DMD č. 27. pro 27. 4. 2018. Téma: Bez připojení

"Do prdele," ulevil si Petr. Už se minimálně dvacet minut procházel kolem brány a marně se snažil chytit signál.
"Co se stalo?" zeptal se Marek, když přišel blíž. Petr to nečekal a tak se pořádně lekl.
"Slíbil jsem Andy, že jí zavolám alespoň každej druhej den, ale nefunguje tady signál," odpověděl Petr, zatímco si ve dlaních hrál s mobilem. "Ani internet tady není."
"A řekls jí to?" zeptal se Marek.
"O nás?"
Chvilku bylo ticho.
"Myslel jsem o tom, že tady věčně není signál," Marek odvětil a uhnul pohledem. To chtěl taky vědět.
"Promiň," řekl něžně Petr. "Řeknu jí to."

Kakofonie zmatených výkřiků ve vysílačce utichla.
"Desátníku, hlášení! Máme spojení s oběžnou dráhou?"
"Negativní, pane. Nevidím internet, GPS navigaci ani komunikaci, jsme úplně bez připojení," odpověděl mladý voják, aniž by zvedl hlavu od obrazovky pracovní stanice.
Poručík se podíval na oblohu, na které před chvílí zářili světla vybuchujících lodí. Teď byla prázdná.
"Myslíte, že je to rušení?" obrátil se opět na desátníka.
"Ne, pane, nevypadá to tak. Jako by tam nahoře nebyl nikdo, kdo by vysílal."
Zdálo se nemožné, aby rebelové porazili federální flotilu, ale fakta byla jasná. Byli sami na planetě plné lidí, kteří měli všechny důvody je nenávidět.

He kissed her passionately. She... kissed him back.
“How do you like it?”
“I don’t like pain,” she said in a leveled voice.
“Shhh,” he put his finger on her lips. “I’ll go get us something nice. Don’t worry, you WILL like it.”
He left.
A push dagger connecting her to the wall. She grabbed on the handle, leaning forward. Again and again. Finally she succeeded.
She slid out of the room, grabbing her purse and jacket on the way. The jacket goes over her shoulder, everything seems normal, out of the building and into a taxi.
“To the airport.”

„Já se picnu, do těch kabelů nejde proud!“ Lister právě zjistil, že zdroj jeho zábavy, virtuální ráj, je mimo provoz. Osobní strážce zřejmě usoudil, že by si Dave měl dát oddych od jisté fyzické aktivity provozované výhradně s neživými ženami.
„Krytone!“
„Co tu hulákáš, opičáku?“
„Kocoure, kde je Kryton?“
„Proč?“
„Jsme bez připojení,“ zahučel Dave s výrazem masového vraha.
„Jakože nemůžem za těma hezkejma holkama?“ Přikývnutí. „No plechovka je támhle!“ Ukázal ke schodišti.
„Krytone, okamžitě přeházej ta tlačítka do původního stavu!“
„Pane Listere, je to pro Vaše dobro!“
Dave neměl šanci uspět. Urazil se a měsíc s ním pak nepromluvil.

Prsty hbitě přebíhají po klávesnici.
Otevřít soubor... stáhnout soubor. Klik. Uloženo.
Otevřít... stáhnout. Klik. Další. Klik. Znova. Klik.
Poslední. Klik klik.
Teď otevřít mail. Heslo. Prezentace. Stáhnout soubor. Klik.
Zamyslí se. Chov zvířat, Mechanizace, Statistika... Ekonomika! Sakra.
Nová záložka. Přihlásit se. Klik klik. Prezentace. Stáhnout. Klik. Uloženo.
Znovu se zamyslí. Potřebuje ještě něco...? Ze školního webu a z mailu si vše potřebné stáhla. Prezentace z přednášek má uložené. Seznam plemen na poznávačku...? Ten je na webu. Sakra, aha.
Klik klik. Otevřít... načítání... uložit.
Zaklapla notebook a vložila ho do tašky, sbalené na chalupu.
Čekaly ji krásné čtyři dny... bez internetu.

