Ze života (kdysi) mladé farmářky (originální fandom)

Začalo to návštěvou rodičů. zdrželi se jen chvilku a hned zas letěli. Od té doby náš vztah postoupil, nastěhovala se ke mě. Je to opravdu velmi intenzivní.
Trochu se bojím, zda mnou není posedlá. Ano, její společnost je velmi milá. Zvlášť to důvěrné oždibování si užívám. Někdy mi říkává, že by mě samou láskou snědla.
Ale vlastně mě vůbec neopouští, nechce se vzdálit ani na malou chvilku. Je to ještě normální? Nedává mi příliš svobody. Cítím se jí pohlcen.
Taky dost přibrala od té doby, co jsme spolu. Začínají mi vadit i její chloupky.

Největší fanynkou zelí je housenka běláska.

v sousedství žije starý sedlák Olda, poctivý, vtipný a neuvěřitelně ukecaný. Projíždí kolem a zdrží se hodinu. "To mi bude bába nadávat, že jsem zase uvíz za hubu."
Farmář pro něho dělá práce, na které nemá Olda techniku. Třeba seje obilí. Olda vždy přijde a jezdí s farmářem, probírají život.
Farmář najel na kraj pole a začal ho křižovat sem a tam, práce příjemně ubíhala, protože Olda dovede svým vyprávěním popohnat čas. "Teda hochu, tobě to seje perfektně, není vidět ani semínko, všechno je v zemi."
Farmář dokončil práci, zastavil.

A zjistil, že nezapnul náhon.
Sel, sel, ale nezasel nic.

Za komunistů byla snaha, zadupat do země poctivého sedláka. Skoro se to podařilo.
Po revoluci se družstva musela vypořádat se členy. A tak sedlákům, kteří chtěli obnovit své svobodné podnikání, vytáhli z kopřiv například starou, rezavou, téměř nefunkční řepnou linku, ze stáda vybrali dvě nejstarší a nejvíce nemocné krávy a nazdar, jsme si kvit.
Ale sedlák se nevzdá. S respektem k půdě i ke zvířatům poctivě pracuje. Místo obrovských lánů obhospodařuje pár hektárků. Raději má kvalitu než kvantitu. Chce dětem předat živou půdu a spokojená zvířata. Chce, aby se na venkově žilo radostně, vděčně.
Raději se opotřebuje, než aby zrezivěl.

Můj milý malý jetýlku, jsme moc důležité rostlinky.
Voníme a lákáme na své kalíšky plné nektaru včelky, čmeláky i motýlky.

Občas nám díky genetické vadě naroste čtvrtý lístek a to potom nosíme štěstí lidem.

Vypadáme krásně, když v celé své kráse rozkveteme. Zdobíme louky i příkopy.

A to bys nevěřil, můj malý, mladý jetýlku, jaká my jsme zázračná léčivka, zkus si to vygooglit, zabíráme snad na všechno.

Farmář na nás spoléhá, dáváme kravičkám důležité živiny, hlavně dusík a bílkoviny. Pomáháme dobytku i králíkům se zažíváním, jen (se) nesmíme zapařit.

Neměj strach můj maličký poklade, hned jak rozkveteš, budeš okamžitě spasen.

Když u Farmářových zasejí kukuřici, začíná období nervů. Semínka moc chutnají divokým prasatům. Ta chodí po poli, zaryjí rypák do země a jdou po řádku, třeba i několik desítek metrů. Vyberou všechno. Po vyklíčení jim už kukuřice nechutná a vrátí se do ní, až když vyroste. Škody bývají značné.
Loni prasata takto zpustošila snad hektar! Strojem se to přesít nedalo.
Farmář vyhlásil brigádu. Rodina i přátelé chodili po poli a dosívali vyžrané řádky ručně. Spousta hodin titěrné práce. V noci přišly svině zas.
Farmářka prohlásila, že má sice ráda staré dobré časy, ale tak daleko do minulosti teda chodit nepotřebuje.

