Červený trpaslík

"Je to vážně nutný, Krytone?"

"Pane, být poslední žijící člověk není nic snadného. Stáhnul jsem si běžné otázky z terapeutických sezení..."

"Dobře, hlavně ať už to mám z krku."

"Cítíte se v životě spokojený?"

"Jo, jsem štěstím bez sebe z života, ve kterým kondom využívám jenom na volejbal!"

"Máte někoho, kdo by vám v tomhle těžkém čase pomohl?"

"Myslíš podrazáckýho Jidáše nebo do sebe zahleděnýho narcistu?"

"Jak byste popsal své silné stránky?"

"Ksakru, máš tam nějakou normální otázku?"

"Kde se vidíte za... to raději přeskočíme... Za co jste v současnosti nejvíce vděčný?"

Poloprázdný lahváč minul Krytonovu hlavu jen o kousek.

Loď ve tvaru obřího razítka, vyslala další, průzkumné. Posádka nebyla z návštěvy právě nadšená, a všechno to zapříčinil znuděný replikant, který ukradl vesmírnou mapu ze smrťácké replikantské lodi.

Pokusili se je zmást, když navedli Modrého skrčka dál od Trpaslíka. Rimmer byl bohužel nucen převzít velení, když se Dave zkoumal prastarou mapu a z toho zápachu omdlel.

„Bože! Nejde! Mozek!“

„Dovolte mi oprášit lekci jízlivosti, pane. Musím Vám sdělit, že zníte jako generátor náhodných slov. Na takové hlouposti nemáme čas.“

Rimmer nepřestával blábolit, naštěstí Lister procitl z čichového šoku, podobnému pachu měsíc nošených trenýrek.

Krize byla nakonec zažehnána. Měli zkrátka kliku.

"Krytone!"

Lister stál v řídící místnosti a starostlivě pozoroval lodní počítač.

"Mohl by ses podívat na Holly? Je nějaká divná."

"Jak to myslíte, pane?"

"Holly, kde se teď nacházíme?"

"Asi tucet jelenů od galaxie jogurtové žížaly."

"Vidíš? Zní jako generátor náhodnejch slov!"

"Obávám se, že to jsou první příznaky počítačové demence. Koneckonců, Holly je stará přes tři miliony let. Jednou se to stane i mě."

"Ale co s tím budeme..."

Přerušilo ho Rimmerovo volání. "Listere, ty ulepená nudle na tváři vesmíru, zase ses mi hrabal ve sbírce figurek poníků fašistických diktátorů, že ano?!"

"Do kosmu, na Rimmera to leze taky!"

„Byla to nehoda, Rimmere!“
„Nehoda? Vyhodil jsi nadřízeného technika z nákladového prostoru!“
„Ale omylem! Nechtěl jsem!“
„Omylem? A jak asi? Jsou tam čtyři různé pojistky!“
„Byla to úplně nevinná kamarádská strkanice! Kočkovali jsme se s Kocourem u ovládacího panelu, jen tak jsme blbli a zničehonic se to otevřelo!“
„Vážně?“
„Vážně. Nejsem přece nezodpovědnej vylízanej mamlas, abych něco takovýho udělal schválně.“
„No dobře. Ale ještě jednou a půjdeš do hlášení, milánku! A budeš- Copak Krytone?“
„Ehm… Promiňte, že ruším, pánové…“
„Tak co je?“
„Pan Kocour si zřejmě v nákladovém prostoru zapomněl kyblík s popcornem, pane. A dalekohled.“
„Díky, Krytone. Fakt díky.“

Ubytovacím prostorem na Červeném trpaslíku se nesly děsivé zvuky. Kytary, bubny, zpěv.
Lister zase hraje na kytaru? To byla Rimmerova první myšlenka, mylná. Umí na kytaru, nijak úchvatně, ale že by souběžně zvládal i bubny a krákání, kterému říká zpěv? Těžko, zaposlouchal se.
„Tady to bývala Kampa. Ráj mániček, rum byl v hospodách levnej, účet za piva pevnej.“
Vrazil na ubikace. „Co to proboha posloucháš, Listere? To je…“
„… je to super, ne? Uklízeli jsme s Krytonem v ubikacích důstojníků a našli tam tohle cédéčko. Ježek v peci od Těžkejch Pokondrů.“
Rimmer se otřásl.
Radši se vypnu, než tuhle hrůzu poslouchat.

