Ze života (kdysi) mladé farmářky (originální fandom)

Farmáři zvoní telefon.
"Ahoj, nepřijel bys mi posekat kukuřici?"
"Dodělám naši a přijedu, ale pořád se mi něco rozbíjí, nedávno nejezdil ani jeden traktor."

Farmářce zvoní telefon:
"Kulíšku, přijeď pro mě, vjeli jsme u Jirky do kukuřice a ukroutil jsem přední hřídel."
"Jejda, chudáku, zase?"

Kamarádovi zvoní telefon:
"Čau, dělám kukuřici u Jirky, mám rozbitou řezačku, přijedeš prosím s vaší? Ale bacha, v mojí blízkosti se letošní podzim všechno rozbíjí."
"Hahahaha."

Bráchovi kamaráda zvoní telefon:
"Prosím, přijeď pro mě, pomáhám u Jirky s kukuřicí, praskla mi hydraulická hadice, řezačka nejede a já jsem od hlavy k patě od oleje."
"COŽE?"

Farmářka miluje čas třešní. Dlouhé dny, teplo, bzučení včel, vůni posekané trávy, úchvatné západy slunce a samozřejmě bublaninu. V rodině, kde farmářka vyrostla, se peče bublanina ve formě lité provzdušněné buchty plné bublinek, zkrátka takový piškot. Mňááááááááám.
Ovšem v rodině farmáře se bublanina připravuje jako sladký oběd, kdy se těsto, podobné palačinkovému, nalije na plech a upeče. Pokrm je tedy velmi kompaktní, hutný a výsledný materiál není ani v nejmenším porézní.
U Farmářových se na toto téma vedlo mnoho vášnivých debat. Každý má svou pravdu. Ale všichni dobře víme, že tu pravou pravdu má samozřejmě farmářka!
Bublanina od slova bublina.

V dubnu 1940 koupil dědeček statek v Podkrkonoší. Zemřel několik měsíců před narozením svého vnuka, současného farmáře. A tak mu nemohl vyprávět, jak to bylo za jeho mladých let.
Dochovala se stará smlouva trhová (kupní). Psaná německy i česky, byla válka.

"...prodávající odevzdává vše, co ve staveních hřebem jest přibito, hlínou nebo vápnem přimazáno..."

"...za obapolně ujednanou cenu trhovou v sumě jednostopět tisíc Korun..."

"...s tím obmezením, že nebude výměnkářům dodávati vymíněné palivové dříví a roští, obojí s dovozem, kteroužto povinnost bude i nadále míti prodávající strana..."

"...obě strany prohlašují, že na tomto právním jednání nemají žádné účasti Židé..."

...válka...

Než farmářka rozjela kariéru na statku, pracovala jako sestra v urgentní medicíně. V době Covidu chodila vypomáhat na večerní směny do nedalekého Hospicu, kde onemocněla většina personálu a polovina klientů.
Probírala s dětmi, kam chodí a co tam dělá. Otevřeli otázku paliativní péče, léčby bolesti a téma opiátů. Děti se živě zajímaly a tak mohli společně povídat o potřebnosti takových zařízení, kde důstojnost, empatie a smíření nejsou prázdné termíny.
Ještě, že děti zůstávaly doma na distanční výuce, jinak by brzy dveře statku vyrazila policejní zásahovka a farmářka by putovala rovnou k výslechu.
Děti prohlašovaly: ,,Maminka po večerech rozdává lidem drogy!"

Když se holka z města bláznivě zamiluje do farmáře, skočí do nového života rovnýma nohama. Nebo po hlavě. Záleží, zda preferujete rozseklé čelo nebo naražené paty.
Začne kydat, jezdit traktorem, honit krávy po pastvinách a brzy zvládne i porod telete.
Časem samozřejmě růžové brýle spadnou, protože jít do chlíva i na Štědrý večer, to není zrovna lákavá představa slavnostního dne. Také dovolené je jako šafránu. A když celé dopoledne taháte z rybníka promočený balík slámy, který se nedopatřením zakutálel, máte chuť do toho hodit vidle.
Ale v této fázi už farmářka miluje svého farmáře natolik, že stejně není cesty zpět.