DMD č. 16. pro 16. 4. 2018. Téma: Dobře naložený tučňák

Měla to být vážná věc. Na tom, že jste vlkodlak ostatně není nic zábavného. Přesto začaly jejich pravidelné měsíční výpravy k Chroptící Chýši připomínat spíš než noční drama kreslenou pohádku pro děti.
Vpředu běžela krysa s vlkodlakem a za nimi kráčel jelen dvanácterák tak důstojně, jak to jen šlo (vezmeme-li v potaz, že na jeho hřbetu trůnil tučňák brýlový).
Ještě nám tu chybí tři prasátka a Smolíček Pacholíček, pomyslel si Remus trpce.
„Hééj, Remusi!“ halekal tučňák, „zastavíme se u jezera na ryby?“
Remus se přistihl, že se mu zuby stahují do úsměvu. Jeho vnitřní vlkodlak zkrátka neměl proti tučňákovi šanci.

Bavila se. Obtloustlý komorník se rozjařeně batolil po jevišti, předčítaje nahlas z nastrčeného dopisu. Cítíc na sobě jeho pohled, smála se jen v duchu, nedovedla se (zvlášť když jí vykal) chovat jako holka z třetí lavice u okna. Bylo to celé tak hloupé. Zatímco se publikum chechtalo směšným pohybům a replikám černobílé figurky, přemýšlela. Nemohl věřit, že by opravdu byla královna. Takže to jen hrál. Proč? Koutkem oka postřehla jeho pohyb.
„Promiňte, že vás ruším, ale musím se zeptat.“ Zpozorněla.
„Jaké říši jste vládla?“
Obrátila se na něj nechápavě. Ptal se zcela vážně.
„Narnii,“ vydechla tiše.
Usmál se: „Tu znám.“

Způsob, jak vysvětlit mou povahu, je dvojí. Buď jde o klasický (takřka tradiční) případ vynikajícího rozumu, který neustále balancuje na hranici šílenství – virtuozní pohyb ptáka, který se vrhá do propasti za kořistí, již snad lapí, nebo se roztříští o kamení. Nebo (výklad pravděpodobnější, leč méně ikonický) není ono šílenství deviací, ale přirozeným projevem mdlého ducha, který se jakoby omylem, instinktivně (po čichu) trefuje do okamžiků a slov, která druzí chtějí slyšet – tučňák, je-li dobře nakrmen, také předvádí oku lahodící, rafinované kousky, ale integrály jeho pochopení unikají.
Nikdo si neplete tučňáka s dravcem (ač oba ptáci), génia a blbce ovšem mnozí.

Dvorní dámy se za vějířem hihňaly a chodbami se neslo jejich pobavené špitání.
"Viděly jste ho včera? Třídenní hostina a on opravdu vydržel do posledního muže."
"Vždyť narození syna je událostí vždy nejradostnější."
"A co teď dělá, jeho správcovská vznešenost? Vyspává?"
"I kdepak, do zahrad šel a raduje se."
Skoro jako by slyšely dunění ze zahrad, nahrnuly se všechny dámy k oknům a sledovaly odulé tělo vrchního správce země. Oděv se na něm prapodivně vlnil, když gestikuloval směrem k zahradníkům.
"Obvykle žena se kulatí, když je samodruhá, ale jak vidno, v tomto manželství je rovnost ve všech směrech," uzavřely dámy.

"Potřebuju na počítač. Mám referát na tučňáka."
"Čerpej z knihy."
Z dědova pokoje rádio pěje: "Nad rozlitou louží raněný orel krouží ..."
"Tam není všechno! Musím přesně znát dobu sezení na vejcích."
"Chci dokončit překlad, už na něm sedím strašně dlouho. Nepustím. Stejně bys zase skončil u stříleček."
"To není fér! Dostanu pětku!" ... atd.
Děda to přeladil. "Mám fůru času, a tak spím v obilí ..." Pořád lepší dobře naložený tučňák než raněný orel, ale stejně doufám, že to vypne.
"Tak začni knihou, pak tě na chvilku pustím."
Druhý den se dobře naložený Tyfónek vrátil s jedničkou z referátu na tučňáka kroužkového.

