta na obzoru, kapitánko,“ odpovídal nacvičeně Qarl.
„Loď uprostřed tohohle lesa by byla dost divná,“ ušklíbla se na něj.
„Tak co se tu má hlásit? Něco jako ticho po pěšině?“ zjišťoval s úsměvem.
„Jo, nejspíš,“ přikývla.
„Dobře, takže teda úplný ticho,“ zasalutoval a pokračoval vemlouvavě. „Nudím se. Nechceš mě rozptýlit?“
„Možná později…“ odmávla ho.
Nikomu ze svých mužů to pochopitelně nemohla dát najevo. Ani Qarlovi, možná hlavně jemu ne. Ale byla z toho klidu neskutečně nervózní. Tušila, že se něco chystá. A její instinkt ji málokdy zradil…

Jsou chvíle, kdy na ni otec pohlíží jako na dítě, které nikdy neměl se svou láskou z mládí. Jindy v ní vidí krásu dívky, kterou nemohl mít, a chválí ji za bystrost, kterou jako by zdědila po něm.
Jsou chvíle, kdy jsou jeho oči prohnané a nevypočitatelné. Kdy je figurkou v jeho hře. Někým, koho využije, nebo obětuje.
Pak jsou chvíle, kdy požaduje neotcovské polibky, dotýká se jí a ona se snaží nezachvět.
Alayne se na noc zamyká a namlouvá si, že to je proto, aby ji malý Robert nerušil.
„Jsem dcera lorda Eddarda a lady Catelyn,“ šeptá ve tmě.

Mistr Cressen stál u okna a zamyšleně pozoroval pláž pod Dračím kamenem, kde si hrála Stannisova dcerka Shireen ve společnosti neveselého šaška Strakoše.
Dívenka klečela v písku a stavěla hrad, zatímco blázen se potloukal kolem a uskakoval před vlnkami hrozícími zmáčet mu nohy. Občas se na malou lady otočil a něco řekl. Něco nesmyslného, tím si byl mistr jistý.
Konečně Shireen dokončila poslední věž svého hradu. Vstala, aby si dílo prohlédla v celé jeho kráse. Vtom přišla nečekaně velká vlna a polovinu pískového hradu smetla.
Mistr si povzdechl. Ubohé dítě, kromě hranaté čelisti zdědila po otci i neúnavně pronásledující neštěstí.

Nikoho tak tlustého v životě neviděl. Slovo tlustý ani zdaleka nevyjadřovalo vzezření toho muže. Tučný, rozkydlý, masitý. Taková a ještě nelichotivější slova se mu drala na jazyk. Pochopitelně si dával velký pozor, aby tyto myšlenky nevyšly najevo. Už tak zde nebyl vítaný. Pán domu byl sice po vydatném jídle výborně naložený, to se však nedalo říci o všech jeho příbuzných. Davos měl neblahé tušení, že zde spojence pro svého krále nezíská. Bude rád, když vyvázne životem.
Brzy nicméně zjistil, že v tom muži se skrývá mnohem více, než by se mohlo na první pohled zdát.
„Děkuji, lorde Manderly,“ uklonil se.

Byl zase jednou spíš ožralý než jen opilý. Navíc v melancholické vyprávěcí náladě.
„Nevíš, kam chodí děvky?“ ptal se urputně Bronna.
„Do bordelu, kam jinam…“ ušklíbl se tázaný.
„Tysha byla jiná. Moje první žena. Miloval jsem ji.“
„Ona tebe určitě taky…“
„Věřil jsem tomu. Jenže pak septon, který nás oddal, jednoho dne vystřízlivěl a prozradil všechno mému ctihodnému otci.“
„Byl jistě potěšen…“
„Vystřídali se na ní všichni strážní. Každý jí dal stříbrňák. Na závěr přinutil i mě…“
„Vážně tě musel nutit?“
„Musel jsem jí za to zaplatit. Vlastní ženě! Dostala zlaťák, protože, jak řekl otec, my Lannisteři jsme vyšší třída.“

Bouřlivý konec:
"Lorde Stannisi, tohle je poslední kyselé zelí. Ted už ty psy budeme muset jíst samotné."
Tábor Tyrellů:
"Dáte si kousek pečeně, lorde Maci?"
O měsíc později:
Bouřlivý konec:
"Dneska jsem žádnou krysu nechytil, dokonce jsem ani žádnou neviděl."
Tábor Tyrellů:
"Ten broskvový koláč se přímo rozplývá na jazyku, dám si ještě kus."
O měsíc později:
Bouřlivý konec:
"Cibule! A nasolené ryby! Já se snad zblázním!"
Tábor Tyrellů:
"Ještě víno!"
O další měsíc později:
Bouřlivý konec:
"Posily! Sláva!"
Tábor Tyrellů:
"Zatraceně, Starkové!"
Po skončení obléhání:
Bouřlivý konec:
"Skutečně si k tomu kyselému zelí nedáte aspoň pohár vína, lorde Stannisi?"