V.O.L.D.E.M.O.R.T.

„Chci být zase malej,“ zamručel Draco do nočního ticha. „Ari odvezli, protože je moc velká.“
„Ne-e, protože neumí kouzlit,“ ozvala se Lin z vedlejší postele. V hlavičce jí to šrotovalo celý večer. Ona umí kouzlit, trošku, takže zůstane doma. Nebo u tety, strejdy a Draca.
„To je jedno. Stejně je pryč. A už se nikdy nevrátí,“ kontroloval malý pan Malfoy, jako by na to přišel sám.
Chvíli mlčeli.
„Řekni mi, až budeš zas malá. Já chci být malej pořáááád,“ schoval konec věty do zívnutí. „Dobrou.“
„Dobrou,“ špitla Lin a pevně semkla víčka. Až se vzbudí, všechno bude takové jako dřív.

Kingsley za nimi začal chodit brzy po Raddleově pádu. S Aurorou se spřátelil během nočních porad Výboru a s Eri si sedli od prvního setkání. Jeho návštěvy vždycky stály za to. Alespoň obvykle.
„Tak už nezapírej,“ začala po několika netypicky tichých minutách Aurora. „Co se děje?“
„Sirius,“ řekl Kingsley po chvíli. Bylo jasné, že se mu mluví těžko.
„Zase...?“
Zakroutil hlavou. „Neustále odsouvá zkoušku protézy. Přitom je to zázrak, tu techniku zdokonalili teprve před deseti lety!“ Odmlčel se. „Má noční můry. Každou noc. Hůlku nechává zavřenou v šuplíku. A už skoro dva měsíce neodešel z bytu. Bojím se o něho.“

Takový byrokratický moloch, jakým Ministerstvo kouzel nepochybně bylo, vyprodukoval neuvěřitelné množství dokumentů.
Všechny ty zákony, nařízení a rozhodnutí, zápisy, poznámky a oběžníky musely být na něco zapsány. Pro písemnosti z první skupiny se používal pergamen a pro ty druhé papír. Pergamen byl vnímán jako trvanlivější a tradičnější médium.
Nemůžeme se tedy divit, že nástup Rojvola Raddlea do úřadu ministra kouzel tuto praxi narušil. Raddle se nenamáhal dát svoji vůli najevo oficiální cestou. Podepsal, přečetl nebo schválil pouze to, co dostal na pergamenu.*

*V odboji se vžilo označení vláda husy a osla, ačkoli ani jedni jmenovaní si svou moc příliš neužívali.

Sotva se přemístil, když k němu přiskočil rozesmátý mladík a vřele mu třásl rukou.
„Vítej! Weasley, že? Tebe bysme tu nečekali!“
„Byl jsem sem přidělen,“ odvětil bez úsměvu, ke kterému se na takovém místě nedokázal přimět. První zaměstnání a hned v pracovním táboře. Někdo se musel dobře bavit. Kolegu to ale nijak nezviklalo.
„Terry, těší mě, tak pojď.“
Svižným krokem prošli branou střeženou dozorci.
„Pucey a Moranová. Není s nimi moc řeč, ale jsou mizerní v pokeru, takže si vyděláš,“ zasmál se Terry. „Kancl máš támhle,“ ukázal, když vešli do správní budovy. „No a já sedím hned vedle. Paráda, ne?“

Denní hlášení proběhlo standardně – včerejší zátah dopadl nad očekávání, při akci zemřeli dva civilisté, Mudlovské divadlo dosud nebylo objeveno.
„Co Lestrange? Pořád doma s děckem?“
„Celou noc strávil v pánském klubu. Opil se a obtěžoval tanečnice,“ odvětil Moody věcně. „Vykřikoval, cituji, ‚Ta kurva mi zničila život.‘, ‚Píchá mudlovskou špínu.‘ a ‚Nasrat na odboj.‘“
„Zajímavé.“

Rabastan byl na mrtvém bodě. Sledovali ho, takže se nemohl připojit k Výboru (asi by ho stejně poslali někam), zároveň ale neměl důvěru druhé strany (proto to sledování). Když rozmluvy s náhodnými lidmi na zastávkách nepomáhaly, rozhodl se změnit taktiku. Vplazí se zpátky do tchánovy přízně...

