V.O.L.D.E.M.O.R.T.

Když Bellatrix poprvé uviděla svůj obličej na stránkách novin, bylo jí třináct. Předstírala, že je jí to úplně jedno, ale samu sebe vystřihla a schovala do klenotnice.
Od té doby se vídala často, obvykle ve společenské rubrice. Byla doprovod a to ji znechucovalo ještě dřív, než se jí znechutil manžel. Sama by tolik dokázala! Místo toho byla reprezentativní.
Od doby, co ji uvěznil ve vlastním domě, mohla ven vyjít jen jako nástroj dobré publicity.
A pak jednoho dne uviděla svůj obličej na titulní straně, ale nebyla to ona. Pohřbil ji zaživa, už měla právo existovat jen na stránkách Denního věštce.

Rojvol Raddle, už téměř dvacet let všudypřítomný i neviditelný, sbíral spojence různými způsoby. Například dopomohl k ministerskému křeslu jinému, aby se bez odporu chopil vlády, až si to bude přát. Abraxas Malfoy se ovšem k odchodu neměl.
„Přesvědč otce, ať se umoudří.“
Nebyl to tak docela rozkaz a vyložit si ho šlo různě. Lucius si byl ale jistý, že chápe dokonale. Za pěti slovy slyšel příslib politického vlivu, který mu otec odpíral.
„Otrávil jsem ho,“ oznámil švagrovi a snažil se znít, jako by o nic nešlo. Raddle se rozesmál. Nadějný mladý travič ztuhnul. Neměl snad...?! Bylo to přece úplně jasné!

„Co to máš na hlavě?“ James málem spadl ze židle a smíchem hýkal na celý lokál. Přesně jak Sirius očekával.
„Já jsem ho stříhal,“ zabručel Kingsley.
„Prý se mu to takhle líbí,“ zašklebil se Sirius a potřásl tím, co zbylo z jeho vlasů a co teď připomínalo ohon velmi rozčepýřeného psa.
James nemusí vědět, že strávil několik vzteklých hodin v koupelně nad pokusy se stříháním jednou rukou. Kingsleyho přitom odháněl a kouzla se ani nenamáhal použít. Nevysvětlitelné výkyvy magie, započaté Raddleovou smrtí, stále trvaly a oba tušili, že možná přijde doba, kdy se bude muset spolehnout jen sám na sebe.

Bylo druhého září, skoro poledne. Tetička Muriel klohnila cosi sotva poživatelného k obědu, Artur a Charlie seděli u stolu a čekali. Bill zmizel z Doupěte, když vyprovázeli ostatní k vlaku. Byl to první rok, co odjížděla už i Ginny.
„Kdovíkdy se uráčí vrátit!“ štěkla najednou Muriel. „Takové móresy za mých mladých let...“
Artur si povzdechl. „Co myslíš?“
„Myslím, že to má těžší než já, tati,“ řekl po chvíli Charlie. Vždycky měl v sobě nejvíc rozvahy z celého klanu.
„Pije! Nespí doma! A ten účes!“
„Nepustí mě k drakům, ale já mám rád i ty ovce a psy. Bill nemá nic.“

Jeho kroky se tisícerou ozvěnou rozléhaly jako kostelní zvony. Nedohlédl na konec chodby, jako by vůbec nekončila, ale nořila se do lepkavé temnoty. Automaticky sáhl po hůlce. Byla pryč. Temno se protáhlo do lidsky tvarovaných stínů. Ve vteřině byli kolem něho. Dav stínových lidí bez obličejů. Mihotali se, jak přeskakovali z bytí do nebytí a zase zpátky.
„Co jste zač?!“ Ohnal se proti nejbližšímu. Rozplynul se a na jeho místo vplul jiný stejný.
„Vždycky jsme tu byli…“ zasípalo to odevšad. „A vždycky tady budem, Tome.“

Vyrval se ze snu. Byl ve své ložnici. Přežil atentát. Ale kolik jich ještě bude?

Rowena se Siriusovi zhmotnila za zády, tak akorát hlasitě. Ohlédl se na ni z gauče. „Čau!“
„Ahoj,“ usmála se. „Doufala jsem, že mi dovolíš se k vám přemísťovat.“
„Já na tebe nezapomněl,“ řekl s jemnou výčitkou. Hned poznala, že ji nemyslí vážně. „Sedni.“
Propadla se mezi zválené polštáře. „Pořídili jste televizi. To Artur?“
„Mmhm,“ zamručel souhlasně přes muffin v hubě, náhradu alkoholu.
„Na co koukáme?“
„Akta banánovýho háje. Nebo tak něco.“
Chvíli mlčeli a zírali na banány.
„Co ruka?“
Sirius zamžoural na místo, kde bývala jeho levačka. „Dneska ne. Jak je mámě?“
„Rozhodně ne! Koukáme na banány. Dej sem muffin.“

Voldemort 2020
Voldemort 2019
Voldemort 2018
Voldemort 2017

Konkrétní drabble v souboru neobsahují varování, obecně se ale dá říct, že jsme přístupní cca od 12 let.

V nejnovějším souboru kromě již obligátní chronologie letošních drabble, časové osy a přehledu postav a zkratek najdete také odborný pamflet o jednom z aspektů fungování totality a karanténní domečky.

James Potter, jako typické stádové zvíře, špatně snášel samotu. Neustále potřeboval kolem sebe mít své lidi – kamarády, rodinu, ženy. Po rozvodu zkoušel chvíli randit, ale nikdy to nebylo ono, takže se nakonec ponořil (ještě víc, pokud to vůbec bylo možné) do práce a péče o Harryho.
Na rozdíl od jiných ani nevyhledával „vztahy“ na jednu noc. Potřeboval cítit víc než jen fyzickou přitažlivost. Jak se ale jednou zamiloval, byl ztracený. Jediný okamžik porozumění a někdy i roky slepé lásky.
Kdyby existoval seznam žen, do kterých by se ideálně měl zamilovat, Narcissa Malfoyová by byla rozhodně poslední z posledních.
A kurva.

Když bylo malému Harrymu úzko nebo smutno, schovával se v přístěnku pod schody. Na to, že měl dva milující rodiče a v možnostech doby i spokojený život, se to stávalo překvapivě často. Jenže táta pořád někde zachraňoval svět a máma měla svůj život a nemohla se o něj, rozpůleného a úředně přiklepnutého otci, starat pořád.
Dnes už se tam sotva vešel, přesto zalezl dovnitř. Posadil se na kbelík a obejmul si kolena.

To ta zatracená věštba nemohla být o mně? Já už bych tomu ministerskýmu kriplovi ukázal! A kdyby ne, jsem asi poslední, kdo by na tomhle světě někomu chyběl.

V jednu chvíli stála v Bradavicích, najednou ležela mezi bednami plnými květáků, chřestu a artyčoků. Nos jí naplnila skrumáž vůní – převažoval celer.
„Hej! Co děláte v mojí zelenině?!“
Vyplašeně vzhlédla směrem k hlasu a poprvé uviděla, kam vlastně dopadla. Desítky stánků se surovinami a pochutinami, tucty prodavačů, zelená kostra tyčící se k nebi. Trh.
Mladá, vysoká prodavačka, která se k ní blížila vražedným tempem, se najednou zarazila. „Lin?“
Automaticky ji zachvátila hrůza. Pak si ženu prohlédla pečlivěji. Její tvář jí byla povědomá...
„Lin, asi si na mě nepamatuješ...“
„Ari!“ vrhla se jí (poněkud neohrabaně z hlubin aromatické zeleniny) kolem krku.