Ze života (kdysi) mladé farmářky (originální fandom)

Zase porod. Tentokrát to nejde dobře, tele ne a ne vylézt. Kráva unavená. Raději volat veterináře. Přijel rychle, zhodnotil situaci a oznámil, že jede zpět pro kolegu a nástroje a budeme rodit císařským řezem. Musíme hodně pospíchat!
Cože? Krávu? Ve chlívě? Na troše slámy? Farmářka je lehce v šoku, všechny císařské řezy, které za svou profesionální kariéru viděla, byly v přísně sterilním prostředí. Podle jejího názoru musí kráva umřít na sepsi.
Neumřela a pro farmářku to byl jeden z největších zážitků na farmě. Do krávy se z boku vyřízne obrovské okno! I přes veškerou péči veterinářů se nepodařilo telátko zachránit.

Kdysi dávno v dobách komunismu, byl současný farmář malé miminko. Jeho tatínek měl dovoleno chovat doma dva býky. Jednoho dne ve chlévě krmil, když ho rozdováděný býk přitlačil ke zdi a rohy mu zapíchl do břicha. Mačkal ho a drtil a nebyla žádný síla, která by farmáři umožnila zachránit se. Najednou uslyšel hlas: „Až tě pustí, musíš ven! Až tě pustí, musíš ven!" V tu chvíli býk stisk povolil a farmář se z posledních sil vypotácel z chléva. Venku se zhroutil v bezvědomí. Tam ho našla jeho žena a zavolala sanitku. Léčení trvalo dlouho, některé potíže zůstaly, ale žije dodnes.

Když měli u Farmářových jen jednoho synka, postěžoval si tatínek farmář, že potřebuje nový kombajn. Ale samozřejmě na nový nebylo, protože ten stojí pár miliónů. Tak začal shánět nějaký starý, ale zachovalý, který by odváděl dobrou práci. Maminka farmářka se snažila svého milého podpořit a často spolu celou záležitost probírali. Synek vše slyšel. Byly mu tehdy sotva čtyři roky. Jednou večer přišel z pokojíčku za rodiči a ruce měl schované za zády.
„Tatínku, nastav luku."
Tatínek připravil dlaň a synek mu tam vysypal všech svých 47 korun.
„Já bych ti chtěl pšišpět na kombajn."
Oběma rodičům vyhrkly slzy do očí.

Mám já to ale život. když na Vilmu přijde vášeň, musím okamžitě naběhnout a zapracovat. Když dostane chuť Káťa, nesmím se opozdit a včas konat. Ani nemluvím o Tereze, od té odcházím úplně vyřízený, vždycky mě odrovná. Nikoho nezajímá, že jsem unavený a už nemůžu. Dámy si žádají mou přítomnost a to nesnese odkladu. Myslíte, že z toho mám po těch letech ještě nějaké potěšení? Že jsou holky třeba vděčné? Ne! U nich je to čistě záležitost pudů. Hop šup a můžeš pokračovat jinde. A nemám ani parťáka na přátelskou výpomoc.
Jó milí zlatí, být inseminátorem, to není žádná legrace!

Více dětí, statek a další aktivity znamenají lehce přetížený software v hlavě farmářky. A když se to sejde a všechny děti onemocní, musí si v kuchyni na linku vyvěsit rozpis dětí, léků, času podání a množství léčiva. Na konci nechybí poznámka o tom, že maminka a tatínek mají pravidelně užívat slivovici.
Jednou před Vánoci měly všechny děti antibiotika a různé sirupy a kapičky. Maminka natáhla správné množství léků a šup s nimi do pusy nejbližšího dítěte. To neprotestovalo. Nejstarší syn se optal, proč má nejmladší bratr stejné léky.
Matka zbledla a zavolala na toxikologii. Uklidnili ji, maximálně bude alergická reakce.

„Strašně se těším na život tam venku, na mlíko, trávu"
„Ty jsi blázen, život končí porodem. Budeme tu čím dál víc namačkaní, až projdeme bránou a bude konec, venku nic není."
„Nene, po porodu to bude úžasné, rozběhneme se a nadechneme!"
„Naivní snílku, jak můžeme dýchat, když je všude kolem nás plodová voda. Ještě mi řekni, že věříš na mámu ovci a já se smíchy ubékám."
„Máma existuje, je všude kolem nás, občas slyším, jak nám tiše bečí před spaním."
„Že já tě kopnu kopytem, aby ses vzpamatoval."
„Za pár dní uvidíme, kdo má pravdu. Budeme spolu běhat pod sluncem."

Jednou za čas (asi né úplně za sto let, ale snad to projde) se na statku stane něco nového.
Velikonoční sobota přinesla vážné zdravotní komplikace mladé kravičce. Pěnivé nadmutí bachoru znamená, že bachor je plný husté pěny, která se nedá vypustit. Bachor se rozpíná, až utlačí plíce a zvíře se udusí nebo utlačí aortu a zvíře zemře na selhání oběhu. Sonda do bachoru nepomáhá, trokarizace také valné zlepšení nepřináší. Dle slov veterináře to "občas některá kráva i přežije". Farmáři zkouší všechno co je napadne. V osm hodin večer nastává zlepšení, se zrodem Neděle Vzkříšení začíná kráva přežvykovat. Nejspíš to přežije!

Večer před Štědrým dnem. Davy lidí míří na poslední nákupy nebo za svými blízkými. Veterinář místo toho jede na osamocenou farmu na kopečku. Kráva má poporodní komplikace. Nejspíš bude potřeba ještě jedna návštěva i zítra v podvečer. V čase, kdy ostatní rodiny zasednou ke slavnostní večeři.
Ano, Vánoce stráví v práci. Ochotně pomůže němé tváři, která by bez jeho injekcí a infuzí nepřežila noc.
Tohle asi není to, co ho před lety přesvědčilo, aby šel studovat těžkou veterinární fakultu.
Když odjíždí, velmi vděčná farmářka mu dá do ruky alespoň kus teplé vánočky. Pro farmáře je šikovný, ochotný veterinář opravdový poklad!

Statek Farmářových stojí na kopci. Balíky slámy se občas musí odkoulet ručně. Balík jedoucí z kopce holýma rukama nezastavíš. Ani holí. Pod strání je rybníček. Rybníček přitahuje balíky jako magnet. Balík se z rybníčku vytahuje velmi těžko. Stojíš po kolena v bahně a snažíš se provaz navázat tak, aby při tahání traktorem, z kulatého balíku nesklouzl. Vždycky sklouzne několikrát! A vždycky v trase stojí nějaké šílené roští. Farmářku tyhle situace hodně baví. Minimálně první půlhodinu, když je ještě světlo.
No schválně, kdo z vás by to rád zažil?
Opakovaně.
Ve chvíli, kdy se nejvíc spěchá.
A stejně jí to baví.