DMD

Zírá na Měsíc v jináči - one-man show, zírá na Výlet do prázdna.
Zírá na Měsíc v jináči - one-man show, zírá na Výlet do prázdna...
Začně psát Měsíc v jináči - one-man show a zjistí, že to není one-man show.
Snaží se to upravit, ale nejde jí to.
Tak začně psát Výlet do prázdna.
Nemá ta správná slova.
V hlavě se jí začne klubat scénář.
Byl to výlet do neznáma nebo do prázdna?
Najde příslušnou stránku s tématy.
Zírá na Měsíc v jináči - one-man show, zírá na Výlet do prázdna.
Stále zíra.
Zírá do zdi.
Pak zírá do země.
Výlet v jináči?

Pro dvacátý ročník DMD naprogramovaly Katužka a Nifredil AI autonomně zadávající témata, protože kontrolovat, zda se jedno z minulých sedmi set náhodou nedostalo znovu do DMD, přestalo být i nad jejich nadlidské síly. Časová úspora byla vítaná i proto, že obě vstupovaly do druhého roku vlády jako premiérka a ministryně spravedlnosti. Programovací pravidla nebyla náročná: téma se nesmí shodovat s žádným z minulých zadání, alespoň jednou za měsíc se musí objevit květina, latinský citát, aluze na popkulturní hlášku a trochu převrácené přísloví, první týden témata lehká, druhý přitvrdit, třetí přidusit…
Bonusy si ovšem s potěšením stále zadávaly a kontrolovaly samy.

„Drabble bude muset obsahovat těchto 10 slov: žalud, vyjasnit, roztrhané, obrtlíku, kolegům, sypalo, Ivan, košíkem, volno, krychle… Slova budou přesně v těchto tvarech, to znamená žádné časování, pádování, měnění osoby, čísla a podobně.“
Tupě zírám na dnešní téma. Bonusové, pravda, ale stejně. Volné téma, ale volné jen zdánlivě. Škrtí mě víc než gatě ze základky.
Šmarjápanno, kam na ta zadání organizátorky chodí? A kde vzal tým Bleskobrku (věčná sláva budiž jemu za obětavou jeho činnost, bez níž by se dubnové šílenství nekonalo!) zrovna tahle zcela nesouvisející slova? Zaháním kacířskou myšlenku klíčící v mém mozku. Prostě to byl generátor náhodných slov!

Pátá kolej kudy chodí, tudy trousí.
Často kousavé poznámky, někdy papírky od bonbonů a zřídka, ale o to vítaněji, popsané papíry.
Od chvíle, co jim nefunguje „co napíšu, to se stane“, se jejich literární tvorba změnila ze zdroje stresu ve zdroj pobavení.
Jsme zlé a sarkastické. Na pohozená dílka se vrháme s nadšením.
Masochismus, znáte?
„Blanité křídla upíra vznášejícího se nad Hradem zavýřili temnotou...“ přečtu a začne mi cukat oko.
„Není tam něco lepšího?“ ptá se San.
„... úpí mlhonošové v Květách se válející...“ deklamuje Gwen.
Objevila výplod asociačního psaní. Nebo AI.
„Nechci se rouhat, ale to zní skoro jako duben.“

„Retnlní schopnst slnl...“
„Co to breptáš?“
„Retnení schopnt sl...“

Sosačka neměla ráda, když se DMD opilo. Vždycky ji pozdě večer klepalo na dveře a dělalo hrozný rámus. Něco takového doma prostě nechcete. Jenomže jí ho bylo líto a taky... co má dělat. Kdyby ho odmítla v nouzi, nedostala by bod.
„Pšššššt! Neřvi tak!“ Kázala DMD ve dveřích, když zakřičelo: „A heléééé! Je domááá!“
„Tak pojď, potichu!“ DMD několikrát upadlo, než ho konečně položila na gauč a přikryla dekou. Ihned začlo usínat a ze spaní mumlalo.
Ráno bylo pryč. Jen na stole ležel lístek s nápisem: Retenční schopnost sladu.

„No nazdar.“

Stěžujte si rychle, na pomalé stěžování nemáme čas.
Ty hromady věcí všude okolo?
No tak je překračujte! Prostě tělocvik!
Došly ponožky?
Však už je dost teplo, budeme nosit sandály. Ať nohy větrají.
Ponožky do sandálů? Takové faux-pas!
Jídlo?
Před pár dny byla plná lednice.
Není?
Tak vykliďte spíž. Stejně je dobré to jednou za čas udělat.
Jestli zbylo nějaké čisté nádobí?
Vidíš ten hrnek támhle nahoře? Tak vidíš! Zbylo!
Proč jsem vyplýtvala všechnu teplou vodu?
Sprcha přináší inspiraci. A vy se otužujte, je to zdravé!
Takže žádný problém nenastal.
A pak, že je účast v DMD neslučitelná s normálním životem!

Dočítám. Dojímám. Pět hlubokých myšlenek požaduje promyšlení alespoň za tři rohy. Svému nejdražšímu chci položit jednu či dvě existenciální otázky.

Sedí mi na klíně. Pohopsává. Bolí to. Snaží se mi olíznout bradu. Prohlíží si, co mám na stole.
"Já chci taky čaj. Odneseš mě do kuchyně?"
Dneska se dobrovolně tulí.
Druhej mi pokřikuje u nohou, chce taky pozornost.
"Odneseš mě tam?"
"Odnesu, jdeme," nadhazuju si vejrostka v náručí.

Na prahu cení zuby hladové úvahy.
Až budu stará, uvaříš mi taky čaj? A odneseš mě do kuchyně, abych se mohla dívat?
Vyhlížím své volnější já. To zestárlé tam někde čeká taky.

Nesměle si odkašlám. „Ehm, dovolte mi připomenout, že už je skoro čtvrteční půlnoc…“
Nevěnují mi pražádný pohled, jen si tančí kolem.
„Hele, většinou po vás nic nechci, ale tohle je DUBEN, pohotovost!“ snažím se upoutat jejich pozornost.
„Já vím, že většinou mi to píše hlavně z nudy nebo emocionálního přetlaku. Ale na nudu teď jaksi nemám vůbec čas a není do koho se nešťastně zamilovat.“
Zvedají ke mně pohledy, ale místo zájmu v nich vidím jen pohrdání.
„Žádný múzy, pěkný čůzy jste! Abyste věděly, je tu ještě nedělní bonus!“ zaklapnu naštvaně noťas. Už nemlčí, ale to, co říkají, je nepublikovatelné.

Akce Duben měsíc drabble se koná
a) V dubnu
b) Včera
c) Celoročně

Správné drabble má následující počet slov
a) 100
b) 5
c) Libovolný

Zkratka SOS znamená
a) Strašlivě obézní soudružka
b) Společnost pro osvětu spisovatelů
c) Soros

Téma
a) Nesmí být v drabble přítomno
b) Musí být v drabble přítomno
c) Je tajné

Výraz „kachna“ nebo „káč“ v komentáři znamená
a) Komentující má chuť na drůbež
b) Komentující považuje drabble za hoax
c) Komentujícímu se drabble líbí

Gloria je
a) Likér
b) Nakažlivá nemoc
c) Svatá patronka drabblistů

Drabblistům nosí slova
a) Česká pošta
b) Sovátko
c) Mikuláš

Drablátko je prázdne. Počítadlo neúprosne ukazuje „Počet slov: 0“. Čo s tým?
Klikneme pravým myšidlom na tento nepekný nápis. Z menu vyberieme položku Preskúmať.
Klikneme na vysvietenú položku, kde sa píše <span id="wordcount">0</span>, pravým tlačidlom a zvolíme Upraviť ako HTML.
Otvorí sa okienko, kde môžeme písať. Pred nulu dopíšeme ešte jednu a pred to ešte jedničku.
Klikneme niekde vedľa do kódu.
A pod prázdnym políčkom Drabble sa hneď rosvieti nápis „Počet slov 100“.
Odošleme prázdne Drabble a v komentároch sa snažíme presvedčiť, že tam určite je sto slov, keď to tvrdilo počítadlo. To má predsa vždy pravdu.