Originální

"It is only with the heart that one can see rightly. What is essential is invisible to the eye."
- The Little Prince, Antoine de Saint-Exupéry

Life is precious. Samuel obtained the secondhand knowledge when his neighbor’s dog died. It was as if the boy had lost something of higher value than the insignificant price of a halfbreed pup. Ever since, Samuel has been waiting for evidence, his relationships a study seeking to prove the preciousness of life. He’s been an unsuccessful scientist.

Sometimes science requires extreme measures – no progress without risk. He stands on the edge of the roof, face tear-streaked after the fight.

What are you waiting for? He lets himself fall, passing on his research to the lover waiting for him at home.

Fandom: originální (s nádechem femslashovitým, jak jinak)

At five, the gentlemen have tea and cigars, debating over steaming cups and wisps of smoke trailing through the sitting room – world politics, local affairs, and disdainful frowns at the neighbor who clearly wasn’t man enough.

At five, the ladies enjoy tea and cake, delicate cups and silver spoons clicking gently, a musical backdrop to the scandalized discussion about the escapee neighbor’s disgraceful behavior – unnatural affairs are unwelcome in the world of pristine porcelain and cookie-cutter marriages.

At midnight, ex-husband hits ex-wife, breaks her like fragile china because he is man enough and because what isn’t homogenous is a sin.

fandom: crossover - Sherlock Holmes a originální
varování: OOC Holmes?

„Není klíčem ta hrdlička?“ navrhl Watson.
„Nesmysl,“ mávl rukou netrpělivě Holmes. Pak se zarazil.
„Klíč,“ zašeptal. „Hrdlička. Jistě!“
Přiskočil k udivenému doktorovi a zatřásl jím.
„Johne, jste geniální. Nevím, co bych si počal, kdybych vás neměl.“

Cristian prudce vzhlédl, když mu kdosi vytrhl knihu z rukou.
„Co to děláš?“ ohradil se.
„Ráno vstáváme na mši, nepamatuješ?“ odpověděl Patrick.
Pak pohlédl na obálku. „Čaj o páté, vražda o půlnoci.“ přečetl. „Zase budeš mít noční můry. Pojď si lehnout.“
S bručením poslechl a zavrtal se do peřin.
„Neboj, vynahradím ti to,“ zašeptal hlas ze tmy. „Dnes můžete být Holmesem vy, drahý příteli.“

zpětné varování: slash a RPG :)

fandom: originální, s náznaky neoriginality
varování: narážky na slash, femmeslash a het, ale velice skryté

Pod postelí se obvykle dá najít spousta zajímavých věcí.

Hrací kostka s nápisem Rty.
Láhev od cizozemského alkoholu. Vsadili se.
Útržek papíru s českým jazykolamem. Poslední slovo je rozmazané.
Smotek nazlátlých vlasů.
Paperbackové vydání knihy Stínadla se bouří. Některé stránky jsou označené.
Svazek povadlého horského kvítí. Roste jen ve Wyomingu.
Zpola rozpárané svatební šaty. Voní stářím.
Videokazeta se záznamem z krasobruslení. Vancouver 2010, volné jízdy mužů.
Pět perleťových knoflíků. Jeden je naprasklý.
Mosazný klíč. Odemknete jím králičí noru.
Dopis s básní, psanou v shakespearovském jambu. Ta, které byl určen, ho nikdy nedostala.

Každá z těch maličkostí má svůj vlastní příběh.

Slunce již dávno zašlo, pozdní večer se zlehka přehoupl v bezhvězdnou noc. Ondra stále seděl za stolem a horečně pracoval. Před několika hodinami si s ustupujícím světlem rozsvítil jen malou lampičku, která nyní osvětlovala jen úzký kruh u psacího stolu. Zbytek pokoje se ztrácel v hustém šeru, ale nevěnoval tomu pozornost.
Zhurta listoval ve svých papírech, čím dál netrpělivější, když se nemohl dobrat správného řešení. Přepsal mu to snad spolužák špatně? Ke každému cvičení tu měl být klíč. Jen ten poslední byl zvláštně očíslován… A.24/6! Žádné cvičení tomu neodpovídalo. A pod ním bylo napsáno pouze: In domum numeri illius deveni.*

* Přijď do domu toho čísla. (latinsky)

Fandom: originální (femslash)

For most people, life is a search for answers and keys - how do you solve the problems you stumble upon? how do you respond to the demands of life? how do you unlock the mystery of your existence?

For me, life was a search for a lock, the right question, because I already knew the answer.

„Will you marry me?,“ she asked, a quiver in her voice as she offered me the most precious thing she owned.

I gave the answer I’d always had, the key I’d been holding finally finding its counterpart. „Yes,“ and I unlocked her heart.

