V.O.L.D.E.M.O.R.T.

Dnes už zbývala jen jediná pochůzka. Jakkoli se Muriel protivila myšlenka návštěvy Obrtlé ulice, z Příčné zkusila už všechno a slimáci se stále neobtěžovali opustit její květinový záhon. Chtělo to těžší kalibr.
Ve spoře osvětleném krámě zamířila rovnou k pultu. „Dobrý den. Hledám něco na slimáky.“
Šedavá osůbka u pokladny nasadila výraz absolutního děsu.
„Snad toho nechci tak moc.“
Prodavačka zmizela za závěs mezi policemi.
„Slimáci? V tomhle počasí?“ ozvalo se zezadu. K hlasu se vzápětí připojila tvář. Pronikavé modré oči, lícní kosti, že by se jimi dalo krájet, vlasy stažené do drdolu černé jako bouřková mračna. „Přejete si, drahá?“

Lucius Malfoy, veden novou posedlostí, vkráčel do sborovny, jako by mu patřila. K nepodstatným ministerským funkcím připojil nedávno člena školské rady, což jeho ego zjevně vyneslo do nadpozemských výšin.
„Paní Potterová, jaká náhoda.“
Lily v duchu zasténala, nebylo kam utéct.
„Sluší vám to. Měla byste se mnou zajít na skleničku.“
„Nechci. Sbohem.“
Pokusila se ho obejít. Postavil se jí do cesty, do pařátu schvátil pramen jejích vlasů.
„Mohla bys mi ukázat, jak to mudlové dělají v posteli...“

„Takže pak jsem ho srazila k zemi pravým hákem.“
„Dobře jste udělala. Najdu pro vás něco navíc z rozpočtu. Když budou ty Vánoce.“

Deset let ta vzpomínka bolela jako stovky dalších – první cesta vlakem, přes jezero do Velké síně, věkovitá tíha Moudrého klobouku, první famfrpálový zápas, hodinové hovory u krbu ve společenské místnosti, úpění v knihovně, letní dny ve stínu stromů na pozemcích. Nestali se ještě hotovými kouzelníky, když jim zlomili hůlky a srdce.

Příčná ulice byla plná, tak jako už léta ne. Davy ztracených kouzelníků a čarodějek se valily všemi směry, místo obvyklých rodičů se školou povinnými dětmi všechny generace. Fronta k Ollivanderovi se táhla do ztracena. Bill a Charlie vyšli ven, vzpomínka na nákup první hůlky po letech čerstvá a šťastná.

Nejdřív děkovala osudu, že jede pryč z tábora. Bylo jí jedno kam – dali jí najíst, zbavili ji vší, oblékli do látky příjemné na dotek, ubytovali v pokojíku s výhledem do zahrady. Ředitelka centra ji přišla osobně přivítat. Po chvilce rozhovoru Yolande všechny ty dobré věci zhořkly.
Bude zachraňovat čistokrevné kouzelnictvo, bude zamčená mezi čtyřmi stěnami rodit děti, budou ji znásilňovat, dokola a dokola.
Pokusila se o útěk, pak o smrt. Ječela, vřískala, bušila do dveří své malebné cely.
Odvlekli ji. Když se vrátila, všechno jí bylo jedno. Každý den s prázdným úsměvem hleděla do zahrady a hladila své rostoucí břicho.

Hraje opilého, možná až příliš dobře. Vrazí do útulného předdomku pro otce, hosty a platící zákazníky, ohání se původem, penězi, patronátem tchána. Chce je vidět. Chce si vybrat.
Řekne si o nejmladší. Zvedne se mu žaludek, když to vysloví, drsně a slizce zároveň, jak to vyžaduje jeho role.
Řada vyděšených sedmnáctek, které uprostřed noci vyhnali z postele. Hraje si s myšlenkou říct si o dvě, ale netroufne si. Zachrání jedinou teď a bude doufat, že se k dalším dostane jindy.
„Dejte mi tu čtvrtou,“ rozkáže jako absolutní vládce a ukáže na drobnou světlovlásku.
Lenka Láskorádová oficiálně zemře dnes v noci.

