DMD č. 16. pro 16. 4. 2018. Téma: Dobře naložený tučňák

Milá setřičko (ano, vím, že to oslovení nenávidíš, lidé ho ale obecně považují za láskyplné),
včera k nám na jih dorazilo tvé psaní. Ráda slyším, že už jsi zdravá, měla jsem o tebe opravdu strach! Já se mám výborně, ačkoli si už vůbec nevidím pod nohy a vypadám jako přecpaný tučňák. Tohle dítě bude asi obr.
Ad Wilhelm. Soudím, že se má dobře. Pan Stern se rozhodl konat a oženit se. Bude to ještě zajímavé, měla by ses s bratrem usmířit a psát mi o všech novinkách!
Odepiš co nejdříve a do měsíce přijeď na křtiny!
Tvá drahá sestra Greta

Vida, že člun s lidojedy mizí v hlubinách, rozhodli se naši antihrdinové, že to oslaví. Turbomedovinu bohužel někdo vypil a k soudku citrónů nechtěl Silverův papoušek nikoho pustit, protože ho ostatně poctivě vyhrál, ale Pirát Kapitán nakonec přece jen něco našel.
Solené maso.
„Výtečné,“ pochvaloval si vrchní kanonýr, „ale to není hovězí, že ne?“
„Kdepak, tučňák,“ odvětil Pirát Kapitán téměř hrdě, což piráta bez hodnosti i Edvina přimělo zvednout obočí.
„Hrome, vždyť to bývá hnusné jak krysí zadek, jak ho nakládáš?“
„To je, obávám se, tajemství Piráta Mamky,“ zazubil se, ale Silver brzy jednu z přísad odhalil.
Byl to rum.

Nikoho tak tlustého v životě neviděl. Slovo tlustý ani zdaleka nevyjadřovalo vzezření toho muže. Tučný, rozkydlý, masitý. Taková a ještě nelichotivější slova se mu drala na jazyk. Pochopitelně si dával velký pozor, aby tyto myšlenky nevyšly najevo. Už tak zde nebyl vítaný. Pán domu byl sice po vydatném jídle výborně naložený, to se však nedalo říci o všech jeho příbuzných. Davos měl neblahé tušení, že zde spojence pro svého krále nezíská. Bude rád, když vyvázne životem.
Brzy nicméně zjistil, že v tom muži se skrývá mnohem více, než by se mohlo na první pohled zdát.
„Děkuji, lorde Manderly,“ uklonil se.

Dámy a pánové, pamatujete na velkolepou bitvu vybojovanou na tomto poli? Možná ne. Tučňáci nejsou mistři v psaní historických záznamů. Byla to celkem katastrofa. Děsivý masakr. Tisíce tučňáků padly. Ale poučili se. Bohužel ne až tak tolik. I když jim další bitva přinesla konečně vítězství, zaznamenali také těžké ztráty. Ale nevzdávali se. Postupně bojovali s tisícovkami kuřat, statisíci klokanů, desítkami stolečků. Porazili římské legie, neohrožené Sparťany i elfské lučištníky. Až se z hlubin jejich armády vynořil hrdina, neporazitelné monstrum! A tento roztomilý tučňáček, naše statečné ptačisko, se nyní postaví... Miliardě morčat! Otázka zní: Kdo zvítězí v nejepičtější bitvě všech dob?

"Ještě rybičku?"
"Íík, ííík, ííík!"
Když se bohyně moudrosti Patina zjevila převtělena v tučňáka, své symbolické zvíře, skoro nikdo tomu nevěnoval pozornost, takové věci se stávaly. Aby ale zůstala převtělená celý měsíc, to už bylo poněkud neobvyklé.
Filozofové z toho byli nadšení, nejvyšší kněz, který jako každé ráno nesl pytel ryb do hlavního chrámu, už méně.
Proto skoro povyskočil radostí, když tentokrát spatřil bohyni moudrosti ve své lidské podobě.
"...sem doplul na kusu ledu," uzavřela bohyně svůj proslov.
"Ohóó, ta je moudrá. No to dá rozum!" brebentili kolem ní filozofové.
"Ííík!" souhlasil spokojeně tučňák.
Nejvyšší kněz se sesul k zemi.