"Teda, ta Betyna má tak veliké břicho, že snad čeká dvojčata."
Tentokrát šel porod celkem snadno, telátka se do sebe nezamotala a nebyla nijak veliká. První jalovička dostala jméno Eva, narodila se na Štědrý den. U druhé jalovičky došla inspirace z kalendáře, tak dostala jméno Dvojenka. Lišily se jen flíčkem na hlavě.
Holky vyrostly, začaly pobíhat po pastvinách, pásly se na šťavnaté trávě, pily z potoka a vyhřívaly se na sluníčku.
Jednou po dešti se břeh potoka rozbahnil a krávy přišly domů dost špinavé. Dvojenka měla blátivou skvrnu na hlavě.
"Kam nám zmizela Dvojenka!"
"Ona se dnes převlékla za Evičku."

Sestřenice farmáře začala před mnoha lety sepisovat rodinnou historii. Pátrala v kronikách, matrikách, objížděla vzdálené příbuzné, seznamovala se s novými. Velebila digitalizaci starých zápisů. Bez nadsázky stovky, možná spíše tisíce hodin práce.
Letos vychází knižně obsáhlá publikace plná fotek, vzpomínek a rodokmenů. Fascinující počin. Rodina je velmi vděčná, jen škoda, že pro ostatní to zdaleka nemá tu hodnotu.
Jednou sestřenice vyprávěla, jak ve staré kronice našla zápis z šestnáctého, či sedmnáctého století:
Když byl největší hlad a lidem došlo obilí, mleli ti nejchudší kůru stromů na mouku a z té pak připravovali placky, aby nezemřeli hlady. Ani to někdy nepomohlo.

Nechceš se probudit ve spacáku, s hlavou těsně vedle velmi šťavnatého lejna.
Ale pak tě zaplaví pocit štěstí, že nemáš hlavu přímo v tom lejnu.

Nechceš se probudit nárazem do stromu. Tak dlouho do noci oráš pole, až tě přemůže mikrospánek.
Ale pak tě zaplaví pocit úlevy, že to odnesl jen traktor.

Nechceš se probudit po vichřici a vidět tu spoušť. Ale pak tě zaplaví pocit vděčnosti, že škody jsou jen materiální.

Nechceš se probudit v nemocnici po akutní operaci.
Ale pak tě zaplaví pocit štěstí, úlevy a vděčnosti, když ti řeknou, že synek přežil.
A vše je v pořádku.

Farmářka není zrovna trpělivé děvče a dost nesnáší, když se má nadřít víc, než je třeba.
Přichází jaro a nastává čas vypustit dobytek po zimě znovu na pastviny. Pro mladé jalovičky premiéra. Musí se naučit respektovat ohradník. Na dvoře se postaví malá cvičná ohrádka.
Farmářka ji přece nebude obcházet, raději podleze elektrický provázek a zkrátí si cestu. Dělá to tak vždycky!
Jeden rok, zrovna když byla nedlouho po porodu císařským řezem, se shýbla nějak málo nebo co a dostala strašnou šlupku do své rozložité zadnice. Až ji jizva zabrněla. Rozplácnutá na zemi se dušovala, že další ránu už riskovat nebude.

Farmář musel s loukou koupit i kus vzrostlého lesa. Nechtěl! Byl daleko. Znáte to, smrková monokultura, jen sem tam nějaký dub, buk, bříza či modřín. A taky kůrovec. Ty potvory vám vlezou všude a hrozně rychle se množí.
Po pár měsících zvoní farmáři telefon. Volá bývalý majitel, že les někdo vykácel. Zůstaly jen pařezy a větve.
Farmář telefonoval na policii, vysvětloval, co se stalo:
"Mám ten les teprve krátce."
Dispečer: "Chtěl jste říct, MĚL jsem ho krátce."
Vtipálek.
Přijela hlídka. Policista brouzdá po nové pasece: "To je radost mít les."
Farmářovi: "To je vidět, že jste nikdy žádný les neměl!"