Riziko. Riziko! RIZIKO! rozeznělo se v Rojvolovi. Rozkoukává se. Raší rozednění.
Rebelie ranila Rojvolovu racionalitu. Rád by rozkázal rozumu a relaxoval. Rozum je rebel, rámusí rachejtlemi, rozechvívá ruce, rosí rty.
Rojvol rozsvítí a rozevře raritní rukopis. Rébus po roce rezignuje, je rozluštěn. Řádky v řečtině rozprávějí o rituálu rozlomení.

Rozbijte rakve, rozklad se ruší, Rojvol se bude rvát za renesanci!

R rezonuje. Rojvolovo robě či ryzí rasa? Rowena nebo Regulus? Rozhodne Rabastan.

*

Regulus v řetězech. Rytmická recitace, repliky jsou rychlejší a rychlejší. Radikální řez. Rozšklebená rána. Relikviář se rozzáří. Rojvol řve.

Rámováno roztomilou rošádou: rudý rybník, rozervaný rival a Remus.

Rozrazil dveře a vrhl se k míse. Za ním kroky.
„Ty vole, tys nikdy neviděl mrtvolu?“
Jako odpověď zvracel silněji.
„On nikdy neviděl mrtvolu! To je gól. To se nedivim, že jsi taková citlivka!“ rozřehtal se nad ním Terry. Pak ho poplácal po zádech. „Promiň, kámo.“
Percy ucuknul, otřel si pusu do rukávu a sesul se k zemi. Byl bílý jako křída.
„Fakt sorry,“ usmál se kolega. „Teď už aspoň vím, co s tebou. “
Zmohl se jen na zmatený výraz.
„Ouřaduješ perfektně, ale tenhle flek pro tebe není. Hledaj někoho do kanclu do Pramene. Řeknu šéfovi, ať ti dá doporučení.“

„V tuto chvíli nemáme další informace. Veškeré dotazy budou zodpovězeny na tiskové konferenci v devět hodin. Dobrou noc.“
Jediným pohledem vyjádřila nadřazenost nad majiteli rukou, které vystřelily nahoru, otočila se a rázně odkráčela. Kde brali novináři tolik energie ve tři ráno, jí bylo záhadou.
„Těžká noc?“
Bystrozor Potter se s úsměvem vynořil z vedlejší chodby.
„Strašná,“ přiznala se. S každou minutou ztrácela na dekóru.
Účastně pokýval hlavou. „Kafe u mě?“

V bystrozorské kuchyňce stáli blízko u sebe. Za normálních okolností by ji to znepokojilo.
„Pozor!“
Zamračila se.
„Máte tu řasu.“
Přiblížil se. Ustoupila. Jejich pohledy se setkaly...

Prchla bez kofeinu.

– Ber to jako nový začátek. Musí to tak být.
Nechci začínat znova, mám to ráda tady!

– Poznáš spoustu nových přátel. Mudlů...
Já ale mám kamarády!

– Můžeš si povídat s úplně každým, o všem. Ale my o tobě mluvit nebudeme.
Kromě toho, že existuje celý další svět, kde se kouzlí. Ale asi by mi stejně nevěřili...

– Naučíš se spoustu zajímavých věcí! Musíš, aby sis poradila sama.
O kterých zpátky doma nemůžu mluvit.

– Sama si můžeš vybrat, co z tebe bude. Já takové štěstí neměla.
Chtěla bych být normální, čarodějka, ne nějaká nula na okraji.

– Ari, poslouchej mě...
Nech mě být, mami.

Lucio: Jen klaďte na mě těžké úkoly,
          ať zvíte, jak si cením švagrství.
          Však sehnat poloobra –
Rojvolus:                                Příteli,
          i špína může nás vést k vítězství.
          Tak pěkně jdi a přiveď příšeru,
          ať mocné vojsko záhy seberu.

Lucio odejde

Rojvolus: To bychom měli. Lucia to na chvíli zaměstná, aby nemyslel na lotroviny, ten poslední obří kmen bude k užitku při invazi a zároveň se těch přerostlých oblud zbavím. Tři trpaslíci jedním vrhem!

***

Lucio: A nepochybuj, to se vyplatí.

Haluza: Betelná hokna to je, ale esi nám, ty dacane, nezacáluješ, já ti zmaluju ciferník!

Lucio: (pro sebe) Kéž Rojvol tuhle číši vypije.