DMD Bonus č. 6 pro 22. 4. 2018.

Vojín vběhne rozrušeně do centrály tučňáčího komanda. Běhá poplašeně dokolečka a mává kolem sebe nelétavými křídly, blekotá něco o lemuřím králi Jelimánovi, který byl přivázán vysoko na strom.
Zarazí ho Kowalski, když ho chytne za rameno a nasměruje čelem ke Skipperovi. Ten se rozvaluje v dětském bazénku, který Rico vytáhnul z útrob svého tajemného žaludku. V ruce má skleničku s likérem a na očích slunečnní brýle, které nazdvedne než stočí pohled na Vojína.
"Jelimán se chtěl prohlásit králem naší bazénové párty, jen jsme mu zamezili přístup. Ráno ho pustíme. Teď se pojďte taky pořádně naložit! Rico, zařiď skleničky pro všechny!"

V podstatě měl skvělou náladu.
Přemožené národy mu řádně platily a prokazovaly úctu.
Zrovna dnes mu izraelská delegace přinesla obětní dary.
Taková věc se nikdy neobešla bez velké slavnosti.
Ceremonie u obětního kruhu byla vyčerpávající a slunce pálilo.
Proto se uchýlil do chladu své soukromé místnosti.
Ani tam ovšem neměl klid dlouho.
Vůdce té delegace s ním prý chce mluvit o něčem důležitém.
Inu což. Zprávu od bohů je třeba vyposlechnout.
Zejména, když je určena jen jemu.
Odehnal všechny poddané.
K výjimečnému postavení si gratuloval příliš brzy.
Ve skutečnosti totiž byla Hospodinovou zprávou dýka, zaražená hluboko v jeho tlustém břiše.

Seděl v honosně zdobeném křesle. Nepřítomně hleděl z okna rodného zámku.
Odsoudili ho! Oprávněně! Za svůj čin si přeci nic jiného než smrt nezasloužil!
Proč mu dali milost?!
Pevně semkl víčka. Slzy hrozily, že si proklestí cestu ven.
On přece věděl, že je netvor! Nedokáže se kontrolovat. Když se to projeví, neumí to zastavit.
Zabil ji!
Přece jí říkal, ať vypadne! Neposlechla. Snažila se ho chránit…
Složil hlavu do dlaně. Zmučeně svěsil ramena.
Cvaknutí dveří. Nevzhlédl, jediný, kdo by ho mohl navštívit, byla ta císařská zachránkyně.
„Proč?“
Příchozí se ušklíbla. „Protože sám víš, že si zasloužíš mnohem horší trest, Astale!“

Velitel se dovalil až v příliš dobré náladě. Jednotka elitních tučňáků vycítila, že se něco děje.
„Mužstvo, pozor! Kowalski, hlášení!“
„Během naší služby se nic nestalo!“
„A hlídali jste pořádně?“
Začali se vytáčet. Mávl nad tím křídlem. „Tak pojďte! Máme misi!“
Sotva ho omrzela jedna neživá krasavice, už pokukoval po druhé. „Koukněte, jak krásně vrtí zadečkem. Ta bude moje!“
Ještě nikdy neviděli velitele tak dobře naloženého. Dvořil se jí, ona mu neodpovídala. Neodradilo ho to. Pak ji neohrabaně chytnul a figurka se mu rozpadla. Práskl dveřmi svého kamrlíku. Bude trucovat aspoň týden a pak… Dámy, třeste se. Skipper je zpět!

If there was anything positive in her situation, Aminah couldn't see it.
She walked out into the cold night - somewhere with no prying ears to make a call.
Suddenly there was commotion at the perimeter.
She headed over.
Three guards were arguing over a dead sheep.
A shadow crept almost unnoticed to the mouth of one of the caves.
Aminah followed it, pulling out her P228.
"Stop. Turn. Slowly."
The man complied.
"You!" they breathed in unison in two languages.
Then Aminah noticed his gun, pointed at her.
"Your day going as well as mine?" he asked.
"Better and better."