„Tak tady vám vezu ty kuřata, kam to chcete složit?“
„Prosím? My čekáme na dodávku tučňáků, tohle je zoo, ne restaurace.“
„Tučňáci nebo kuřata, není to jedno?“
„No to tedy není.“
„No tak počkejte, za hodinku jsem zpátky.“
Řidič naskočil do dodávky a odjel. Zamířil si to nejkratší cestou k jinému zákazníkovi – přímo na náměstí.
„Dobrý den, mám takový problém. Došlo k drobnému omylu, zdá se, že to co jsem vám včera dodal, nebyla kuřata.“
„No mě se taky zdály nějak velký a vypasený.“
„Potřeboval bych je zpátky.“
„To půjde jen těžko.“
Restauratér ukázal na ceduli: „Menu: Kuře v marinádě.“

"...Takže v netopýří hodinu ve skladě?"
"Potvrzuji, měj se Gladiátore."
Ťuk ťuk-ťuk bouch ťuk, cink. Lihař nedůvěřivě trhl hlavou ke dveřím, pomalu se zvedl a obešel místnost. Přiložil ucho k veřejím. "Promiň, spadl mi na zem nůž." Výraz úlevy se rychle změnil. Otevřel dveře, "Jako vážně?" I když byl Gladiátor mnohem vyšší, v tuhle chvíli se pod káravým pohledem zdál úplně bezmocný. Když mu ale Lihař podal nůž a s úsměvem pronesl "Mám to tady pro tebe.", znovu se napřímil.
Gladiátor se na odchodu ještě otočil vyjádřil se "To je hodně dobře naloženej tučňák," na konto jedné z mnoha vitrín.

Ulice pod ním vypadala jako hluboký příkop, vyplněný temnotou toho druhu, který ulpívá. Lampy, které by v méně napjatých časech črtaly na beton bledé kruhy, byly už dávno zadušeny. Dokonce i zvuk města, které v tuto dobu žilo velmi rychlým a často krátkým životem, sem doléhal tlumeně a zněl jako z druhé ruky.
Pálivá bolest v levém boku mu připomínala, že je stále jen člověkem a bylo by rozumné se podle toho chovat. Na rozum ale bohužel nezbýval čas. Musel si připustit, že dnes prohrál a jít dál. Další šanci postavit se Tučňákovi bude mít zase ráno, na gothamské radnici.

"Co je to za smrad?" Zaškaredil se Harry po vstupu do učebny lektvarů.
"Smrdí to hůř než famfrpálová šatna po zápase. Vsadím se, že je to Snape." Pokusil se nenápadně zašeptat Ron.
"Dvacet bodů odečítám Nebelvíru za vaši neskutečnou drzost Weasly." Zasyčel Snape od katedry.
"Všichni sednout. Dnes budete dělat lektvar na který je potřeba několik velmi speciálních ingrediencí. První bude naložený tučňák, překontrolujte si že je opravdu dobře naložený, jinak by v lektvaru nebyl k ničemu. Dále se přidá dračí lejno a odvar z dvou set let starého sýra. Kdo bude nejvíc vyrušovat ten lektvar na konci hodiny vypije."

Maruška se pokusila vklouznout do třídy bez povšimnutí. Bohužel neúspěšně.
„Ale, ale, ale,“ zakroutila hlavou Veronika, samozvaná královna kolektivu, která oběť zpozorovala jako první.
Maruška se na děti, které ji obestoupily, nervózně usmála.
Petr udělal krok vpřed a škodolibě se zachechtal: „Náš tučňáček je dneska nějak moc dobře naložený!“ A vší silou píchl dívenku do břicha. Ta tohle nečekala. Zavrávorala a přepadla dozadu.
„Neublížila sis, špekáčku?“ nahnul se nad ležící Marušku Michal.
Kruh spolužáků se kolem ní uzavřel ještě těsněji. Nad sebou viděla jen šklíbící se obličeje, které zlomyslně vykřikovaly odporné nadávky.
Holčička se marně pokoušela zadržet slzy.
Nenáviděla se.