Vrba
Jovův příchod doprovázelo zahřmění. Bylo ale neobvykle tiché, skoro stydlivé.
Harpokratés vstal aby hromovládce přivítal.
Zeus se zdál zachmuřený, tak Harpokratés odložil úsměv, poklonil se a ukázal k lavičce pod růžovým keřem.
"Mám potíže, kamaráde."
Jupiter vyprávěl o vnadných smrtelnicích a smrtelnících, proměnách ve faunu (Fauna prý pozdravuje) a útěcích před manželi a manželkami.
Harpokratés přikyvoval, lapal po dechu a plácal se do čela v těch nejpřekvapivějších momentech.
"Už mě to zmáhá. Navíc mám dojem, že Juno něco tuší. Ještěže se aspoň tobě můžu svěřit."
Harpokratés ukázal nahoru k růžím a pak si přiložil prst na ústa.
Opodál zaječel páv.
Harpokratés je jeden z méně známých antických bohů. Je méně známý možná i kvůli tomu, že nepochází z Řecka ani Itálie.
Římané si Harpokrata převzali z Egypta (jako mnoho jiných bohů), ale nepřevzali ho přímo, Harpokratés jim totiž vzniknul někde na cestě.
Harpokratova podoba (dítě, často s egyptskou korunou, dávající si prst k ústům) totiž představovala staroegyptský hieroglyf pro slovo dítě.
Vyjádření hieroglyfu dítě sochou mělo symbolizovat egyptského boha Hora (Horus) v jeho dětství (kdy byl rozsekán svým strýcem a později znovu sestaven svou matkou) a protože byl Horus mimo jiné bohem slunce, socha/hieroglyf znamenala například úsvit, počátek jara atd.
Římané posvátné sošky převzali, nazvali ho Harpokratés, což sice zní řecky, ale je to jen úprava staroegyptského slova Har-pa-khered (v anglické transkripci), které znamená Horus dítě, a podle prstu u úst (občas ale v nose), které už tehdy symbolizovalo mlčení a tajemství.
Harpokratés měl v mytologii blízko k bohyni lásky, a tak často splývá s Erótem/Kupidem, jsou to ale odlišné postavy. Erós podle jednoho příběhu dal Harpokratovi růži, aby bůžek mlčení zajistil, že se o záletech bohyně lásky nebude dále mluvit. Zavěšená růže se tak stala symbolem tajemství.
Co se člověk všechno nedozví, když dohledává mýty o mlčení...
- Číst dál
- 6 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit