DMD č. 27. pro 27. 4. 2018. Téma: Bez připojení

"Mami, k narozeninám chci, prosím, mobil," ventiluje touhu Zdirad.
"Ten ještě nepotřebuješ," odvětí Jenovéfa.
"Máme doma dva mobily a k tomu i stabil," konstatuje Pankrác. "Představ si, že když já byl malý, byly telefony jen stabilní. A ani ty nebyly v každé rodině!"
"A jak jsi volával kamarádům?"
"Na ten stabilní telefon, který měli jeden pro celou rodinu. Musel jsem se představit a slušně požádat dotyčného k telefonu, když to zvedli třeba jeho rodiče. Kdo telefon neměl, k tomu jsem musel dojít pěkně pěšky, zvednuv svoji línou zadnici."
"A kdy tedy dostanu svůj mobil?"
"Sečkej, Zdirádku, času, jako husa klasu!"

Novověk skončil. Blahoslavená doba rozkvětu se vrátila.
Jako první jsme strhali všechny antény a vysílače, hyzdící jako ohavné vředy půvab věží a střech, zpřetrhali jsme kabely poutající kamenné zdi, takže znovu vynikla krása opěrných sloupů, krakorců a fiál, chrliče se nadechly k novému životu a šklebí se teď šťastněji a děsivěji než kdy dříve.
Žádné reflektory, žádné mrtvolné světlo pouličních lamp. Žádná modře blikající oka v setmělých oknech. Žádné ohlupující svítící krabičky. Večer ulice rozzáří zlatavý soumrak, noc je požehnaná tmou a rána mléčně mlhavým svítáním. Tak to má být podle odvěkého řádu světa.
Čas plyne pomalu. Čas plyne dobře.

Utekli. Ale vyhráno ještě neměli. Péče černokněžníka se na Armidovi podepsala. Zesláblý, že bez pomoci nedokázal chodit. Několikerým zneužitím poničený, nesnesl sebe jemnější dotek. Aby toho nebylo málo, léto přecházelo v podzim a přišly první mrazíky Yvan si zoufal.
Tehdy se jejich štěstí unavilo a sedlo si na ně, přestože do kastrátů měli daleko. Přidali se ke kupecké karavaně, které vezla zboží z jižních zemí na sever. Přes den bard pomáhal kolem vozů, večery zpříjemňoval zpěvem, aby se zubožený princ mohl vézt. Za což byli oba vděční, protože měli namířeno za věhlasným Zátluckým léčitelem a bez kupců by to nezvládli.

Výlet byl čistě spontánní nápad. V pátek jsme zabalili a že si na sobotu ráno koupíme jízdenku na vlak 1, 2 a 3.
Najednou šok!
Vlak 2, kterej vždycky jel, na idosu nebyl.
Ok, čeknu ofiko stránku českejch drah. Vlak nikde.
Volam na místní čd pokladnu. Návaznej vlak nejspíš nejede, ale neví.
Volam do výchozí stanice aka krajské město. Přípoj nejede, nejspíš, asi.
Volám hlavnímu výpravčímu. Myslí si, že vlak nejede.
-
Musíme jet dřívějšim, abychom třetí vlak vůbec stihli. Bohužel si na něj dvě hodiny počkáme.
A zatímco otráveně čekáme, kde se vzal tu se vzal, přijel náš neexistující přípoj!!!

Poslední měsíc byl noční můrou. Vyndal jsem si sluchátko a chodil jen tak mezi lidmi. Ani nevím, proč mě to napadlo, asi jsem se snažil sám sebe přesvědčit, že nejsem závislý.
Míjeli mne, beze slova, všichni ve svých vlastních vesmírech. Občas výbuch smíchu, ale nikdo si mě nevšímal.
Po měsíci mi došlo, že se chci vrátit. Sluchátko jsem vložil do lebky.
"Hyperbalerína Klotylda dnes zkusí virtuózní salto přes pět rozzuřených lvů! Buďte připojení i po 23 hodině!"
Před očima se mi míhaly obrazy z supertelevize, možná vyhraju v soutěži roku 2 miliardy. Zase jsem byl šťastný. Trochu nervózní, ale šťastný.

