Povídání o pejskovi a kočičce

„Slepá chodba,“ zašeptala udýchaná kočička.
„Necítím tu naše tajné značení,“ řekl pejsek.
„Tvoje tajné značení,“ podotkla kočička.
Spisovatel dělal co mohl. Spisoval. Na papíry, které narychlo sebral ze stolu se slovy: „Nutili mě napsat svět podle jejich přání.“
„Mloci nesnáší psy,“ naříkal pejsek. „Co se mnou udělají?“
„Já si představila čerstvě nařezané kočičky,“ špitla kočička.
Zaujali bojový postoj.
Spisovatel zavrtěl hlavou a zabodl do papíru poslední tečku. „Jak se jim bude líbit tohle?“
Nad hlavou se jim ozvalo zaškrabání. Na podlahu dopadala hlína. Hrdinové se přitiskli ke stěně.
Z díry ve stropě vykoukl čenich.
Agentka Dášeňka jim hodila provazový žebřík.

+ "Třikrát kočka zamňoukala."
- "Třikrát pejsek štěk', a zas."
+- "Velký hrnec vezměme si, dáme do něj všechny směsi."

+ "Kolem hrnce kolem choď, oříšky, okurku vhoď."
- "Myši chutné máš ty ráda, všechny čtyři dej tam!"
+ "Pravda. Teď ti do sytosti, přidáme morkových kostí."
+- "Míchej, míchej, v potu tváři, ať se dílo dobře daří."

+ "Z špeku kůží dáme kilo, aby dílo mastné bylo."
- "Ještě buřty, čokoládu,"
+ "Tvaroh, perník, marmeládu–"
- "Tu ne, tu já nemám rád! Syrečky můžem' tam dát."
+- "Míchej, míchej, v potu tváři, ať se dílo dobře daří."

"Co tomu říkáš, Karle?"

"Josefe, to nemá být divadelní hra, ale pohádka pro děti."

3. dubna

VYJÁDŘENÍ K SITUACI OD ANIMOVANÝCH HVĚZD. Podle nepodložených informací se chystají vyjádřit známé animované hvězdy k situaci koronaviru. Nejspíše se jedná o Pejska a Kočičku, Večerníčka nebo Karkulku. Pro více zpráv vás budeme informovat.

4. dubna

VYJÁDŘENÍ PEJSKA A KOČIČKY. Z anonymního zdroje jsme dostali vyjádření Pejska a Kočičky. Cituji „Zůstaňte doma, když se jdete venčit, mějte náhubky.“

5. dubna

REAKCE NA PROHLÁŠENÍ PEJSKA A KOČIČKY. Zpráva, která zasáhla všechny: na ulicích se místo roušky začínají nosit náhubky. Neuvěřitelné!

6. dubna

OMYL, bohužel musíme odvolat minulé tři články. Jenom uvedeme, že nechceme mít problém s Pejskem a Kočičkou.

To bylo tenkrát, když pejsek s kočičkou ještě pozorovali hvězdy. Dokázali je pozorovat třeba celou noc, vždycky si pohodlně sedli a dívali se. No a jak časy plynuly, rozhodl se pejsek, že si pořídí dalekohled. Jednou, když byl jasný večer, se pejsek díval do dalekohledu. A tu náhle povídá:

„Jasnější hvězdu jsem neviděl, kočičko, ta hvězda je tak velká a jasná, že si musím zakrýt oči.“

„Máš pravdu, pejsku, ale proč se ta hvězda pořád zvětšuje?“ řekla zmatená kočička.

„Třeba se staneme svědky vybuchnutí hvězdy, to je velice vzácné,“ řekl s nadšením pejsek.

„Počkej, ona se přibližuje … utíkej!“ vykřikla kočička.

Pejsek naštvaně mlčel. Ale v duchu si uvědomoval, že to byla i jeho chyba. Nedával nic najevo, takže kočička předpokládala, že si pořád myslí, že to byla jenom její hloupost. Kočička dobře věděla, že to byla kolektivní chyba. Neměla zapomenout mapu a kompas a pejsek neměl myslet jenom na jídlo. Uvědomili si to až v lese, když se ztratili.

„Alespoň se můžeme orientovat podle lišejníků a polárky, nebo podle letokruhů,“ neztrácela naději kočička.

„Lišejníky rostou na všechny strany, je dopoledne, polárka nesvítí a letokruhy ... žádný pařezy nevidím,“ vyvrátil její naději pejsek.

Jediné, co bylo dobré, bylo, že měli to jídlo.

Všechno je tak trochu jinak, doba se zkrátka změnila. Ve třicátých letech minulého století to bylo jiné. Pejsek s kočičkou už nedělají bláznivé kousky jako dříve. Člověk musí jít s dobou, tak se pejsek s kočičkou rozhodli, že budou moderní. Na příklad pejsek si založil youtubový kanál a v nejbližší době oslaví 100 tisíc odběratelů.(Pejska málem kleplo, když mu někdo odhlásil poslední odběr). Proslavil se tím, že natočil World of Dogs a vlogy se slavými pejsky. To kočička si vybral jiný směr kariéry, dělá modelku. Vyhrála druhé místo na soutěži krásy. (Zase pejsek jí potom musel utěšovat tři dny.)

