Povídání o pejskovi a kočičce

Pejsek a Kočička psali drabble. Oba měli svoje nápady. Kočička psala o lidech a zvířátkách. Pejsek psal pohádky, vtipné říkanky a horor.
“Počkej Pejsku, to nemůžeš,” řekla Kočička. “Dneska píšeme pro děti, žádný horor.”
“Máš pravdu, zapomněl jsem,” řekl Pejsek.
A tak psali. Slova plnila věty. A věty plnily odstavce. A z odstavců byl příběh.
“Brzdi Kočičko, už budeme mít sto slov,” řekl Pejsek.
“Sto slov?” zeptala se Kočička.
“Drabble přece musí mít sto slov,” odpověděl jí Pejsek.
“Mám jich jen osmdesát tři,” řekla Kočička.
“Já dopíšu konec,” řekl Pejsek. “A budeme hotoví.”
Potom drabble vzali a odevzdali.
Dostali kačenku.

„Slepá chodba,“ zašeptala udýchaná kočička.
„Necítím tu naše tajné značení,“ řekl pejsek.
„Tvoje tajné značení,“ podotkla kočička.
Spisovatel dělal co mohl. Spisoval. Na papíry, které narychlo sebral ze stolu se slovy: „Nutili mě napsat svět podle jejich přání.“
„Mloci nesnáší psy,“ naříkal pejsek. „Co se mnou udělají?“
„Já si představila čerstvě nařezané kočičky,“ špitla kočička.
Zaujali bojový postoj.
Spisovatel zavrtěl hlavou a zabodl do papíru poslední tečku. „Jak se jim bude líbit tohle?“
Nad hlavou se jim ozvalo zaškrabání. Na podlahu dopadala hlína. Hrdinové se přitiskli ke stěně.
Z díry ve stropě vykoukl čenich.
Agentka Dášeňka jim hodila provazový žebřík.

„No dovol!“ zašeptala pobouřeně detektivka.
„Řekl jsem: Ty páko!“ vysvětloval detektiv. „Jen s ní zkus pohnout!“
„Dobře, ale mluv tiše,“ odvětila.
Zkusila zatáhnout nahoru, dolů.
„Počkej, má to být doleva a doprava,“ namítl.
„Marná pomoc, musíme to zkusit společně, když ani jeden nemáme palce.“
„Jak jsi tehdy napsala dopis dětem?“
„Šikovně.“
Teď za páku vzali šikovně oba. Jářku, kdepak hýbat jí sem tam! Oba se na ni zavěsili jako onehdy na prádelní šňůru a povytáhli ji.
Dveře cely se otevřely. Zpoza nich k detektivům vzhlédl unesený spisovatel.
Nebyl čas se přivítat a zobjímat, protože se pozemními chodbami rozeznělo: „Najf! Najf!“

+ "Třikrát kočka zamňoukala."
- "Třikrát pejsek štěk', a zas."
+- "Velký hrnec vezměme si, dáme do něj všechny směsi."

+ "Kolem hrnce kolem choď, oříšky, okurku vhoď."
- "Myši chutné máš ty ráda, všechny čtyři dej tam!"
+ "Pravda. Teď ti do sytosti, přidáme morkových kostí."
+- "Míchej, míchej, v potu tváři, ať se dílo dobře daří."

+ "Z špeku kůží dáme kilo, aby dílo mastné bylo."
- "Ještě buřty, čokoládu,"
+ "Tvaroh, perník, marmeládu–"
- "Tu ne, tu já nemám rád! Syrečky můžem' tam dát."
+- "Míchej, míchej, v potu tváři, ať se dílo dobře daří."

***

"Co tomu říkáš, Karle?"

"Josefe, to nemá být divadelní hra, ale pohádka pro děti."

„Tak co, Kočičko,“ povídá Pejsek, „co bude k večeři?“ „Bude koprovka, Pejsku,“ povídá Kočička. „Nééé, koprovku né, ty ji vůbec neumíš!“ říká zoufale Pejsek. „To kosti na měkko, ty by byli lepší …“, přesvědčuje Pejsek. „Ale no tak, viděla jsem upoutávku na nějakej kurz, prý se to jmenuje Kurzy koprolalie,“ zajímá se Kočička. „No jo, vypadá to docela dobře, ale nechápu, proč tolik mluví sprostě …, snad tě tam naučí dělat koprovku.“ strachuje se Pejsek. „Pejsku, podívej, tohle vypadá líp: ZDEŇEK POHLERICH, NOVÁ KUCHAŘKA, I PRO NEZKUŠENÉ.“
„No jo, Kočičko, ale víš …“ říká Pejsek. „Žádné ale, to chci mít!“ odmítá Pejska Kočička.