Byly jednou tři žárovky. Dvě z nich byly zapojeny sériově a společně pak paralelně připojeny k hlavnímu obvodu, v němž svítila třetí žárovka. Protože v jejím obvodu žárovky často praskaly, říkalo se jí Krystalka.
Obvykle byl paralelní obvod odpojený a všechno svícení musela obstarat Krystalka. Ale když se ve fyzikální laboratoři rozneslo, že se tu bude konat večírek, to se ty dvě vyleštily a těšily se, jak si na učitele posvítí. V předvečer se objevil překrásný elektrický lampion. Každá do něj chtěla! Školník Kmoch už měl vyhlédnutou Krystalku. Odpojil ji z obvodu a Krystalka svítila (v) lampionu šťastně až navěky.

„Nedáš si kakao?“ navrhl jen tak mimochodem. „Horký kakao dělá zázraky.“
„Reme, já jsem úplně v pořádku,“ zaprotestoval Sirius. Peřinu si přitáhl blíž ke krku. „Ale čaj bych si možná dal.“
„Nevíš, o co přicházíš,“ protočil rezignovaně panenky.
*
„Kdyby tu byla elektřina, už bych to měl dávno uvařený,“ pokrčil omluvně rameny Remus a položil šálek na noční stolek. Sirius se na okamžik zamyslel.
„Ta Elektřina musí být skvělá,“ dodal s úsměvem a napil se horkého čaje.
„Jo, někdy si říkám, že to tu bez ní nepřežiju,“ povzdechl si Remus. V té chvíli Siriovi pohasl úsměv ve tváři.
„Vy spolu chodíte?“

Obyčejně to nastalo poslední květnový týden.
Několikaměsíční soužití se stovkami puberťáků, neustále řešení jejich problémů a průšvihů Minervu McGonagallovou totálně vyšťavily a pouze pomyšlení na azkabanské mozkomory ředitelce zabránilo zdecimovat řady studenstva. Před naprostou beznadějí v budoucnost kouzelnické společnosti ji chránilo pomyšlení na chatu na pobřeží jižního Walesu. Chatu vzdálenou od lidí, bez připojení k letaxové síti, kde každé léto nabírala síly, aby v září mohla čelit dalšímu roku.
Letos díky profesorům Snapeovi a Longbottomovi přišlo období vyčerpání o měsíc dřív. Už v dubnu. Jestli se do prázdnin ještě něco pokazí, nezbývá než doufat, že Starostolec přihlédne k polehčujícím okolnostem.

Láďa, Petr i Marek na chvíli všichni ztuhli v těch pozicích, ve kterých byli.¨
Měli v těch pár vteřinách doslova kamenné výrazy a tak připomínali jakési
bizarní sousoší.
,,No...totiž..." začal zmateně koktat Láďa.
,,Však co, chtěli jsme si tady s mládencem jen trošku pohrát.." zasmál se Petr.
,,Tobě tady přijde něco k smíchu?" na to výhrůžně Patrik.
Oba dostali pár facek a o hlavu většímu Patrikovi si už netroufli dále vzdorovat.
Paťas rozvázal Radka s Tomášem, Marka vzal za ruku a vydal se zase ven, k nedalekému wi-fi pointu.
,,Page not available" hlásal notebook.
Urbexová komunita bude muset počkat.

"Miláčku?"
Magráta, aniž vzhlédla od bylinek, odpověděla naučeným tónem upřímného zájmu.
"Ano, drahý?"
Verence se chvíli odhodlával s nehlasně se pohybujícími rty.
"Rád bych s tebou prodiskutoval jistý... ehm... incest-mi-ční záměr."
Chvíli bylo ticho, vyplněné téměř slyšitelným shonem mezi Magrátinýma ušima a mozkem, kde došlo k akutnímu selhání naučených reakcí. A pak, opět na samém okraji slyšitelného, cvaknutí.
"CO PROSÍM?"
Další neslyšný pohyb rtů, tentokrát mnohem rychlejší. Vypadal, že brzy propadne panice.
"To je teď velmi moderní dole na pláních, víš? Jako že zaplatíš hodně peněz, abys jich tím ještě víc vydělala. A mě napadlo připojit Lancre k železniční síti."