Jednou kočičku napadlo, „co kdybychom pěstovali obilí?“ Pejsek souhlasil. Vysázeli obilí. Za rok se tam šli podívat. Když došli, kočička si vzpomněla, že zapomněla doma svačinu. Tak tam pejsek zůstal sám. Pejsek viděl opodál traktor. „Trošinku si zaprenkuju. Udělám olympijské kruhy.“ Pejsek je udělal. Pak se vrátila kočička, ale než si to stihla prohlédnout, začalo pršet. V noci na místo dorazili mimozemšťani a divili se. „Zrovna dnes jsme to chtěli vytvořit. Nevadí, tak tam uděláme to samé, ale ve čtvercích.“
Ráno kočička onemocněla, tak tam šel pejsek sám. Uviděl čtverce a řekl: „Sakra, myslel jsem si, že jsem udělal kruhy!“

Jednou si pejsek a kočička četli knížku o duchách. Najednou „křach!“, „bum!“ nahoře na půdě. Pejsek se tam šel podívat. Nic tam neviděl. Ale když mu kočička posvítila baterkou, viděl tam tajemný stín. A zavolal: „Pomóc! Tajemný stín!“ Kočička se podívala a řekla: „Opravdu tam je. Ale já naštěstí vím, jak ten stín porazit.“ Pejsek si tipl: „Vyhodíme pojistky?“ „Ne, použijeme ten tanec, co byl v té knížce.“ Tak to zkusili. Bylo tam napsáno: „Kesjep a Akčičok.“ „Není ti to nějak povědomý?“ řekl pejsek. „Vůbec ne,“ řekla kočička. A opakovali to pětkrát. Tak to říkali. Potom, když rozsvítili, stín mizel.

Kočička a pejsek byli hrdinové. To ví každý. Pořád se pouštěli do akcí a pořád se jim něco nedařilo. Ale to jejich příbuzní, ti byli úplně jiní. Šlo jim jenom o jídlo a o jídlo a o jídlo …
Tak jednou pejsek řekl, že už to dál nesnese. Jeho příbuzný jim dokonce sežral dort! A kočička na to dodala: „A ti mí příbuzní se lízaj! To je tak neslušný! Já se třeba meju v neckách.“ Pejsek říká: „A jeden můj příbuznej si dokonce vydrbává blechy. A ani neumí chodit po dvou.“ „Co kdybychom je naučili slušnýmu chování,“ říká kočička.
„Ne, nesmysl.“

Pejsek moc rád vzpomínal na to, jak s kočičkou myli podlahu. Sloužit jako kartáč sice moc příjemné nebylo, ale když ho pak kočička drbala v neckách... ach. A to tulení se v pelíšku, to bylo taky krásné. Kočička tak zvláštně voněla mydlinkami. Od té doby pejsek projevoval zvýšený zájem o domácí práce. I když poprvé to přece jen bylo nejpěknější.
Jednou, byl právě máj, sluníčko svítilo, ptáčci zpívali, si pejsek dodal odvahy a požádal kočičku o ruku. Že by se vzali, jak to dělají lidi.
Kočička se zatvářila velmi kočičkovsky a zapředla:
"Víš, pejsku... slyšels někdy o komplikacích mezidruhového křížení?"

Pejsek a kočička uklízeli, a najednou něco zabouchalo na stropě. A pejsek se diví, co to je? A kočička říká, je to duch? Ale ne, já na duchy nevěřím, říká pejsek. A a co když je to duch jazyka? Tak se uvidí, jestli je tam duch jazyka! Po chvíli – ááááá - on tam je doopravdický duch jazyka. Ale po čem jde? Tázala se kočička. Pejsku, co máme na půdě? Vepřový jazyk. Já už vím, proč se jmenuje duch jazyka. Ten vepřový jazyk jsem chtěla udělat k večeři. Tak mu jdeme vyprášit kožich, jestli nějakej má. A vyhnali ho. To je konec.

„Já se tak těším do toho cirkusu,“ řekla kočička pejskovi.
„Snad do cirku,“ opravil ji pejsek.
„Do cirku?“
„Měli bychom hovořit spisovně. Neříká se do cirkusu, ale do cirku. Stejně jako se neříká na globusu, ale na glóbu. Us se prostě neříká.“
„Ty jsi ale fišk. Víš o tom, že máš tuhle zlomený vo? Vypadáš jako kakt.“
„Ano, ano. Zlomil jsem si ho při nástupu do autobu.“
„A kam jsi jel autobem?“
„Do divadla. Byl to takový hok pok s panem Lábem.“
„A jaké to bylo?“
„Výborné, jeden apl za aplem.“
„Počkej, už mi jede trolejb, tak pac a pu.“