3. dubna

VYJÁDŘENÍ K SITUACI OD ANIMOVANÝCH HVĚZD. Podle nepodložených informací se chystají vyjádřit známé animované hvězdy k situaci koronaviru. Nejspíše se jedná o Pejska a Kočičku, Večerníčka nebo Karkulku. Pro více zpráv vás budeme informovat.

4. dubna

VYJÁDŘENÍ PEJSKA A KOČIČKY. Z anonymního zdroje jsme dostali vyjádření Pejska a Kočičky. Cituji „Zůstaňte doma, když se jdete venčit, mějte náhubky.“

5. dubna

REAKCE NA PROHLÁŠENÍ PEJSKA A KOČIČKY. Zpráva, která zasáhla všechny: na ulicích se místo roušky začínají nosit náhubky. Neuvěřitelné!

6. dubna

OMYL, bohužel musíme odvolat minulé tři články. Jenom uvedeme, že nechceme mít problém s Pejskem a Kočičkou.

„Kočičko“, zeptal se jednou pejsek, „nechceš se mnou jet za Kerberem, bratrancem z druhého kolene?“
„Ne pejsku, jedu za sfingou, bratrovou sestřenicí z třetího kolene,“ odpověděla mu kočička.
V Řecku:
„Tak co, Kerbíku, jak jde služba?“ zeptal se Pejsek.
„No, jde to, ale Hádés zavádí nový řády, chce po mně, abych se učil matiku, řečtinu a podobně,“ odpověděl ustaraně Kerbík.
„A co po vás chce?“
„Nejvíc matiku, jako třeba 6:2.“
„Tak dej hlavy dohromady, takhle, a kolik čumáků teď vidíš?“
„Tři, proč?“
„Vidíš Kerbíku, až se tě na něco podobného budou ptát, tak si vzpomeň na oči a čumák.“

To bylo tenkrát, když pejsek s kočičkou ještě pozorovali hvězdy. Dokázali je pozorovat třeba celou noc, vždycky si pohodlně sedli a dívali se. No a jak časy plynuly, rozhodl se pejsek, že si pořídí dalekohled. Jednou, když byl jasný večer, se pejsek díval do dalekohledu. A tu náhle povídá:

„Jasnější hvězdu jsem neviděl, kočičko, ta hvězda je tak velká a jasná, že si musím zakrýt oči.“

„Máš pravdu, pejsku, ale proč se ta hvězda pořád zvětšuje?“ řekla zmatená kočička.

„Třeba se staneme svědky vybuchnutí hvězdy, to je velice vzácné,“ řekl s nadšením pejsek.

„Počkej, ona se přibližuje … utíkej!“ vykřikla kočička.

„Slyšet - mlýn - blýskat se - polykat - plynout - plýtvat - vzlykat - lysý - lýtko - lýko ... - plyš“ odříkal pejsek.
„No tak pejsku, snaž se, takhle tě ta vyjmenovaná slova nenaučím, zapamatuj si, že za „lýko“ je „pelyněk,“ napomenula ho kočička.
„Zatracenej pelyněk ... už popátý jsem na něj zapomněl, k čemu tam vúbec je?“ mračil se pejsek.
„K tomu, abys věděl, že se tam píše y, pejsku“ usmála se kočička.
„A vlastně jsme se tě chtěla zeptat, když píšete zítra tu písemku z přírodopisu, co je to pelyněk,“ nasadila vyptávací tón kočička.
Pejsek samozřejmě nevěděl, tak radši mlčel.

(mami, dodělej mi tam sedm slov, řekl Tyfónek)

Pejsek naštvaně mlčel. Ale v duchu si uvědomoval, že to byla i jeho chyba. Nedával nic najevo, takže kočička předpokládala, že si pořád myslí, že to byla jenom její hloupost. Kočička dobře věděla, že to byla kolektivní chyba. Neměla zapomenout mapu a kompas a pejsek neměl myslet jenom na jídlo. Uvědomili si to až v lese, když se ztratili.

„Alespoň se můžeme orientovat podle lišejníků a polárky, nebo podle letokruhů,“ neztrácela naději kočička.

„Lišejníky rostou na všechny strany, je dopoledne, polárka nesvítí a letokruhy ... žádný pařezy nevidím,“ vyvrátil její naději pejsek.

Jediné, co bylo dobré, bylo, že měli to jídlo.