Píseň ledu a ohně

Bílí havrani se sice ještě na velké části území ztráceli na sněhovém pozadí, celá země od Zdi až po Dorne se však na okamžik sjednotila v úsměvu. Na sever od Kailinské držby lidé děkovali starým bohům, že jim dali přežít zimu, na jih od ní se modlili k těm novým za teplé jaro a bohatou úrodu, obchodníci už se těšili na větší zisky. Od Starků na Zimohradu po Tyrelly z Vysoké zahrady, větší i menší lordi otevírali své sklepy se zbytky zásob a načínali cenné lahve Stromovinského zlatého. Mistři Citadely na základě četných měření dospěli k závěru, že přišlo jaro.

„Tohle léto bylo dlouhé,“ říkali jedni. „A dlouhé léto znamená ještě delší zima.“
„Každá zima jednou skončí… Přežili jsme je předtím, přežijeme je i teď,“ říkali druzí.
A opravdu, byla dlouhá. Delší, než všechny předchozí. Zima, kdy se nelidské stvůry z ledu připlížili zpoza Zdi. Meče jim neublížili, šípy je nesrazili k zemi. Zase a zase vstali, šíříc hrůzu a smrt.
Nakonec však jaro opravdu přišlo. Ledy konečně roztály, vyrašily první jarní výhonky…
Ale v Západozemí již nezbylo jediného člověka, který by mohl vítat jeho příchod. Jen skučící vítr si pohrával s listy a vlčí vytí se rozléhalo troskami Zimohradu.

V prázdné přijímací síni. Daenerys sedí na dřevěné lavici, zamyšlená a zjevně vyčerpaná. Barristan Selmy vystoupí ze stínu.
SER BARRISTAN: Má paní, neměla byste tomu muži věřit.
DAENERYS: Nevěřím mu. Bojím se už věřit komukoli.
(Oba mlčí.)
(pro sebe, téměř šeptem) Vlastně i čemukoli. Jak bych mohla vládnout sedmi královstvím, když se nedokáži postarat o jedno město, dokonce ani o své draky?
SER BARRISTAN: Tento svět má daleko k Sedmi královstvím. Nepatříte sem. Nesmíte ztrácet naději.
DAENERYS: A do čeho ji mám vkládat? Jsem krev draka, a přesto se bojím.
SER BARRISTAN: Do toho jediného, co drak potřebuje. Do větru.

Usedal ke svému stroji den co den.
Napsal pět tlustých knih.
A mínil psát další, dokud mu mráz nepromění horkou krev v žilách v led.
Psal poutavě, zaléval své suché a děsivé poselství šťavnatou omáčkou příběhů, aby se čtenáři nedokázali odtrhnout, aby se jim ta jediná důležitá věta zabydlela ve vědomí a nedala se vypudit.
Láska a sex, vášeň a zrada, války a boje, kouzla a intriky, násilí a smrt.
Smrt pro zlé i dobré. Protože takové to bude.
Chtěl, aby lidé věděli, že dlouhé léto nepotrvá věčně.
Že jednou se jaro nedostaví.
Že přichází zima.
A proroctví se vyplnilo.