Teddy čte vzkaz: POMOC. DĚCKA V HROZNYM STAVU. POTŘEBUJEM LÉČITELE. HAGRID
Zatím nejsem léčitel, povzdechne si, ale Hagrida odmítnout nedokáže.
Diagnostické kouzlo vyhodnotí z uslzených obličejíčků jen přemíru stresu. Hagrid ho táhne do nitra domu. Proč?!!
Zírá na obrovský bazén se třemi zjevně schlíplými tučňáky.
„Nejsem zvěroléčitel,“ brání se. Pak ho něco napadne. Vyzkouší vodu. Znechuceně vyprskne. „Tučňáci musí mít správnou vodu, jinak v pořádku nebudou.“
„Dyť vim. Sem jim tam nasypal dvacet kilo soli,“ pyšní se Hagrid.
Teddy si vzdychne a mávne hůlkou. Z bazénu zavoní moře.
Tučňáci pookřejí.
O chvilku později se vesele šplouchají i se třemi poloobřaty.

„Ták mazlíci moji, je to tady, to si pošmáknete…“ Hagrid poplácal bednu s nápisem Hans Fisherman – magická doprava živých mořských ryb, kterou mu právě doručili. Zapáčil a víko s rachotem odskočilo.
„No todle??? Depak ste se tady vy tři vzali? Já vobjednával ryby! To je teda dobrý. Ti troubové vod Fišermanů naložili místo žrádla další strávníky. Co s váma?“
Pak se plácnul do čela. „No jasně! Dyť já nemám dárky pro Dudlinku, Kuklíka a Puklíka k narozeninám. Vemu vás domů. Olympa bude mít radost a děcka tím tuplem! Budou mít každej svýho tučňáka. Takhle roztomilý domácí mazlíčky nemá nikdo jinej!“

Scéna: dospelé osoby čučia do obrazoviek, dieťa pobieha po byte
Amaranta (infantilne): Jéé, čučňák!
Aries: Ježíšmarjá, jakej čučňák, pak má to dítě mluvit normálně!
Amaranta: Tak pardón, tučniak.
Štefík (behá okolo stola, necháva za sebou záludne nastražené kocky Lega a pokrikuje): Čučňák! Hučňák! Mučňák!
Aries: Neřvi, nejseš v Antarktidě.
Štefík (zastaví sa): Teto, a jakej tučňák?
Amaranta: Dobre naložený! Mám o ňom napísať drabble. A nič ma nenapadá! Čo by si mi poradil?
Štefík: Napiš drabble o ťave.
Amaranta: To nejde, musí to byť o tučniakovi. Nakladanom. Teda naloženom.
Aries: No tak naložíš tučňáka na ťavu a máš to, ne?

Amundsen vyšiel na palubu. Zalomcovala ním víchrica a vmietla mu do tváre ostré ihličky snehu. Nekonečné ľadové pole, ktoré zvieralo loď, sa strácalo v tme polárnej noci. Jediný náznak aktivity prichádzal z lodnej kuchyne spolu so štipľavým dymom horiaceho tulenieho tuku.
Amundsen vošiel a pozdravil lodného lekára Cooka, ktorý varil tučniačie mäso.
„Dáte si?“ ponúkol ho Cook.
Amundsen vylovil kus mäsa a zahryzol doňho. „Chutí to ako podošva v rybacom oleji. Možno keby ste to naložili do korenia...“
„Aj tak to kapitán nedovolí jesť posádke. Napriek skorbutu...“
„Dnes ráno mi prenechal velenie,“ usmial sa Amundsen. „Na obed budú marinované tučniaky!“

Batman se po měsíci vrátil z vesmírné výpravy se zbytkem Ligy Spravedlivých a šel ihned zkontrolovat situaci ve svém milovaném městě.
"Nebyly žádné problémy, Dicku?" zeptal se svého dočasného nástupce.
Bývalý Robin, nyní Nightwing a minulý měsíc Batman se usmál. "Všechno v cajku. Nikdo si ani nevšiml, že se Batman usmívá víc než obvykle!"
"A naši obyvatelé?"
"Poison Ivy jsem zalil, Riddlera jsem zaměstnal křížovkou, Catwoman jsem poslal Šantu kočičí, Two-face a Joker jsou pořád za mřížemi... Nejvíc problémů dělal překvapivě Penguin, pokusil se ovládnout Gothamské podsvětí. Ale když jsem ho chytil, nevadilo mu to, asi je v dobrém rozpoložení."