DMD č. 18. pro 18. 4. 2022. Téma: Módní expert

Ano, trávil jsem rád čas na slunci.

Proto jsem na cestě z práce nesešel do metra jako obvykle, ale zamířil na nejbližší tramvaj.

Venku samci motýlí - řekl jsem si po chvíli,

Znělo mi ve sluchátcích. A opravdu, na louce poleto-

“Hovno, Versace je víc gucci než LaCoste.” Přehnal se přeze mě po chodníku hlouček puberťáků. Tu ti ve mě překypěl vztek a já viděl rudě: Čůráček v roztrhaných džínách s RayBenama přežvykující tabák, vedle něj špekoun s mikčou Šampion za třicet devět litrů a ledvinkou Supreme - a trojici doplňoval fakan v kloboučku NAS(r)A(t).

"Televizní kurvy!" Vyštěkl ze mě můj Tourette.

Zetko chodil vždy oblečený tak, aby vzbuzoval co nejmenší podezření, že je ještě součástí civilizované společnosti.
Základem jeho uniformy byla pytlovina. Tu bral ve skladech se zeleninou, nejčastěji z pytlů od brambor. Podezřívám ho, že se ani neobtěžoval vysypat zbytek zeminy.
Nohy měl obalené starými kusy látky, což podle jeho slov, dodávalo mladistvý vzhled. Jako boty si obouval důmyslně skládané noviny. Vždy pouze sportovní přílohu, protože věřil, že až jednou bude muset utíkat, hodně mu to pomůže. Naopak politika prý zatěžuje a zpomaluje.
Zetko jako správný voják vždy nosil na hlavě helmu. Slupka od melounu chrání a dokonce hezky voní.

„Vždycky jsem myslel, že mě přežije.“
Majitel oděvního podniku Werner procházel mezi látkami. Každou promnul mezi prsty, prohlédl, pak znovu uhladil do dokonalosti. U drobného květinového vzoru na světle žlutém podkladu se zastavil nejdéle.
„Zajímalo by mě, v čem ji pohřbili. Jestli tam někdy nosila šaty ode mě. Žluté byly její oblíbené.“ Uhladil látku a posunul se k další. „Ale to už je opravdu hodně dávno.“
Madam Dvorak nejistě přešlapovala na druhé straně stolu. Zavolali jí od Sternbachů a před chvílí sdělila zprávu o smrti svému zaměstnavateli. Nebyla si jistá, co dělat dál. Pan Werner si ale naštěstí vystačil sám.

Když tu byl posledně, měl na sobě drsnou koženou bundu, a ta byla fajn.
Bohužel momentálně ji neměl, protože uprostřed kopců, rašelin a silných dešťů není kůže praktická. I sebelépe zpracovaná nacucne vodou. Což by nevadilo, kdyby ji nesušil u ohně.
Ten tvrdý skřípající kousek podivného tvaru už byl nenositelný.
Ale teď...
Mají se chovat nenápadně. Tak se oblíkne. Nenápadně.
Všechny dobře dostupné obchody zely prázdnotou. Ale pak našel to skladiště... trochu nevětrané. Nevadí.
Dokonce tam byla i bunda v jeho velikosti.
A černá!
Když se vrátil k ostatním, Vydra pokrčila nos.
„Vrane, zatoucháš.“
„To vyvětrá.“

Nevyvětralo ani za týden.

Neville odcházel ze třídy poslední, když si pod lavicí všiml časopisu. Dívčího mudlovského časopisu. Otevřel ho a začervenal se. Na obrázku stála žena ve velmi průhledném oděvu. Nad ní se skvěl nápis: MÓDNÍ PEKLO aneb naše expertka Frances...