Poznámka: Jindy nebude čas, takže jsem kvůli vám obětovala snídani. :D
Poznámka 2: Věnováno Dangerous

„Cínové knoflíky. Dřevěné knoflíky. Plastové knoflíky. Zajímavé knoflíky. Knoflíky z kovu. Knoflíky pro děti. Knoflíky obšité látkou. Knoflíky s potiskem. Knoflíky od babičky. Ubohé maličké knoflíky nalezené na zemi. Tajně utrhané knoflíky. Památeční knoflík z Řezna. Knoflíky kulaté. Knoflíky čtvercové. Knoflíky ze slonoviny. Velkomoravské gombíky. Se dvěma dírami. Se čtyřmi dírami. Velké černé, ty jsou nejlepší. Knoflíky květiny. Knoflíky ovoce. Knoflíky s perletí. Dokonce knoflík, který vypadá motýl.
Knoflíky na tričku. Knoflíky na tašce. Proč mám dojem, že máš i knoflíky na knoflíkách…“ Dangie s úsměvem ukončila výčet. „Nebo jsem na něco zapomněla?“
„Chtěla bych knoflíkové náušnice,“ zasnila se Kleio.

Nekonečný obzor přede mnou. A někde za ním leží celý svět.
A já jdu. Lehkým tanečním krokem. Vstříc obzoru. Vstříc budoucnosti.
Já vím. Všechny cesty se podobají. Na všechny cesty padá stejný prach.
A já jdu. Rozzářená a šťastná. Jedinečná a jediná. A stromy kolem rostou do nebe.
Já vím. Všechny cesty vedou. Někam. A správná cesta nemá cíl.
A já jdu. Neohlížím se. Není proč. Neutíkám.
Já vím. Když padá prach na cesty, které vedou, že na mne čekají – na mnoha místech. Že mne vzývají – mnoha modlitbami. Že dávají mi mnoho jmen – moudrost, příležitost, láska...
Čekají a já...
Nepřijdu.

Fandom: originální, i když někde hluboka asi bude inspirace Proměnami
Poznámka: technicky vzato je to asi femslash

Přišlo jaro. Lesní tóny se osmělují. Ptáci pokřikují. Brzo se rozednívá.
Myslím na ni. Bouře tančí. Vlaštovky ve větru poletují. Světlo se rozprostírá.
Stojím sama. Větve skřípějí. Cévy se roztahují. Míza vzlíná.
Je to dávno. Roky utíkají. Vrásky se mi prohlubují. Možná nevzpomíná.
Vzpomínám. Pořád mi voní. Květy se chvějí. Nános času se stírá.
Chci zpátky. V nebi se odvrací. V pekle se smějí. Nikdo neodpovídá.
Přišlo jaro. Květy se rozvíjejí. Včely už létají. Naděje neumírá.

V náhlém poryvu přenese vítr špetku pylu z pokroucené jabloně na sousední hrušeň. Stojí tu obě už dlouho. Jejich větve se zatím nikdy nedotkly.

speciální teorie relativity

Jsem Lorentzie Albertina Minkowská. Když se zastavíte a seznámíte se se mnou, uvidíte, že mám překrásné, dlouhatánské vlasy. Jsem také nesmírně chytrá a dokážu bleskurychle zodpovědět i nejtěžší otázku, sebezapeklitější hádanku vyřeším prakticky okamžitě.
Jsem navíc i velkou hrdinkou. Umím se pohybovat skoro rychlostí světla a s neobyčejnou razancí napravuji všechny křivdy a bezpráví, které se kde udějí. Samozřejmě vždy úspěšně.
V akci si ovšem mých krásných dlouhých vlasů všimnout nemůžete. Dokonce ani doba, než rozpletu složitý problém, se vám nebude zdát tak krátká.
Jsem totiž tak rychlá, že když se rozběhnu, můžete vnímat jen kontrahované délky a dilatovaný čas.

Poznámka: očividně napsáno v cizím jazyce - nejsem si jistá, zda to neodporuje pravidlům (doufám, že ne)

I said, "Go, and be happy
but remember (you know
well) whom you leave shackled by love
~ Sappho (překlad Mary Barnard)

White is the color of innocence, they say. She veils her face and feels far away; over there white means loss and mourning.
A double consent bounces off the walls – this is the best day of your life! The walls are closing in as he grasps her hand.
Her fingers tremble under the weight of the diamond-studded ring – how beautiful! The most beautiful shackle you will ever find.
He pries her apart, oh sweet virgin! If only you knew there are other ways of loving than the one they claim is right.
But it’s too late; the Greek poetess cries.

Ve starém hrníčku to zacinkalo a vzápětí z něj ulétl další úlomek, jak s ním Ondra nešetrně třísknul o zem.
„No tak, ukaž, co schováváš…“
Ruce se mu třásly a tělo jako by nebylo jeho… raději z toho vinil alkohol, hodně alkoholu. Pomalu nadzdvihnul hrníček… Tři.
Co tu vlastně dělá? Proč tu jenom je? Vždyť Daniela ani nezná, ne doopravdy, vídal ho jenom na přednáškách a sem tam mu řekl „ahoj“…
Jedna černá tečka, skvrna na jeho čistém životě. A dvě tečky vedle sebe... To znamenalo tři kusy oblečení dolů.
Daniel mu pomalu stáhl jeden, poslední.
„Dva polibky jako bonus…“