DMD č. 7. pro 7. 4. 2020. Téma: Kopr

Při brázdění Prahy se dá zahlédnout lecjaká přírodní krása. A teď nemám na mysli vnady cestujících, ačkoli těch si samozřejmě také občas všimnu.
To, co můj zrak poutá od jara do léta, jsou dechberoucí květinové výsadby, které lze čím dál častěji vidět na takových těch hluchých místech, jako třeba mezi svodidly na Bubenském nábřeží nebo pod Hlávkovým mostem na Vltavské. Tulipány, vlčí máky...
Když jsem minulé léto přijel do smyčky Nádraží Podbaba, vnikl ke mně otevřeným okýnkem závan nesoucí s sebou vzpomínky na zavařování okurek.
Mezi chrpami a bodláčím rostl kopr.
15 minut obratového času stačilo.
O víkendu byla koprovka.

Rychlé šípy se vrátili ze Slunečních skal s úsměvy na rtech. Ty jim ale měl Mirek již brzy setřít.
„Hoši, kdo uklidí spacáky a stany?“ rozjásaným pohledem se zabodl do Červenáčka.
„Mirku, nemohl by to udělat někdo jiný? Já mám takový KOPR!“
Mirkův úsměv se ještě rozšířil.
„A musíš jít okopat záhonek? To je velmi ušlechtilé.“ Kývl na Jarku. „Připomeň mi, že mám Červenáčkovi udělit bobříka přírody.“
Jarka otevřel pusu, ale potom ji zase zavřel. Jsou boje, do kterých se pouštět nechce. Navíc ho Červenáček drží v šachu od chvíle, kdy ho nachytal, jak se cpe čokoládičkami u bobříka hladu.

Dívka se dotkla zaklínačovy ruky.
Její pohled směřoval ven, pryč ze šenku.

„Tady zůstaň, Marigolde, nikam se nehni a kdyby něco, schovej se pod stůl a modli se ke všem bohům.“

Geralt se rychle přesunul ke dveřím za Elzee.
Vyklouzli jako stíny ven do měsícem prozářené noci. Vesnická políčka, vůně kopru,
cvrkání cvrčků.

„Tam,“ pokývla Elzee hlavou směrem říčce.
Amulet na krku zavibroval. Zaklínač tasil.

Nad molem u říčky již viděl mihotající se postavu.
„Škrta,“ pronesl tiše.
„Počkej tu, Elzee, prosím.“
Usmála se a přikývla.

Lahvička v zaklínačově ruce se objevila a zmizela rychlostí blesku.
Půjde to, pomyslil si Geralt.

pop pop pop pop

Chvíle ticha. Slunce ohřívá vzduch, vyhání rostliny vzhůru, zabarvuje první jahody. Je pozdní jaro.
om nom nom nom
Prší, rostliny hltají vodu a bobtnají.
To je dobře. Chramst. Žvýk. Žvýk žvýk žvýk
Léto, vzduch se chvěje vedrem.
Hlt. Hlty hlty. Chramst. Žvýk. Uáááách.
Bouřka. Po ní nádherný vzduch, zahrada okřívá.
Jídlo došlo. Pohyby pohyby. Zíííív. Pohyby pohyby pohyby pohyby. Zíííííív. Chráááp.
Meruňky sčesány, dozrávají jablka. Salát. Po ránu už je chladno. Sezóna zavařování je v plném proudu, na zahradě se hledá přídavek do okurek.
"Jé, hele!"
Někdo mě volal? Trrrrh, cupity cupity. Máv. Máv máv máv.

Crowley placed the pot at the very edge of his desk, as though daring it to fall off. It smelled. Its delicate fronds stretching toward him like the arms of an errant child.

"Bastard," he muttered.

As with so many things, it was Aziraphale's fault. The angel had brought him the wretched thing with a look of abject dejection, sighing oh, you're so good with plants! Which was true, but not for the reasons Aziraphale thought.

The pot of ASDA branded dill weed seemed to stare at him. Crowley glared back.

Dammit. He would have to be nice to it.

