Stargate

"Uáááá!" ozval se výkřik z nitra rozvalin. "Moje oči!" 

Daniel se vypotácel ven, od hlavy k patě pokrytý hustý zeleným slizem. "Pálí! Nevidím! Nemůžu dýchat! Nemůžu-" 

"Co to sakra..." přiletěl k němu Jack.

"Musel tam být nějaký ochranný systém," sípal a kuckal Daniel. "Asi jsem ho aktivoval..."

"Neříkej," zavrčel Jack. "Po kolikátý už? Ty se fakt nepoučíš!" 

"Beztak je to tvoje vina!"

"Moje?"

"Řekl jsi, ať tam jdu!"

"Řekl jsem, ať si tam teda jdeš, ale pak se nedivíš!"

"Vidíš? V podstatě přímý rozkaz!"

Jack frustrovaně zavyl a praštil hlavou o zeď. 

"Ještě slovo... A sliz... bude tvůj... nejmenší... problém!" 

Stmívalo se. Zámek uprostřed transylvánských lesů se pomalu probouzel. Ve sklepení se s teskným skřípotem otevřela rakev. Hrabě Drakula se opřel bledou kostnatou rukou o okraj a bezhlesně se v rakvi vztyčil.

Vzápětí málem spadl zpátky. Proti němu stál vysoký muž obklopený stráží v brněních se zvířecími hlavami. Muži se zablýskaly oči.

„Jaffa, kri!“

Stráže jako jeden muž namířili proti upírovi tyčové zbraně. Muž se zářícíma očima stiskl jakési zařízení na hřbetě ruky. Kolem rakve i celé skupiny se snesly zvláštní kruhy. Vzápětí byli všichni odteleportováni pryč.

Goa'uldi stále hledají nové hostitele. Otázkou je, jestli nemrtvý upír je ten pravý…

„Teal’cu, hlídej vchod!“ vyštěkl Jack, jakmile se zatarasili v polorozpadlé pyramidě. Snad je udrží naživu, než dorazí posily... „Danieli, prozkoumej-“
„To je úžasné!“ Danielovy modré oči i v šeru zářily nadšením. „Na tohle bych potřeboval roky!“ svítil na zdi. „Je tu kompletní místní historie, podívej! Od prvního osidlování. Celá staletí! „A mytologie, tohle je bohyně plodnosti a její děti, támhle je bůh války a tady… ach! Fascinující!“
„Hrozně.“
„Přesně ten samý nápis, jako nacházíme na Zemi v latině!“
„Uhm.“
„Ve válce múzy mlčí. Chápeš? Válečné trauma je univerzální lidská-“
Venku zaduněl výstřel.
„Danieli?“
„Ano?“
„Vem si z nich laskavě příklad.“

„Ne a ne a tisíckrát ne!“ Stein vztekle praštil rukou do stolu, klávesnici minul o milimetry.
Geralt se přes záchvaty vzteku už přenesl, v téhle realitě se pohyboval déle než kapitán.
Patricij popadl myš a sjel níž po textu.
„Oook!“
„Oh, pardon, nevěděl jsem, že nemáte dočteno.“
Severus podřimoval v křesle, obličej přikrytý novinami. Je dobré být mrtvý.
„A co se vlastně stalo, kapitáne?“ zeptal se Daniel Jackson.
Kapitán mu přistrčil notebook až k nosu.
„Tohle! Nebudu!“
Daniel si přečetl dotčený text.
„Myslím, že budete. Jsou to síly nad naši vůli.“
„A může to být horší,“ broukl v polospánku Severus.

Chodbami 28. patra se neslo Jackovo zlomyslně veselé: "Danieeeliiii!" a doktor Jackson chtěl umřít.
Pronásleduje-li vás mimozemšťanka, je to trapné. Ale nechce-li vás zabít, ale intimně se sblížit, je to horší. T'rüs'la neakceptovala jeho "NE!", běhala za ním z planety na planetu a nebýt iris, visela by mu teď na krku.
"Doktor Jackson ke generálu Hammondovi."

Daniel nakoukl do generálovy pracovny. Seděla tam T'rüs'la a dva další příslušníci její rasy.
"Doktore, pojďte dál."
Jeden z cizinců povstal.
"Daniel Jackson, my omluva," hledal muž těžce slova, "ono už nestát. T'rüs'la na tebe mít totál krach. My vyléčit. Brzo. Nezlobíš?"

Daniel nezlobil.

"Majore?"
Carterová si prohrábla vlasy.
"Přiznám se, pane... vůbec tomu nerozumím. Ty znaky nedávají smysl."
"Danieli!"
Doktor Jackson neochotně odtrhl zrak od nápisů na stěnách.
"Jo?"
O'Neill ukázal na zařízení sedící na zemi.
"Zprovozni to."
Daniel po chvíli usilovného studia a s pomocí Sam začal hýbat s různými kousky kamenů na povrchu zařízení. To se pomalu rozsvítilo a začalo bzučet. Pak se zvedlo a udělalo několik kroků k východu.
"Skvělé!" prohlásil Jack.
Ozvala se rána a zařízení padlo k zemi.
"Danieli?"
"Omlouvám se, asi jsem špatně nastavil..."
Zařízení se prakticky rozložilo.
"Tak to vezmem domů po kouskách."
Zařízení začalo hořet.

"Mám to! Sedm osmin!" vykřikl Daniel Jackson.
O'Neill se na něj překvapeně podíval: "Cože?"
"No," Daniel poodstoupil od kamenné desky, "píše se tu, že sedm osmin střeží dveře."
"Tady jsou jen čtyři části." ukázal O'Neill na podstavec, na kterém ležely 4 ploché kameny tvořící obrazec.
Daniel pokrčil rameny, Teal'c vzal jeden z kamenů a prohlížel si ho. Po chvíli zvedl jedno obočí a vzal další kámen. Potom další. Ostatní ho se zájmem pozorovali.
Pak jeden z kamenů rozlomil.
"Co to děláš," vykřikl Daniel.
"Ty kameny mají uprostřed rýhu, Danieli Jacksone."
"Teal'cu, ty jsi génius!" vrhl se ke kamenné desce Daniel.