DMD č. 13. pro 13. 4. 2023. Téma: Tichá voda

Zatímco generálové živě rokovali, Orn její protějšek přestával bavit. Nevyčítala mu to, tišší společnost jí zpravidla vyhovovala, ale nemohla se prostě ubránit myšlenkám na své komando. Na ty čtyři chlapy se vším všudy, co ji museli poslouchat na slovo a co by se s nimi jakožto poněkud nevybouřená Twi’lečka určitě zabavila víc. A ne potichu. Sama netušila, kde se to v ní bere.
Začínalo ale hrozit, že jestli si ještě párkrát cucne pěny, bude z toho malér, k jakému v Chrámu docházelo maximálně jednou za deset let, a tak se radši zvedla a šla objednat jídlo, aby náhodou něco nepodemlela.

O pořádný rozruch se postarali organizátoři opičího závodu ve slalomu na divoké vodě. Do slalomového kanálu totiž tajně vypustili několik medúz.

„Připadalo nám, že voda není dostatečně divoká,“ vysvětluje jeden z organizátorů, co je k podivné inovaci vedlo.
Voda však klidná nebyla – a nakonec ani tichá. Přítomné žahavce totiž objevil vřešťan, který se při sjezdu převrátil jako první. Později se s nimi střetl také pavián.

Zda utrpěli pouze šok, nebo byli i požahaní, zatím není jisté. Organizátoři se však dušují, že ke spolupráci přemluvili pouze neškodné talířovky.
Ať tak či tak, svůj pošetilý nápad budou mít na talíři ještě dlouho.

Voda v řece bouří, stejně jako Karlovo srdce. Zběsilý rytmus, předivoký tlukot způsobený adrenalinem. Karl pracuje, co mu síly stačí, zápasí, svazuje, pere se. Má jen kratičkou chvíli, ale nakonec, těsně předtím, než se duše rozplyne, aby otrávila i to, co v jejich domově zbylo čisté, uspěje. Křišťálová lahvička se zachvěje, vody naposledy zabouří, a pak oboje díky síle pečeti ztichne.
Karlovi se podlomí nohy, stěží zůstane při vědomí. Tělo jeho otce vyplave za pár dní dál po proudu. Staroch, kterého nikdo nebude postrádat. Karl pak lahvičku schová hluboko do truhly, ale příštích 100 let na ni bude neustále myslet.

Smolím referát do školy. Téma je: Inspirativní historická postava. Google je vděčný pomocník.

Alžběta Amálie Evženie, přezdívaná Sissi, byla císařovnou v podstatě náhodou. Arcivévodkyně pozvala příbuzné do císařské vily v Bad Ischlu, kde Alžběta odloudila sestře Heleně nápadníka. Císař se zaláskoval a Sissi se stala císařovnou. Ale moc jí nevoněla dvorská etiketa, to nebylo pro ni. Všichní ji podceňovali! Prý tichá voda, spíš hurikán. Dokázala prosadit svoje, ale stálo ji to hodně sil a zdraví. Jako matka stála za pendrek a manželství se nevyvedlo. Lid ji miloval, zabila ji náhoda. Atentátník, který neměl… doslova… do čeho píchnout. Taková hrozná smůla!

To byla zase akce. Ta holka je vážně něco. Zdrhne z domu a nechá se unést. Mudlou. Na tohle musí mít speciální talent. Nebo se taková blbost někde učí?

Teď je v pořádku doma. Ale že by se z toho poučila? Ne. Zase se zkusí vyplížit ven. Proč já pitomá se za ni přimlouvám? Abraxas ji chce provdat, pomalu je mu jedno komu. Hlavně ať má dobré jméno. Ona je ještě dítě! Aspoň podle chování určitě.

Budou to dva dny, co jsem na ni nepromluvila ani jediné slovo. Vím, že na mě dá. Moje mlčení ji postupně udolá. Vím to.

Jeho oči byly jako dvě hvězdy.

Nedokázala od nich odtrhnout zrak. Topila se, lapala po dechu, ale kamkoliv pohlédla, viděla jen jeho.

A pak ji uchopil za ruku a vytáhl z moře ven.

"Kdo jsi?" vydechla, když se přestala dusit.

"Takto děkuješ tomu, kdo tě zachránil?"

Zachvěla se, když uslyšela jeho hluboký hlas.

"Děkuji. Ta voda vypadala tak tichá a klidná... chtěla jsem si zaplavat, ale potom..."

"Byla to jen noční můra. Brzy se probudíš."

"Počkej!"

Jeho oči zaplály. "Tento sen je u konce."

Když procitla, osamocená ve své ložnici, stále si pamatovala jeho dotek na své kůži.

Bolelo to.

Chtěla jsem spálit všechna svá trápení v plameni svíčky
Vysušit slzy pod svými víčky
Skrýt se před vztekem plískanic
Oheň však mlčí a neříká nic

Chtěla jsem utopit všechny své výčitky v kapce vody
Navždy se vymanit z nesvobody
Držet se správných souřadnic
Moře však mlčí a neříká nic

Chtěla jsem pohřbít všechny své hříchy hluboko v hlíně
Zbavit se proher, utéct své vině
Chtít méně a přitom mít víc
Země však mlčí a neříká nic

Chtěla jsem vykřičet všechny své otázky na oblohu
Pohlédnout do očí, rozumět Bohu
Jehož láska je bez hranic
Nebe však mlčí a neříká nic

Geralt odcházel z tržiště.

Přemýšlel o léčitelce. O tom, jak jej dokázala překvapit. O vášnivé debatě, kterou s ní měl. O tom, jak se tak tiché a milé děvče dokázalo rozvášnit při debatě o čaroději.

Že by spolu něco měli? Nebo se ho jen zastávala? Nebo je za tím ještě něco dalšího a zdánlivě klidná voda láká plavce, aby jej vzápětí stáhla do hlubiny. A on měl být tím nezkušeným plavcem.

Ale pokud si to takto někdo naplánoval, u něj to určitě platit nebude. Geralt věděl jak zůstat ve střehu. Zkušeností měl habaděj.

Přesto musí být u čaroděje velmi opatrný.

Nejhodnější pes na světě. Pes, který tráví většinu svého času po boku páníčka na gauči, v posteli nebo alespoň spí někde poblíž na zemi. Pes, který neštěká a ani jinak se hlasitě neprojevuje. Stačí však zavřít dveře a ze způsobného psa se vyklube třeba vášnivý čtenář. Po přečtení másáže koní, následoval méně hodnotný návod na myčku.
Když omrzí čtení, je načase otestovat sklo z Ikea na nočních stolcích. Sklenice vydrží i pád na zem. Stínitko na lampu je šunt.
Po práci je potřeba načerpat baterky. Nabíječky moc nevydrží, ale to nevadí, brzo se vrátí páničci a může zase klidně spát.

"Dnes si připravíme lektvar úplné hluchoty, nazývaný také lektvarem Tiché vody," plachtil profesor Snape mezi lavicemi a jeho černý plášť za ním při otočkách na konci uličky vytvářel působivé víry.
"Všichni si ve svých učebnicích nalistujte stranu 286. Následně si ze skladu přísad přineste tyto ingredience," štěkl a mávl hůlkou. Po tomto pohybu se křída rozletěla po tabuli a začala sepisovat seznam přísad. Na studenty to mělo podobný účinek. S mumláním se zvedli a vykročili ke skladu.
"Očekávám, že tak uděláte rychle a potichu!" Nikdy byste nevěřili, jak rychle a přitom potichu se dokáže pohybovat dvacet studentů spěchajících jedním směrem.