Elegie ve žlutém

„Vždycky jsem myslel, že mě přežije.“
Majitel oděvního podniku Werner procházel mezi látkami. Každou promnul mezi prsty, prohlédl, pak znovu uhladil do dokonalosti. U drobného květinového vzoru na světle žlutém podkladu se zastavil nejdéle.
„Zajímalo by mě, v čem ji pohřbili. Jestli tam někdy nosila šaty ode mě. Žluté byly její oblíbené.“ Uhladil látku a posunul se k další. „Ale to už je opravdu hodně dávno.“
Madam Dvorak nejistě přešlapovala na druhé straně stolu. Zavolali jí od Sternbachů a před chvílí sdělila zprávu o smrti svému zaměstnavateli. Nebyla si jistá, co dělat dál. Pan Werner si ale naštěstí vystačil sám.