„Stát na ramenou obrů – co je to za krávoviny?“ vzhlédl Lister pohoršeně od komiksu Fajnové filosofické frky. „Obr se pohne a nameleš si rypák! A co když se mu nebude líbit, že po něm někdo rajtuje, co? Jednu ti ubalí a-“

„Ale kdepak, pane Listere, Bernard z Chartres to myslel tak-“

„Spíš nemyslel vůbec. Chtěl balit roštěnky na hluboký řečičky a přitom to byl normální vocas!“

„To je velmi odvážná interpretace, pane.“

„Dyk je to jasný každýmu, kdo má trochu zdravýho rozumu v makovici! Kromě týhle bandy pozérskejch paznechtů!“ pohoršeně knihu zahodil a sáhnul po nové.

Kryton si hluboce povzdechl.

„Chlapi, máme problém,“ oznámil Lister z pilotského křesla.
„Omyl, Listere,“ opravil ho vedle sedící Rimmer. „Ty máš problém. Já se s tím hrochobernardýnem neoženil.“
„Na to zapomeň,“ odmítl Lister kategoricky Rimmerův nevyslovený návrh. „Živýho mě nedostane!“
„To je chceš zase zkoušet setřást?“ pochyboval Rimmer. „Už měsíc se nás drží jako finanční úřad.“
„Obávám se, že bychom spíš vyhnali prase ze sladovny. Gelfové jsou proslulí neodbytností,“ dal mu Kryton za pravdu, ač nerad.
„Do kosmu! Přece musí bejt nějakej způsob, jak je odradit.“
„Viděla tě, když jste se brali, ne?“ ozval se Kocour. „Když ji neodradilo to, tak to už nic…“

Při úvahách o retenční schopnosti skladu je zde několik pojmů, které je třeba definovat.
- Co je to retence
- co je to slad
- proč je sladký
a konečně
- proč je tak často slad spojován s retencí

Rimmer se díval na slova, která právě nadiktoval počítači, a která tvořila úvod jeho diplomové práce na téma Retenční schopnost sladu. Tímto způsobem obvykle začínal všechny práce na témata, o kterých neměl ani ty nejmenší znalosti. Vždy pouze doufal, že to bude znít chytře.

Vzápětí usoudil, že to chytře nezní ani trochu, s jekotem proletěl půl patra lodi a pak se týden třásl pod postelí.

Když Rimmer zjistil, že by se Lister měl stát jeho nadřízeným díky nové pozici šéfkuchaře, rozhodl se, že to pochopitelně nemůže nechat jen tak.

Zahájil proto vlastní studium, ovšem měl-li mít kuchaře Listera pod kontrolou, pozice navigačního důstojníka by nestačila. Rozhodl se proto stát důstojníkem zásobovacím.

Čekal, že se studiem bude souviset nutnost psát diplomky. Ale už první téma ho vyděsilo.
"Retenční schopnost sladu?" Co to má být?!

Usoudil, že jeho běžný tříměsíční učební plán tady rozhodně stačit nebude a proto si šel připravit speciální plán pro krizové situace, který zahrnoval 12 různých barev a opakování látky 31 hodin denně.

"A little light reading, Listy?" Rimmer picked up the battered book and peered at the title. Retention Ability of Malt and the Yeasting Process - A Treatise on Deep Space Brewing. "You can't beat the classics."

Pulling himself with some difficulty out of the maintenance hatch, Lister snorted. "Laugh it up. You'll see." A faint, sickly-sweet smell wafted from below. Lister closed his eyes. "Smell that? That's success."

"No, that is the anal leakage of an diabetic cat. At best."

"Keep going," Lister grinned, "and I won't give ye any."

"Why would I-"

"I don't mean beer."

Rimmer swallowed. "Carry on."