DMD č. 7. pro 7. 4. 2020. Téma: Kopr

Dívenka vběhne do chalupy a volá "Mami, mami! Uděláš zase tu dobrou omáčku? Prosím?"

Maminka se k ní otočí. "A jakou myslíš?"

"Tu dobrou! Jak ji můžeme jíst jenom s bramborama!" Upřesňuje holčicka.

"Aha," povídá maminka, "Ty myslíš koprovku. Dobře." Přitaká. "Ale teďka tu nemáme kopr. Budeš muset počkat, na nákup jedeme až za tři dny."

"Ale mami! Vždyť nám tady kopr roste na zahradě!" Ukáže dcerka rukou k místu na zahradě.

"Zdeni, to ale není kopr. Jen ho to připomíná."

"Ale!"

"Tak zase běž. Slibuju že ti ji pak udělám."

'Vždyť to voní stejně!' myslí si, ale vyběhne ven.

Milý deníčku.
Po velmi neuspokojujícím obědě jsem se pokusila vymyslet alternativní využití kopru, abych předešla v budoucnu dalšímu znechucení při společném stolování.
Nejprve jsem se pokusila zeleně zbavit podstrkováním větviček do krmení. Nesetkalo se to s úspěchem a tuto možnost jsem definitivně zavrhla, když mi ve tváři skončil nazelenalý žmolek sena s Maximovými slinami.
Pak mě napadlo využít estetickou krásu tohoto prostého chvojí. Nikdo však nový prvek neocenil, a když mě Evžen svým přirozeně jemným způsobem označil za nevkusné lesní strašidlo, přistoupila jsem k poslednímu pokusu. Ani dvojnásobné množství cukru však silnou pachuť nepřebilo, což potvrdí stále nepřirozeně zelený Pascal.

Je slunečný den, hodina H se blíží, svatebčané čekají až obřad začne, nálada je všeobecně výborná.

Avšak náhle přibíhá družička se zděšeným výrazem.

"KYTICE!"

Nejbližší účastníci svatby k ní obracejí pozornost, "Jaká kytice?"

"Svatební kytice! Zapomněli jsme vzít nevěstě kytici!"

Ženich však jen mávne rukou, "To nevadí, stejně je v ní kopr."

"Ale tvoje nastávající se nemůže vdávat bez kytice!" vysvětlují žalostně družičky

"Ale s tím koprem mi ta kytice strašně smrdí, prostě bude obřad bez kytice." oponuje nadále ženich.

"Ne!" křičí družička. "Obřad počká, rychle pro kytici!"

To už si založil ženich ruce na prsou, "Buď kytice, nebo já!"

Dopoledne bylo po té okaté záležitosti v lese podezřele normální. První hodiny se obešly bez veškerých magických úkazů (jen slečna Wardwellová opět zcela neplánovaně zařadila do výuky vyprávění o upalování čarodějnic) a Sabrina si začínala říkat, že ne všechno musí být katastrofa. Tak mají stromy občas oči, co na tom?
Právě se chystala odemknout svou skříňku, když najednou zmizela. Skříňka, škola i její ruka natažená k zámku. Cítila, že ruku stále má, a slyšela dav za svými zády. Ale před očima – ne, před každým okem – měla dvě jiná místa. Zahlédla svazek kopru (levým okem) a spící kočku (pravým okem). Vykřikla.

Následující den stáli oba před stolem ve stanu Whiskeyjacka. Na stole bylo položeno několik krabic, a když Křovák zahlédl, co je v nich, málem si učůrl.
"Tohle je Bořič," představil Whiskeyjack podlouhlé kameninové válečky, s voskovou západkou a zeleným pruhem na stěně. "Ke každé je tahle ampulka s kyselinou. Jakmile se kyselina prožere tím voskem, mělo by to udělat řachu."
Při slově řacha Křovák nadšeně poposkočil.
"Tak to půjdeme ozkoušet, pojďte moje děťátka," sebral Křovák ze stolu dvě krabice a vydal se k cvičné střelnici, kterou pro ně vyrobili.
"Ta zelená se mi nelíbí, připomíná mi kopr," postěžoval si Šumař.

Stopařův průvodce uvádí, že kopr je meziplanetárně rozšířená rostlina s mnoha využitími.

