Bezvětří a bezbranný

Mořská hladina se proměnila v olej, na němž se škvaří odraz měsíce.
Ani vlnka nešplouchne, ani ta nejlehčí plachta se nezachvěje.
Černovous se taky škvaří, ve vlastní šťávě, v bezedné pánvi nudy.
Přechází po palubě a hledá jakýkoli nelad, nedokončený úkol, zapomenuté smítko, cokoli, co by někomu z posádky mohl dát sežrat.
Nic.
Zvažuje, zda se ze zoufalství nezakousnout do zábradlí, ale nakonec zaleze do kajuty.

Je Černovous, dokáže všechno na světě, ničeho se nebojí a absolutně nic ho nemůže zaskočit.
Ani Izzy, klečící na podlaze uprostřed místnosti, oči zavázané, ruce spoutané za zády až po lokty. Nahý.

Oběť Krakenovi.