V očích zraněného plavčíka se zrcadlil děs. Strach i noha uvězněná ve smyčce mu bránily v pohybu. Slaný déšť stékal po tvářích. Temnotou se blýskla čepel nože. Záblesk naděje v kolotoči zoufalství.
“Dostanu vás dolů.”
Pět kamenů nedobrovolného odporu.
“Věřte mi.”
Podaná ruka byla kotvou důvěry. Vír času se zastavil. Paluba se zdála v nedohlednu. Slézali pomalu. Co noha ruku mine. Každý yard byl malým vítězstvím. Prchavou jistotou v chaosu bouře.

Plavčíka odnesli do podpalubí. Úlevu skryla do těžkého svrchníku. Chlad svíral údy. Jak dlouho ještě vydrží? Plavčík jí dal důvěru. Teď musí věřit ona. Že živlům navzdory přijde den.

„Emo, kde máš bratříčka?“ Chůva se na holčičku starostlivě dívá.
„Je v zahradě.“ Ema vesele poskakuje.
„Kdepak?“
„Tam ty záhony se zeleninou,“ ukazuje holčička.
Chůva běží do zahrady. Zeleninová políčka zalévá polední žár, jinak je zahrada prázdná.

Jak to, že se kopr pohybuje, když je bezvětří? A jako kdyby povyrostl.
Zmocňuje se jí hrůza. Jako ve snách k sobě Emu přitáhne a zírá na rostliny.

Přichází zahradník. Začíná záhon s koprem sekat, rovná na zem jeho dlouhé stonky. Při tom pohledu Ema začíná ječet. Oba dospělí polekaně vzhlédnou.
Pak si toho všimnou. Z uříznutých stonků rostlin vytéká jasně červená krev.

„Nádherně voníš, krásko,“ zabroukal muž, kterého si vybrala pro tuto noc k uspokojení nenasytného ootoloo.
„Když to říkáš…“ odpověděla nepřesvědčeně.

***

„Něco je na tobě nové,“ řekl jí další den Tehol a podezíravě si ji prohlížel.
„Že jsem konečně prokoukla tvoje machinace a už nejsem tak ochotná skákat, jak pískáš?“ zašklebila se a v následném dohadování Tehol na původní myšlenku zapomněl.

***

„Zajímavý parfém. Co mi jenom připomíná…“ dumal následující noční společník.
„To radši nechtěj vědět,“ povzdechla si.

***

„Šurk, co bys potřebovala?“ tázala se Seluš nevinně.
„Abys se mnou přestala experimentovat,“ zavrčela. „Skořice byla zcela odpovídající vůní. Vydechovat kopr mi opravdu nevyhovuje…“

Když oba dva dorazili k horám, všude bylo pusto. Nikde ani noha. To bude asi tím drakem, pomyslel si Geralt.

Zaklínač věděl, že na draky všeobecně platí kopr, protože je šíleně aromatický a draci mají citlivé čumáky. Vesemir mu to jednou poradil. No, ale kde ho v téhle pustině sebrat? Většinou roste spíš u země.

Začal prozkoumávat okolí, a hle! Pár stonků přece jen našel. Marigold mu sice pověděl, že to zaručeně kopr NENÍ, ale Geralt se už o jeho rolnických schopnostech nejednou přesvědčil. Proto jeho kecy nebral na vědomí. On věděl přesně, co to je. To kvůli tomu zápachu.

Kopr, to není jen hlavní přísada do „legendární“ koprové omáčky.

Věděli jste, že:

- bylina honosně se nazývající Anethum graveolens po otrhání květů připomíná schlíplou přesličku?

- se tahle bylinka dá sklízet celoročně?

- ač je dnes užívaná jako koření, Řekové s ní vyháněli škytavku a Egypťané ji užívali coby léčivou drogu?

- sloužila jako prostředek k uspání rozdováděných amerických dětí během církevních shromáždění v době prvního osídlení kontinentu?

- sám římský císař Karel Veliký nařídil, aby ji jeho poddaní pěstovali?

- koprový čaj pomůže při nadýmání, je silně močopudný a díky němu mají kojící matky více mléka?

Že nevěříte, co všechno je příroda schopná vymyslet!