Doktor bojoval s mimozemšťany, kteří chtěli Zemi využít pro koprové plantáže.

Bratři Wichesterovi byli očarováni pytlíkem kopru, nad kterým čarodějnice zašeptala kouzelná slůvka.

John Watson uvařil koprovku, kterou Sherlock jako všechno ostatní odmítl.

Sam Křepelka vytáhl uprostřed Mordoru z batohu kopr a ochutil tak pár hubených králíků.

Na Ankh-Morporském poštovním úřadě zavedli po úspěchu zelné i koprovou známku. I po rychlém stažení z výroby ji pár sběratelů pyšně vystavuje.

Staří Egypťané kopr používali pro zklidnění žaludku.

Já dostanu téma kopr a celý den nemůžu vymyslet co s ním.

„No, je to poměrně neobvyklé,“ usmála se doktorka, „ale nemyslím si, že byste se tím měl znepokojovat. I když by asi bylo vhodné snažit se omezit tu personifikaci a používání jména.“
„Chápu,“ přikývl zachmuřeně. Příliš ho to neuklidnilo.
„Kdyby něco, určitě se kdykoliv znovu ozvěte.“ Zkontrolovala hodiny. „Mám na vás teď ještě deset minut, tak co kdybyste mi řekl něco víc o svém životě? Třeba se z toho něco dozvíme.“

Z lékařské zprávy:
Polidšťování dialyzačního přístroje, pravděpodobně jako projev samoty a truchlení nad zesnulou ženou. (...) Traumatické zážitky z dětství vázané na koprovou omáčku.
Celkový stav stabilní, další vyšetření není nutné.

Smrákalo se. Za oknem krákal osamělý havran, sedě na holé, větrem oholené větvi.

Schylovalo se k duelu.

ON ... versus ...

JÁ.

Dveře se rozrazily, vítr zahučel v komíně a s kvílením se prohnal kuchyní.

Tiše odtikávající hodiny se zachvěly a nakonec s třesknutím spadly ze zdi.

Trhl sebou ve dveřích. Sláb, unaven, ve vlajícím plášti, špinavém prožitým dnem a starostmi večerního údělu hrdinů.

Těžkosti jako denní chléb, okoralé kostky, namočené do polévky.

Ale ta - skrývala temné tajemství.

Přišed k hrnci, zanořil do ní dychtivě lžíci.

****

"Kopr, můj kryptonit"! zasténal můj manžel a odešel zvracet.

Hm, tak nic, zase na to přišel.

Kocour tancoval kolem Krytona, který v rámci přípravy trvanlivých zásob na horší časy nakládal zavináče.
„Přidám tam cibuli,“ opakoval Kryton recept.
„To tam nedávej, to neni potřeba,“ hučel Kocour.
Android pokračoval: „Dále nakrájenou kořenovou zeleninu...“
„No když to musí bejt, tak teda jo, ale dělej, Krytone,“ křepčil nedočkavě Kocour.
„...sůl, ocet...“ Kryton s obdivuhodnou ledabylostí ignoroval Kocourovo dorážení. „...cukr, bobkový list, pepř, nové koření...“
„Tohle všechno? A bude to ještě vůbec ryba?“
„...a nakonec snítku kopru,“ dodal Kryton.
„Cožeeee? Zbláznil ses, Krytone? Kopr? Fuuuj!“ nevydržel to už Kocour, bleskově vylovil sledě, než je Kryton gastronomicky naprosto znemožní, a byl pryč.

Farmář choval ovce na mléko a vlnu a stádo si chtěl udržovat v kontrolovatelných počtech, spoléhal tedy na občasné zapůjčení sousedovic berana. Jehňata mužského pohlaví u něj neměla žádnou šanci, ve třech měsících šla na jatka. Beránek Shaun svému osudu unikal. Stále byl velký jako odrostlejší jehně a k ovcím se choval čistě kamarádsky, farmář ho tedy odepsal jako hříčku přírody a časem skoro zapomněl, že vlastně není ovce. Shaun zatím každý týden systematicky okusoval kopru podobnou rostlinu rašící za rumištěm. Její náhodné pozření mu před lety poprvé zachránilo život. Až přijde ten správný čas, přivede k ní jehně Timmyho.