Ze života báby z finančáku

Telefon zvoní - volá ředitel.

"Dobrý den, Eillen, mohla byste prosím nahoru?"

"Hned letím," odpovídám a se staženými půlkami vybíhám do prvního patra.

"To byla rychlost. Tak já to taky vezmu rychle. Tímto se stávám asi jediným mužem, který vám může říct, že jste stará a budete z toho mít radost."

Beru do ruky podávaný papír a ostražitě si ho čtu.

Oznámení o zařazení do vyššího platového stupně

Začínám se usmívat a nervozita odplouvá.

"No neříkal jsem to?" usmívá se ředitel. "To víte, my si ty své mistryně umíme ocenit. Sice jen jednou za čas, ale čtyři roky utečou jak voda."

"Hele, hele, podívej. To jste ještě neviděly!" směje se kolegyně a podává nám daňové přiznání.

Příjmení: Michal
Rodné: Nemám
Jméno: Veverka
Titul: obráběč

Adresa
Ulice: Prskolety 38521
Město: Potoční 254

Kontakty
Telefon: mám jen mobil
E-mail: ten nemám

"Tak ten je dobrej," smějeme se všichni.

"Volala jsem mu. Víte, co mi řekl?" ptá se kolegyně a my vyčkáváme. "Prej, že naštval maminku, tak mu řekla, ať si podá daně sám, když je teda ten dospělák."

"Co s ním uděláš?"

"Pozítří přijde, celé to opravíme."

"Zkus mu naznačit, že tenhle rod veverek by se neměl dál rozmnožovat," směje se celá kancelář.

Pro určité typy daní jsou známé "krizové" měsíce. Daň z nemovitosti to má v lednu - v ten měsíc musí každý, kdo něco koupil nebo prodal podat přiznání.

A právě ten měsíc se "holky z nemovitostí" nezastaví. Za dveřmi má každá frontu minimálně dvaceti lidí. Jedou od rána do večera. A když si chtějí dojít na záchod, skoro aby se lidem omlouvali, že budou čekat o dvě minuty déle...

Problém je i v tom, že se pořádně nestíhají ani najíst. A tak, když jim nakrájíte ovoce, co si ráno donesli do práce a uvaříte kávu, jste pro ně ten den hrdinou.

"Dobrý den, přišel jsem podat přiznání. Zkouknete mi ho, prosím?"

Tak slušný člověk se nikdy neodmítá, tak se zvedám ze židle a beru do ruky podávané přiznání.

"Ale vy máte špatný formulář," usmívám se a sahám za sebe pro správný.

"Jak špatný?" směje se rozpačitě pán. "Podívejte, rodné číslo, jméno, adresa, kontakt. Vždyť je to nemlich to samý."

"Tak teď jste mě dostal," směju se. "Jenže já vážně nemám ráda růžovou barvu, ale takovou modrozelenou."

"No a co s tím teda uděláme?" ptá se poplatník.

"Já vám s tím pomůžu," ukazuji na židli, sedám si naproti a začínám pročítat podklady.

Adresáti: Nepojmenované ÚzP

Předmět: Fasování kancelářského papíru

Ahoj a dobrý den,
od devíti hodin se na dvoře u archivu vydává kancelářský papír. Prosím kolegy A, B a C, aby odnesli každý po dvou krabicích do podatelny, kopírky a na sekret (pro jistotou - šest krabic na každé z míst).

A protože chrabrých a svalnatých mužů na našem úřadu pozvolna ubývá, poprosím dámy, aby si každá došla pro dva balíčky. Nebojte, když vám dojde, vydáme vám další. A ne že jako minule každá popadne dvě krabice!!! Podle hygienických předpisů nesmíte tahat nic těžkého a nám jde o vaše zdraví.

Podepsán ředitel

"Počkej, proč pořád děláš ty úřední záznamy?" zeptala se kolegyně zmateně.

"Vždyť to bylo v metodickém pokynu. Při rušení do košilky spisu napsat "zrušení daně" a pak udělat úřední záznam podle kterého bodu se to zastavovalo," odpověděla jsem unaveně.

"No to jo. Ale když nemáš založený spis, tak nemusíš úřeďák dělat, ne?"

"Ale já je mám založené," odpověděla jsem a snažila se neznít naštvaně.

"Proč je nevymažeš?"

Místo odpovědi jsem se tvářila nechápavě.

"No, pokyn byl, že úřeďák, když máš spis. Není spis, není úřeďák," dodala kolegyně.

Po hodině jsem od zbylých kolegyň zjistila, že úřeďáky jsem dělala jen já.

Osobní jednání s poplatníky bývá náročné. Nebo bývalo, než se uzavřel úřad pro veřejnost. Ale někdy to bylo i zajímavé...

To takhle jeden poplatník přišel a omlouval se, že nerozumí daním. "To víte, účetní marod a já jsem na papíry debil. Jo, kdybyste potřebovala voplodnit krávu nebo vod bejka odebrat sperma. To bych byl váš člověk."

Následný podrobný popis odebírání býčího spermatu s kolegyní jen tak nezapomeneme. Zvlášť názornou ukázku, jak to probíhá. Poplatníkovi lítalo háro všemi směry a udržet vážnou tvář bylo na Oscara.

"Jarda Jágr odebírající sperma bejkům. To tu ještě nebylo," rozesmála se po jeho odchodu kolegyně.

"Já ten Adis nesnáším!" bouchla jsem pěstí do stolu. "Nefunguje mi zarovnávání do bloku. A zrovna dneska dělám odůvodnění na plaťák na čtyři stránky. To bude super, dělat zarovnávání mezerníkem u každého řádku."

Kolegyně odchází a po pár minutách přináší oběma čerstvou kávu.

"Dík," pípnu a dávám se do práce. Po třech hodinách mám hotovo a předávám vedoucí ke kontrole. Následnou úpravu podle pokynů už dělám na autopilota.

"Tak, konečně hotovo," oddychnu si.

"Chvátáš domů?" ozve se vedoucí od dveří. "Petře se to nezdá a ještě tam budem něco dopisovat a měnit pořadí odstavců."

"Další kávu nebo panáka?" navrhne kolegyně.

„Tohle je úplněj banánistán. Napíšu stížnost! Půjdu s tím do televize!“

Poplatník práskl dveřmi a odešel. Jediné štěstí bylo, že podepsal protokol.

„Pustím rádio. Zlepšíme si náladu,“ prohlásila kolegyně a z rádia začalo hrát.

Jdu a nevím kudy kam.
A jedno vím, že unikám.
Tam, kde jsou volně padaný.
Jó na férovku banány.

A pohoda a klid je tam.
A ve znaku žlutej banán.
A maj tam jenom jediný
Jó banánový dějiny.

„Proč já?“ vydechla jsem zoufale. „Jdu si do kantýny pro sladký. Chceš něco?“

„Banánky v čokoládě,“ smála se kolegyně.
Její smích je nakažlivý a mně bylo hned lépe.