DMD č. 7. pro 7. 4. 2020. Téma: Kopr

Grilovačka byla v plném proudu. Ondřej, hostitel a vrchní grilmistr, ale udělal fatální chybu, jelikož pověřil hlídáním grilu Roberta, zvaného též Kopr, fanatického vyznavače starých mercedesů a člověka s pár pochybnými návyky.
"Hele, Kopr, nemělo by se to maso votočit?"
"Ale jasně, brácho, hned jdu na to."
Nad nabízenými kleštěmi mávnul rukou.
"Na co kleště, brácho, to se dělá takhle."
Než ho někdo stačil zastavit, Kopr si naslinil prsty a jal se plátky masa otáčet holou rukou. Po vykonání onoho činu si ještě prsty okázale olíznul a zahlásil:
"Mňam, Kotányi, to je nejlepší koření, brácho, to jde fakt na všechno."

Profesor Parkhill dnes neočekával žádnou katastrofu. Včera dal žákům jen jednoduchý domácí úkol - vybrat si tři libovolná zvířata a napsat u každého název samce, samice a mláděte. S potěšením sledoval trojice od slečny Mitnickové:

Hřebec - kobyla - hříbě
Kocour - kočka - kotě
Býk - kráva - tele

Další práce byly víceméně průměrné, žáci se nedopouštěli vážnějších pochybení. Na závěr si nechal práci pana Kaplana. Tušil, že tady nezůstane u obligátních spojení typu had - hadice, či pochybení kůň - kůňátko. Duch pana Kaplana jako vždy mířil neochvějně výš. Ale stejně se mu zatajil dech při kombinacích

Prase - prase - malé prase.
Kopr - kopretina - koprfíld
Ovčák - ovca - ovčáček

Risa had the location, map and GPS.
The drive took couple of hours.
It was late evening. The large parking lot was still half full - of course. It is Saturday. An still quite light.
So, this is how the white night looks like.
Not nearly white enough, as she is not THAT far north. She did notice her colleague’s car. It seemed completely untampered with.
Alright.
She parked way down.
The path was wide, but she didn’t follow it. She climbed the rocks.
She felt the magic of the tefact from afar.
But she was careful.
I am no dill.

"No jo," odpověděl jim. "Má to své výhody, být bi. Aspoň mám větší výběr."

Zapálil si Startku. "Už moc nekouřím, radši něco jinýho…" uchechtl se.

"Ale když jsem po kocovině v kopru, rád si zapálím."

Kluci museli uznat, že Strike s cigárem v puse vypadal drsňácky, byť to nebylo moc eko ani zdravé.

Bylo na tom něco rajcovního. Týpek, co v sobě má i kus hetero frajerství,
a přitom je i na kluky. Ale líbat by se s ním teď nikdo z nich nechtěl.

"Tak co, kdy vyrážíme na průzkum poškádlit Volty?" nadhodil ležérně,
kouř vyfoukl stranou a pousmál se.

Trojice pod vedením holky s knížkou bez prodlev zapadla mezi kameny a se vzájemným představováním prozatím neomaleně vyčkávala, ač bylo jistě namístě. Edvin pro jistotu tasil meč a hlídal, jestli se k nim ten tucet ozbrojenců nepřibližuje, děda v doktorském plášti si podezřívavě prohlížel hlavně okolní poušť. Po chvíli, kdy mhouřil oči na dva měsíce na obloze, se sehnul, promnul mezi prsty hrst písku a komentoval to tichým, nicméně naléhavým „no to mě po#&@, taky cejtíte koření?“
Edvin okamžitě zavrtěl hlavou, že ne.
Jakožto Fin si totiž pod pojmem koření vybavil kopr, ale tohle, tohle mu přišlo spíš jako skořice...

Zírám do zdi a střídám točení tužky mezi prsty s jejím okusováním.
"Co děláš?"
Těknu k němu očima a vrátím se k zírání na zeď.
"Jako co to vypadá?"
"A nemáš psát... nebo šít?"
"Tss, mam kopr! A nevím o čem psát, aby to nebyla samá apokalypsa a konec světa. Nebo klidně ať je, ale jak při tom nikoho nezabít? Já chci psát hezký věci. A napadají mě jen samý masakry. Jo kdybych tam mohla propašovat mimozemšťany, to by bylo..."
"Ty máš teda problémy. A proč že nešiješ?"
Tužka o půl metru úspěšně minula cíl. Má štěstí, že neumím házet.

Nenáviděla ji od prvního okamžiku. Vlastně ani nevěděla proč. Možná kvůli těm přehnaně krátkým sukním. Možná kvůli těm elastickým tričkům, pod kterými nenosila podprsenku. Možná kvůli těm nenápadným úsměvům, kterém PO NĚM házela. No a ON? Z ní byl samozřejmě hotovej.

Vlastně si ani nevzpomínala, kdy se jí začal tak líbit. Znali se od školky... Jenže teď se sem přistěhovala ona. Aby toho nebylo málo, jejich rodiče se spřátelili.

-------

,,Je slušnost, abychom je dnes pozvali zas k nám," mávla maminka lžící a dala ji ochutnat pomazánku. ,,Ještě tam přidej kopr, mami."
To, že na něj má alergii, věděla úplnou náhodou...

Potkali se v nejužším místě. Kde jinde.
Couvat nakonec musela Kazatelova skupina, protože s třemi cisternami a terénním autem s vlekem se nepřetlačujete.
Kazatel necouval rád, ale aspoň měl jistotu, že dál bude silnice dobře průjezdná. Což bylo dobře.
Sám nebyl moc dobrý řidič a na rozdíl od Sýkorovy skupiny byl v té své řidičem jediným.
To nevadilo. Být řidičem je snadné.
Jejich úkol byl úplně jiný.
Terej byl tesař.
Lasice svářeč.
Těžko mezi Přeměněnými najít řemeslníky, kteří by dokázali něco užitečného podniknout se zdroji v územích Zóny.
A ještě tu byl Kopr. Jejich nejjasnější hvězda. Kopr uměl s elektřinou.

„Tak co, Kočičko,“ povídá Pejsek, „co bude k večeři?“ „Bude koprovka, Pejsku,“ povídá Kočička. „Nééé, koprovku né, ty ji vůbec neumíš!“ říká zoufale Pejsek. „To kosti na měkko, ty by byli lepší …“, přesvědčuje Pejsek. „Ale no tak, viděla jsem upoutávku na nějakej kurz, prý se to jmenuje Kurzy koprolalie,“ zajímá se Kočička. „No jo, vypadá to docela dobře, ale nechápu, proč tolik mluví sprostě …, snad tě tam naučí dělat koprovku.“ strachuje se Pejsek. „Pejsku, podívej, tohle vypadá líp: ZDEŇEK POHLERICH, NOVÁ KUCHAŘKA, I PRO NEZKUŠENÉ.“
„No jo, Kočičko, ale víš …“ říká Pejsek. „Žádné ale, to chci mít!“ odmítá Pejska Kočička.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či zasa nie si v tej svojej záhrade za kolibou. Povedz mi Pištík, ako ťa taká kreposť napadla?
- Vari si nepočul? Apokalypsa sa chystá. Kto si nedopestuje, nič nebude mať.
- Pištík, a ty tomu aj veríš?
- Ale kdeže. Ale predsedovi som musel niečo nahovoriť, ináč by nám na to peniaze nedal.
- Však dobre, ale mohol si aj niečo iné vysadiť. Čo budeš robiť s piatimi hektármi kôpru.
- Starý môj, čo asi? Nazbierame, vypálime a predáme. A budeme jediní, čo kôprovicu vyrábajú.