DMD č. 8. pro 8. 4. 2018. Téma: Už nejsem dítě!

„No, Andulko, musím ti říct, že ten chlapec se mi moc nepozdával. Mohl se alespoň slušně obléknout, když k nám šel na návštěvu…. „
„Ale maminko…“
„… a taky ostříhat nebo alespoň učesat se mohl. Zdá se, že nemá žádné vychování. Nečekám, že by se ti dnešní mladí dokázali chovat podle Gutha-Jarkovského, ale alespoň základy slušného chování…“
„Ale maminko…“
„… a vůbec, přijde mi povrchní a neupřímný, čertovina mu kouká z očí, Andulko!“
„Neříkej mi Andulko!“
„Ne, jak jsem řekla, s tímhle chlapcem prostě kamarádit nebudeš, dítě!“
„Ale já už nejsem dítě, maminko. Je mi pětatřicet a s Honzou jsme se včera vzali.“

"Talk to me, Mouse," Wolf's voice came through the magical interface.
"Not much to tell. He's still turning up mostly useless artifacts," Aminah shrugged. "His grunts are tyrannizing everyone and there are rumours of possible connection in Iran."
"Iran?" Wolf sounded surprised.
"Do you want me to look into that?"
"No," the answer came too quick. "No, Mouse, I'll deal with that myself."
"Use me, Wolf. I can handle it. Don't baby me."
"Negative, Mouse."
"He trusts me."
"Does he tell you everything?"
"He tells me enough."
"And we need to keep it that way."
"Roger Wilco. Out."
She sighed.

Vzít na palubu zkušenějšího námořníka bylo jistě dobré pro budoucnost výpravy, nikoliv však pro morálku. Jakmile totiž nový člen posádky zjistil, s kým má tu čest (a bylo to ještě před představením, když chtěl Pirát Kapitán urychlit plavbu foukáním do plachty), začal láteřit.
„U sta hromů!“ plácl se do čela, „vždyť ty jsi nejhorší pirát v dějinách pirátství.“
„Náhodou jsem vyhrál piráta roku, pane.“
„A to je co? Vždyť jsi jako děcko, které poprvé stojí na palubě lodi!“
„Přeháníte. Já už například vím, že támhlety věci jsou vesla a ne hesla.“
Edvin na něj byl v tu chvíli děsně hrdý.

The house was dark and silent. It was quite late and Victor was holding an oil lamp and carefully stepping on the stairs, trying not to make much noise. He knew, his mother would never let him go. She would tell him he will get robbed or murdered (or drunk which in her eyes would probably be even worse).
"Where do you think you're going?" somebody asked from the bottom of the stairway. His mother was standing there, holding a candle. He silently cursed and before she could say anything more, he growled: "I am not a child anymore, mother."

„Hm…“ Sirius Jamese zhodnotil kritických pohledem. „Něco tomu prostě chybí,“ zamyslel se.
„Siriusi, já mám pocit, že-“
„To je ono!“ usmál se jako dítě, které právě přišlo na řešení hádanky. „Nemáš kytku. Vždycky holkám dávej kytky.“
„Siriusi, to stačí-“
„Co myslíš, růže? Nebo lilie?“
„Brácho,“
„Máš pravdu, růže bude lepší. A chovej se k ní mile, řekni jí, že má hezký vlasy. Ne, oči. To zní líp.“
„Siriusi, nejsem děcko!“ utrhl se na něho James.
„Jistě, že ne, jdeš přece na rande s Evansovou,“ ušklíbl se Sirius a smetl mu z ramene neviditelné smítko. „A to je mnohem, mnohem horší.“

- A či si mi tu, Pištík môj.
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či si sa neschoval, keď sem predseda zase mieri. Dobrého zdravia, predseda. A kohože to vediete?
- Mladého synovca mi sestra z Viedne poslala. Tak sa pred ním slušne chovajte.
- Dobrý deň. Ja som Paľko.
- Vitaj u nás chlapče.
- Predseda, a čo tu on bude robiť?
- Jak čo, kua? Prišiel sa pozrieť na krásy slovenského vidieka. No, Paľko povedz, čo sa ti najviac páči. Ovečky? Hory?
- Veruže pekné to tu máte. Ale najviac sa mi páči v dedine jedna – Anička sa volá.

„Dej sem dítě,“ ozvalo se venkovskou chalupou ode dveří. Ženská postava skloněná nad stolem se otočila a po chvilce odpověděla: „Řeklas nejsem dítě? No to poznám sama. Vypadáš tak na něco mezi osmdesáti a smrtí.“
„Říkám, osobo, dej sem dítě!“
„Nejsem dítě, to už jsi říkala jednou. Já ti to opravdu věřím. Hele, nejsi ty spřízněná s někým z Marvelu? Tam jeden pořád opakoval já jsem Groot. A jak na tebe koukám, měla bys změnit outfir, taky navštívit kadeřníka a manikérku.“
„Dej sem dítě,“ ozvalo se od dveří plačtivě.
„Jsi jak ohraná gramofonová deska,“ zareagovala paní domu. „A teď ven!“

Když Pejsek s Kočičkou dorazili ke kasínu u Míci, stála přede dveřmi Gorila (doslova Gorila). "Pusťte nás dovnitř, prosím"." Nejste náhodu moc malí na to, abyste chodili do kasína?" odpověděla ta Gorila. "No dovolte," namítl Pejsek, "nejsme žádné děti." Kolik je vám let?" zeptala se Gorila. "Mně je deset let, a tady Kočičce taky." "A máte peníze?" "Ano!" "V pohodě, můžete jít." "Pojď si peníze vyměnit za žetony, Kočičko." Nejdříve šli hrát ruletu, ale tam se jich zase ptali, kolik jim je. Tak šli hrát poker. Pejskovi se ze začátku dařilo, ale jak sám říkal:¨"Je to jen začátečnické štěstí."

Na vnitřním stehně vytetovanou růži, ve tváři ztvrdlé rysy, v očích zlobu. Už to není jeho malá holčička s nudlí u nosu, kterou našel v lese. Jeho osud.
Měří si ho a jeho zabolí její pichlavý pohled. Něco v něm mu připomíná Yennefer. Ale Ciri se protloukala životem sama a viděla a páchala víc smrti, než kolik si zasloužila.
Chce ji obejmout a vrátit ty ztracené roky zpátky.
Ale pravděpodobně by se mu vytrhla z náručí, vzkřikla: „Už nejsem dítě!“ a vztekle by odběhla.
Geralt si povzdechne.
A Ciri ho pozoruje a celé její tělo úpí touhou po otcovském pohlazení.

"Mohl bys mi synu laskavě vysvětlit, proč jsi se tajně oženil v Talronu?" zeptal se Creagan Michaela hned jak se vyskytla vhodná příležitost. A že se Michael snažil, aby to nebylo hned a jeho otec stihnul trochu vychladnout.
"Tati, už nejsem dítě a o tak důležité věci, jako je svatba, jsem se chtěl rozhodnout sám."
"Víš Michaeli, slíbil jsem tvé matce, že si budeš moct sám vybrat z vhodných adeptek, že ti jako dítěti nenajdu budoucí ženu. Ale tímto krokem sis pohněval minimálně dva vévody, kteří se budou cítit uraženi, že jimi královský syn pohrdá. Budeš si je muset usmířit."