Cosettko,
dnes toliko krátce, z nedostatku času bez připojení obvyklých zdvořilůstek.
Zkoušku u prof. H. udělala jsem tak tak. Přiznám: podcenila jsem přípravu. Kolega Z. T. ovšem nelenil, hned se lísal. Pomlouval profesora, an prý považuje inteligenci žen za zvící tří haléřů. Nadto já, jakožto modrá punčocha, údajně nemohu se ničemu diviti. Sám Z. T., jehož mdlý rozoumek dlí dozajista pouze v kalhotách, totiž vyznává heslo “žena k plotně”. Což k radám ohledně mé budoucnosti naštěstí nepřipojil. I tak jsem se nedokázala zdržeti břitké odpovědi, Z. T. jest nyní uraženým ješitou. Příštím terčem jeho pomluv budu nepochybně já.
Tvá D.

„Být tak miláčkem publika! Rozdávat autogramy v obležení médií! To by bylo něco!“
„Jsi spadla z koštěte? Jsi punkerka, nebo popová hvězdička, ty náno?“
Naivní nána sotva vyšla z Bradavic. Návrhu zástupce nahrávací firmy nedokáže odolat, štěnici pronese na zkoušku, zradu netuší.
U Pardála doma zátah, je zatčen, odvlečen. Pastorek bezmocně hledí do očí, nervózně poťukává prsty, buben, rozumíš?
Nána prozřela, osud Sudiček ve svých rukou, rozmáčkne broučka, ze zrádce vrah, je tohle známka punku? V tiché válce slavně zavřeští kytary, teď nána poznává slávu, na chvíli zastavila zvědy, odpojila hudbu od dohledu ministerstva.
„Tak zpívej, bejby, zpívej, dokud můžeš.“

Valkýra seznala, že asi nemá cenu setrvávat, a jala se otvírat portál zpátky na Ásgard. Ovšem jakkoliv rychle čmárala žhnoucím kopím do vzduchu, nedělo se vůbec nic. Dokonce nezvládla ani napsat svoje jméno…
Edvin, ačkoliv se potýkal s poměrně bolestivou frakturou ruky, nejen tušil, že je to rozbité, ale taky jak přesně. A protože byl hodný bůh ze vzdálené budoucnosti, samozřejmě poradil. Tedy, poradil… spíš tak nějak přidrzle ukázal na kopí a zahrál si na ajťáka.
„Snad signál šéfů ztratit se ti moh, tak zkus to vypnout, poté zapnout zas?“
Zlomila mu ještě nohu, ale totálně to stálo za to.

Artur Weasley se připravoval na nejdůležitější prezentaci svého života. Byla také prezentací první.
Výborové zasedli, promítací plátno počalo levitovat. Spustil se hudební doprovod.
První výjev. Krb obklopený houfem zuřivě chňapajících rukou.
Druhý výjev. Ornamentální otazník a věrná podobizna pana Weasleyho v hlubokém zamyšlení.
Třetí výjev. Nehybná fotografie stařičkého přístroje.
Polovina odbojářů nechápala, co tím chce básník říci. Ta druhá netušila, co se na fotografii nachází.
„Mudlové tomu říkají telefon,“ vynořil se nervózně nadšený pan Weasley zpoza plátna. „Letax i sovy hlídá Ministerstvo, ale bez připojení zůstávat nemusíme!“
„Geniální!“ ozval se odkudsi hluboký hlas Kingsleyho Pastorka. Artur se svého potlesku dočkal.

Strčila jsem buchty do trouby a rozsvítila si na poklízení. To se nějak sešeřilo! Počasí se vmžiku vybarvilo do prvotřídní bouřky. Hromy a blesky, jen to lítalo.
Prásk! Dítko sundalo sluchátka: „Co se děje?“
„Bouřka.“ odpovídám.
Zase nandá sluchátka a mastí dál hru na mobilu.
Prásk! Bliklo světlo a je tma. „Co se děje?“
„Vypli proud.“
Došla jsem pro svíčku.
„Ona nejde wifina?“
„Ne, je to na elektriku.“
„Tak já si pustim aspoň televizi.“
„Tak tu si teda taky nepustíš.“ bavila jsem se. Ale jen do té chvíle, než mi zatrnulo, co budu dělat s těma nedopečenejma buchtama v troubě.