DMD č. 13 pro 13. 4. 2019. Téma: Pořád spolu

Jak se na tebe těším! Našemu budoucímu spojení se přizpůsobuji od doby, co jsem na světě. Pro tebe se krášlím. Pro tebe podstupuji složité kosmetické zákroky. Pro tebe mne stvořili dokonalou. A nakonec splyneme v jedno...

Studentka zmáčkla razantně Delete. Takto na soutěži Falling Walls Lab o nové náplasti pro hojení střevních operací referovat nemůže. Tak znovu: náplast je unikátní tím, že je z jedné strany hydrofilní (přilne k ráně, pomáhá s hojením) a z druhé hydrofobní (izoluje střevní stěnu od břišní dutiny). Tělu vlastní materiál náplasti (kyselina hyaluronová) se po dohojení vstřebá. Aspoň u prasat to zatím tak funguje.

"Come with me." The eerie whisper in her ear almsot made Sandra's hair stand up.
-
When she first saw the banshee, Sandra pressed bit her cheek. She couldn't have been older than her - what could have happened to her? Who drained her of her beauty?
-
"I will."
-
She reached into her pack and Agatha's eyes widened at the sight.
-
She lead her into the ruined house. Sandra sat down, ready to brace herself at attempted possession. And then Agatha started running the comb through her hair.

Sandra felt something in her chest - warm and unsettling. She felt it reaching out.

Jo, já vím. Cosi schované hluboko uvnitř mne, o čem jsem myslela, že je mrtvé, mi našeptává, že to není správné. Ta ženská má na krku deset hladových dětí. Muž jí zemřel na souchotě. Je na všechno sama.

„Kolik dělá úrok?“ ptá se vdova, hrdlo přiškrcené úzkostí.
„Že jste to vy, padesát procent na den.“ Stydím se, proto se na ni nedívám.
Malinko, co jí odvážím, neulehčí tíhu živobytí.

Radost z toho nemám, ale taky musím z něčeho žít. Život je tvrdý. Moc hořký. Jsem stará, opuštěná. Jen váhy jsou navždy se mnou. Váží mé hříchy a prokletí. Bože, odpusť.

Říkají o tobě, že máš jméno. Catherine. Královské jméno. Ale to už ti teď nepatří. Jsi To. Ono. Nic. Jestlipak máš hlad, moje maličké, sladké Nic? A hele, ono se to nehýbá, přece to neumřelo. I ne, Ono to trucuje.
Jsi vyděšená? Není důvod být vyděšená. Jsi moje larvička. Bude s tebe krásný motýlek. Pošlu ti tam dolů smrtihlava. Chceš? Ono to nechce motýlka? No tak, hýbej se. Hýbej se, ty malá mrcho. Nemůžeš chcípnout, ještě ne. Jsi můj poslední kousek. Oblek už je téměř hotový.
Jaký oblek? Přece oblek ženy. Všechny svoje ženy si obléknu. A budeme spolu. Napořád.

"Come with me." The eerie whisper in her ear almsot made Sandra's hair stand up.
-
When she first saw the banshee, Sandra pressed bit her cheek. She couldn't have been older than her - what could have happened to her? Who drained her of her beauty?
-
"I will."
-
She reached into her pack and Agatha's eyes widened at the sight.
-
She lead her into the ruined house. Sandra sat down, ready to brace herself at attempted possession. And then Agatha started running the comb through her hair.

Sandra felt something in her chest - warm and unsettling. She felt it reaching out.

Zatím mají v hlavě pavouky, ještě strčím hlavu pod křídlo, řeklo si Sovátko. Ode dne, kdy bylo téma ráno, si připadalo jako nevyspalý skřivan.
Zavřelo oči. Uši zavřít neumělo.
„Nikdy neříkej nikdy,“ mumlal Myšák. „Pořád říkej pořád. Vždycky říkej…“
„Cože to?“ houklo Sovátko trochu nevrle.
„Hra se slovy,“ pravil Myšák, „je znamením kreativní, verbálně zdatné mysli.“¨
„Nepochybně. A mohl bys být verbálně zdatný tišeji?“
„Pořád spolu. Párem volů. Spolu, spolu, s hejnem molů.“
„Když jsou lidi pořád spolu, začnou si časem lézt na nervy,“ poznamenalo Sovátko.
Myšák na ně upřel korálkové oči.
„To máme veliké štěstí, že nejsme lidi, Sovátko!“

Před čtyřmi lety jí vpadl do života Mates Fuchs.
Hezký, veselý, ztřeštěný.
Šíleně se zamilovala. K pohoršení rodiny s ním utekla. Na svět přišel Matýsek.
Brzo zjistila, že život s liškomágem není žádný med. Ovšem ani nuda. Hádky a rozčilování střídaly chvíle vášnivého usmiřování. Nakonec vždycky odpustila, vzájemná láska všechno překonala.
Avšak co teprve začínalo, co mělo trvat celý život, rázem skončilo.
Na jaře Mates zahynul při střetu s Divokou honbou.
Ještě truchlila a už si musela hledat nové živobytí.
Rodiče nedokázali spolknout výčitky, o liščí vnouče taky moc nestáli.
Rozhodla se začít znovu, sama s Matýskem.
Jinde a jinak.

Dívala jsem se, jak odchází, a bylo mi hrozně.
První učitel, kterého mi přidělili, když jsem ke strážcům přišla.
Naučil mě vše, co umím.
Byl jako můj otec, má matka, má celá rodina.
Stál vždy u mne, pohotový, pevný jako skála.

Udělala jsem něco, co strážce prostě udělat nesmí.
Proto teď vidím jeho vzdalující se záda. Mám stažené hrdlo, je mi zle na duši.
Tolik let jsme byli pořád spolu.
V dobrém i zlém bok po boku.
Parťák nejvěrnější.
Teď odchází na další akci a já, vyřazená z kolektivu strážců, mu mohu maximálně popřát šťastný návrat.

Tak šťastný návrat, Gonny.