Některé dny jsou krásné, modré, slunečné a jarní. Někdy se na obloze objeví mraky něžné jako cukrová vata.
„Jsou jako beránci,“ vypískl nadšeně Harry a natáhl k oblakům ruku.
„Vlk a beránek,“ zamumlal Remus.
Obloha byla modrá a hluboká jako propast. Siriovi stačil jediný pohled, aby věděl, že vlkodlak se topí. Někdy to tak bylo. Někdy se Azkaban vracel.
Vzal Rema za ruku a zvedl ji k obloze. Na chvíli to vypadalo, že mráček balancuje na jejich dlaních.
„Dáme jim svobodu?“
Vlkodlak přikývl a pomalu oddálil dlaň. Zafoukal vítr a beránek se rozeběhl oblohou.
Vždycky si s Azkabanem nějak poradili.

Duch sveta panoval nad šírym lesom, nad preliatou krvou. Nad svojou horou.
Po úbočí Hory bežala svorka.
Spomaľujúca korisť mala na pysku penu. Tri kopytá dopadali na zem s istotou, štvrté s bolesťou.
Vlk preskakoval bodľačie, zle vymeral skok a s prekvapeným šteknutím sa prekopŕcol. Otriasol sa. Kožuch mal plný bodliakov.
Keď sa ich márne pokúšal vyhrýzť, zjavila sa spomienka.
Ťarbavé predné labky nevhodné na beh, ale stvorené na vymotávanie bodliakov. Horúce vlčie oči v holej tvári. Dlhý Bezchvostý. Pán a brat.
Vlk si sadol a vyl.
Nepočuje ma, vedel, ale prekvapene si uvedomil, že ho počuje vo vlastnom hlase.

Arnold J. Rimmer se už snad posté za povzbuzování jeho frajerské verze pokoušel vysvobodit princeznu ze spárů velepadoucha. Eso zástupce potřeboval, ale nebyl si jistý, jestli to vyjde. Tentokrát to ale vypadalo docela slibně. Rimmer se, i když neohrabaně, dostal na hřbet opodál stojícího slona a při sklouznutí po chobotu jaksi omylem srazil zákeřného velitele.
Pak ale přišla část s princeznou, které místo ochranitelských a uklidňujících slov řekl raději, co by jí bývalo zabilo.
Eso si povzdechl: „Víš, už ti to docela začíná jít, ale pořád zapomínáš na naše hlavní pravidlo…“
„No jo,“ zavrčel Rimmer. „Od teď už budu optimista!“

Kapradí jí sahalo po ramena, bunkr byl téměř neviditelný. Nebyla tu devět let. Život v osadě Ewoků zatím běžel dál. Válka uvízla v příbězích u kmenových ohňů, Leia se ale nemohla zbavit dojmu, že se smrtí Velkého Chirpy zapomenou. Stromy rostou dál, válka neválka.
Luke se sem vracíval pravidelně, už sedět u památníku a meditovat mu pomáhalo, ale ona měla pochybnosti.
Potřebovala s ním mluvit. O strachu. O pochybách. O Benovi. O tom, jak ji Han obvinil, že je ÚPLNĚ CELÁ PO NĚM...
Což, uchechtla se v duchu, může být pravda.
Odhrnula listí z otcova náhrobku a konečně se posadila.

O mé minulosti pomlčme. Děcák nikoho nezajímá.
Naštěstí jsem dostal novou šanci. Utek jsem a žil na ulici.
O mé minulosti pomlčme. Děcák a pasťák nikoho nezajímají.
Naštěstí jsem dostal novou šanci když mě pustili. Začal jsem prodàvat trávu a perník.
O mé minulosti pomlčme. Děcák, pasťák a basa nikoho nezajímají.
Naštěstí jsem dostal s amnestií novou šanci. Našel jsem si práci jako skořápkář a dokonce i ženu, jmenuje se Vilma a úspěšně se léčí ze závislosti na alkoholu.
Odteď jsem optimista. Čekáme dvojčata, budeme se brát a kupujeme na hypotéku byt.
Budoucnost je naše, jenom naše. Vítej, naše budoucnosti.