„Hmm,“ vyrušila ho Hermiona, „vrátil bys mi, prosím, můj časopis?“
Podal jí ho a nejistě pravil: „Netušil jsem, že jsou mudlovské ženy tak odvážné.“
„Ne všechny, jen ty, co chtějí poutat pozornost.“
„Hermiono, ty to nepotřebuješ.“
„Co o tom víš? Pokud, je mi známo, tak tě žádná holka nezaujala.“
„Na rozdíl od Rona mám oči a vkus, Levandule ti nesahá po kotníky.“

„Cech dehtářů už měsíc nedostal odpověď na svou stížnost, že Braavoští obchodníci prodávají pod cenou,“ vyčetl hned Stannis mladšímu bratrovi, který ve svém novém kabátci vešel do síně Malé rady.
„Braavos nebo Bleší zadek, jejich dehet smrdí stejně,“ ušklíbl se Renly.
„Podle toho království vypadá, když mistr práva zanedbává povinnosti, protože si nechce ušpinit kabátec!“ pohoršil se Stannis.
„Ne každý se obléká do lodní plachtoviny,“ poznamenal správce pokladny.
„To má být obvinění ze zpronevěry královského majetku?“ obrátil se k němu rozezlený mistr lodí.
„Ovšemže ne,“ hájil se Malíček.
„Jen z nedostatku vkusu, bratře,“ uchechtl se Renly. „Zato však zcela oprávněné.“

Oblékla jsem si své nové, modré tričko a začala se prohlížet ve velikém zrcadle, visícím na zdi. Tričko mi perfektně sedělo. Ještě aby ne, vždyť jsem ho vybírala tak dlouho. Pomyslela jsem si při vzpomínce na odpoledne strávené v obchodě.
Všimla jsem si ale maličkého flíčku má kalhotech. Podívala jsem se na něj z blízka a rozpoznala kousek čokoládové zmrzliny, kterou jsem nedávno jedla.
Sundala jsem si kalhoty a vyměnila je za jiné, čisté.
Natáhla si ještě ponožky a obula nové boty. Ještě jednou jsem se podívala do zrcadla. Měla jsem radost z toho jak vypadám. A konečně jsem vyrazila.

„Přední nástavby dejte zvednout. Chci tam tři,“ prohlásil rezolutně admirál.
„Pane, naše flotila...“
„V Begmě mají tři. A na galéry další řadu vesel jako ve zbytku Zlatého kruhu! Naše loďstvo musí držet krok s dobou.“
A s konkurencí. Což je ostatně totéž.

„Král!“
Všichni povstali. Luke přejel pohledem stůl: „Takže, pánové. Zahodíme tyhle nemodernosti. Chci trup galéry a nástavby z karavely. Zadní nástavby výš než přední… zde jsou výkresy“.
Vrchní admirál nehnul ani brvou, když král hodil na stůl role papírů se znakem amberských královských loděnic a nápisem „přísně tajné“. V Begmě puknou vztekem.

Nový král Kashfy se zkrátka vyznal.

František pohlédl na Mravence a vyprskl smíchy, jeho kamarád byl totiž od hlavy k patě pokryt listovím.
“Tak jsme vyložili pátou dodávku, snad poslední. A ty se vůbec nesměj, Františkáne. Každý módní expert ti řekne, že rostlinné vzory jsou v módě,” odvětil. “Mimochodem, Drabblistko, doufám, že tu zůstáváš s ostatními.”
“Zůstávám?” zeptala se překvapeně.
“Červíkovy dveře jsou vždy otevřené. Má tu místo pro práci z domova i pro rekreaci. Takový útulek pro kamarády."
Drabblistka nasadila prosebný výraz. “Chcete mě?” Zamrkala.
“No podivejte na ty očička,” řekl František a podrbal ji za uchem.
“Jestli vytáhneš vodítko, tak tě kousnu,” zazubila se.

It was a charming little bar, despite the rather loud music. In fairness, Aziraphale had heard a lot worse. And everyone was so friendly! He was beaming by the time he made it over to Crowley... who was hissing.

"Is something the matter?"

"I told you," Crowley spat, "to blend in."

"Yes! How do you like my outfit?"

"You are wearing," Crowley said, "a 17th century doublet, a pair of knee-high platform boots, a kilt, and a frilly shirt."

"Yes. You said 'be fashionable.'"

"Fashion changes, angel. Pick a decade. Pick a century!"

"Well." Aziraphale bristled. "You should have specified."