Musím uznat, že „kdesi napravo od Británie“ je poněkud vágní určení místa. Grindelwaldovo sídlo jsem zatím nenašel, přesto jsem však v Německu poznal leccos zajímavého.
V první řadě, vládne zde řád, dokonce bych se neostýchal nazvat jej Řádem.
Za druhé, všeprostupující téma čisté rasy. Ten tajtrlík na Grindelwaldově řetízku vůbec netuší, jak směšné je jeho pinožení.
A do třetice všeho zlého, klenoty německé krajiny i vynalézavosti, koncentrační tábory.
Tyto výkonné stroje na smrt nepůsobí o nic hůře než kterýkoliv jiný zajatecký tábor, ale když zmizí kulisy naaranžované pro Červený kříž...
Grindelwald mě toho musí tolik naučit! Jen co ho najdu.

Na prázdném vesnickém nádražíčku byl klid. Na lavičce na prvním nástupišti seděl starý pán a četl noviny.
„Můžu si přisednout?“
Pán si neslyšně příchozího pochybovačně změřil. Přisednout? Neslyšel nikdy o osobním prostoru? Ale kývl, protože byl Angličan.
Cizinec se posadil, chvíli hleděl na horizont... „Moje žena odjela na dlouho do zahraničí.“
Pán se urputněji začetl do sportovní rubriky.
„Nevíme, kdy se vrátí. Můj syn, je mu šest, je optimista, v čekání myslím. Ale já... Bude se chtít vrátit ke mně?“
„Tady se čeká na vlak!“ zabručel pán. Chystal se slaměného vdovce zdrtit pohledem, ale ten zmizel. Jako pára staromódní lokomotivy.

Návštěvní hodiny u svatého Munga se chýlily ke konci. Dvě návštěvnice a jedna pacientka seděly mezi fotoalby a stovkami samostatných obrázků roztroušených po posteli jako metafora jednoho života.
„Mami, podívej!“ zajásala Rowena nad fotkou famfrpálového týmu. Tucet havraspárských si rozjařeně předávalo pohár.
„Pěkné,” řekla Minerva, protože nechtěla urazit tu paní, o které občas věděla, že je její dcera.
„Někde by tady…“ mumlala Isobel a těžkopádně se prohrabovala v krabici s fotografiemi u nohou postele. „Ha!“
Šestnáctiletá Minerva McGonagallová triumfálně oblétá brankové obruče.
Mysl se rozevřela… „Tehdy jsme hráli deset hodin. Měli jsme mizerné chytače.“ ...a vydala vzpomínku. Další díl skládačky.

Třásla se nedočkavostí, když čekala na jeho příchod. Taková čest, taková příležitost!
„Pane ministře!“ vydechla a vyskočila z křesla. Jeho přítomnost byla pro ni božským zjevením.
„Slečno. Máte minutu.“
„Jistě,“ posadila se a zhluboka nadechla. „Čistokrevné kouzelnictvo vymírá. I když někteří chtějí víc dětí, vzpomenou si na ty krvezrádce, Weasleyovic tlupu, a nechtějí se množit jako nějaká veverka. Potřebujeme více rodin s mnoha dokonalými dětmi. A děti od nepřizpůsobivých matek pro dobré čistokrevné rody. Já... chtěla bych být u toho!“

Raddle rozeznal potenciál a otevřel náruč novým ideám. Georgina Goyleová od základu postavila program porodnosti Pramen. Koncepci proti všem krvezrádcům.

Sbíhali se na nádvoří. Nikdo pořádně nevěděl, co se děje. Hoří, prý někde u astronomické věže. Justina ale víc trápilo, že nikde nevidí Hermionu. Když někoho léta špehujete, přepadne vás minimálně lehká nervozita, když vám zmizí z dohledu. V duchu sčítal nebelvírské, viděl Pottera a Weasleyho, ale ona s nimi nebyla. Mysli!
Včera ji viděl na hodině. Vypadala hrozně, jako poslední dobou pořád.
Od doby, co měla školní trest se Skrkem...
Od jeho kabinetu je to k věži přímá cesta...!
Rozběhl se. Oklikou se dostal k druhému vchodu, schody bral po třech.
„Grangerová!“ zařval, když viděl, že se chystá skočit.