DMD č. 13. pro 13. 4. 2023. Téma: Tichá voda

Jovův příchod doprovázelo zahřmění. Bylo ale neobvykle tiché, skoro stydlivé.
Harpokratés vstal aby hromovládce přivítal.
Zeus se zdál zachmuřený, tak Harpokratés odložil úsměv, poklonil se a ukázal k lavičce pod růžovým keřem.
"Mám potíže, kamaráde."
Jupiter vyprávěl o vnadných smrtelnicích a smrtelnících, proměnách ve faunu (Fauna prý pozdravuje) a útěcích před manželi a manželkami.
Harpokratés přikyvoval, lapal po dechu a plácal se do čela v těch nejpřekvapivějších momentech.
"Už mě to zmáhá. Navíc mám dojem, že Juno něco tuší. Ještěže se aspoň tobě můžu svěřit."
Harpokratés ukázal nahoru k růžím a pak si přiložil prst na ústa.
Opodál zaječel páv.

„Nechápu, jak může dědeček té dámičce tak slepě důvěřovat. Cožpak neví, že tichá voda břehy mele? Ale, jak já vždycky říkám, kdo chce kam, pomozme mu tam. Protože komu není rady, tomu není pomoci. Ono se mu to vymstí,“ pronesla tetička Kateřina a důstojně se vzdálila.
„Oč šlo tentokrát?“ otázal se zdvořile doktor Vlach.
„Slečna Barbora připravila dědečkovi k svačině palačinky. Dal jim přednost před kompotem přineseným mu tetou Kateřinou,“ vysvětlil jsem.
„Inu, stalo se tak tento týden již potřetí, a to máme středu. Jeden by byl v pokušení použít přísloví, kterak moudrému stačí napovědět…“ vmísil se do hovoru Saturnin.

Odysseus našel průchod, který by měl vést až do Helenina pokoje. Ale narazili na špinavou tichou vodu. Agamemnón a Meneláos protestovali: "Snad si nemyslíte, že v tom půjdeme?"

"Nemáme jinou možnost," odpověděl Odysseus.

"Ach jo," vzdychli Meneláos a Agamemnón.

***

Odysseus, Meneláos, Agamemnón a pár vojáků se dostalo do Heleniny komnaty a Meneláos řekl: "Pojď s námi, Heleno."

Helena mu odpověděla: "Snad si nemyslíte, že půjdu zrovna tímhle průchodem. Co by tomu řekly dějiny."

"Pravda. Tak si pro tebe přijdeme později," řekl na to Odysseus a zalezl s ostatními do průchodu.

"Uf, už jsem se bála, že neodejde," řekla si Helena.

Měl dobrou náladu. Možná proto se rozhodl být na Pettigrewa milý. Dokázal vtipkovat s Thorfinnem i Dolphem, měl pevnou hranici mezi Smrtijedy, co ho mučili, a puberťáky, kteří těmi Smrtijedy teprve budou. Proč by to samé nemohlo platit pro tu krysu prašivou?
Přísahal by, že si Pettigrew ucvrnkl, když k němu přišel. „Ahoj. Co ruka? Už je to lepší?”
Pettigrew polkl a slabě přikývl. Rozhlédl se a zmateně se na Harryho podíval. „Jo. Je.”
Usmál se na něj. „To jsem rád.”
„Co ode mě chceš?”
„Nic.”
Pettigrew bojovně zvedl bradu. „Taky nic nedostaneš.”
Hmm… zajímavé. Aspoň teď ještě páteř má.

Křišťálově čiré kapky. Jedna se skládá vedle druhé. Dopadají. Dávají ti svou vnitřní horkost. Hřejí. Jsou a nejsou. Objímají. Symbol pomíjivosti. Tekoucí voda.
Voda je tichá. Voda nic nechce. Voda se na nic neptá.
Stéká po kůži a mizí.
Odplaví nános slov. Odplaví všechny požadavky. Odplaví každou otázku. Tu, která odpověď nemá, i tu, na kterou odpovídat nechceš.
Stéká po kůži a mizí.
Odnáší sebou únavu. Odnáší sebou strach, že zklameš. Odnáší sebou vinu, kterou sama sebe proklínáš.
Stéká po kůži a mizí.
Voda pomáhá.
Ale někdy… někdy si přeješ zavřít oči, rozpadnout se do kapek a zmizet s ní.

Drahý Jamesi,
předně děkujeme za psaní a posíláme vřelé pozdravy radosti nad vaší nadějí.
Přiznávám, že jsem sdílel tvé obavy, které jsi adresu vyjádřil, když ses dozvěděl, kde budeme letos trávit zasloužené volno. Že by mi chybělo drnčení města jsem nepředpokládal, ale pravidelný rytmus vln, zpěvavý skřípot dřeva a lan i hladký hukot větru v plachtách, ten jsem se strachoval postrádat.
Severní krajina překvapila. Jezera rozhodně nejsou tichá. Ať už tě ukolébá šum hustého deště, nebo ti za slunce zpívá ptactvo písně, které tajně v srdci znáš, je tu nádherně.
Na shledání v pevném zdraví těší se
vždy přítel
Frederick

"Co si o tom myslíte, paní Havránková?"
"Další invaze z Alaberanu? To je snad déjà vu!"
"Cože to?" zarazil cizí termín paní Vonáskovou.
Do dveří Jasmínové cukrárny vstoupil metr vysoký zelený pumprlík s tykadly, v opalizujícím skafandu a s paprskometem v rukou.
"Zaveďte mě k vašemu vůdci," přistoupil mimozemšťan k pultu.
"Vedoucí odjel do Hradce pro nábojové pásy do kulometu, bude tu až zítra," usmála se omluvně brigádnice Jiřinka.
"Aha, tak to se omlouvám, nashledanou," zasalutoval mimozemšťan a vyšel z cukrárny.
"Příjemní lidé, tihle Alaberani," řekla paní Havránková.
"Ano, stejně jako náš Lojzík Beránek. To je také taková tichá voda."

Upřímně, čekal jsem trochu dramatičtější efekt. Třeba nějaké to hluboké, nebezpečné burácení doprovázené křikem vyděšených lidí a zmateným pobíháním sem a tam. Možná jsem doufal, že se ti nevděční parchanti na poslední chvíli obrátí zpět ke svému pánovi, budou škemrat a doufat. Chtěl jsem se vznášet ve vzduchu nad vší tou zkázou a kochat se těmi zmatenými pohledy, když neudělám nic.
Ale moje představy byly liché. Ozvalo se tiché šumění a vody bylo tolik, že se neměla šanci rozlévat a rovnou se nad městem uzavřela. Tichá a klidná, jako by tam patřila.
Zatracená voda, zamumlal Islington a přihnul si vína.

13. dubna, Solis Lacus, Mars

"Co tu děláme?" zeptala se Gwen, když Nameless přistála a prach se usadil.
Bennar se vynořil s rybářským náčiním.
Trins s iontovým dělem.
Thon s odchytovou klecí XXXXL velikosti.
"No?"
"Jdu lovit thursy. Aspoň jednoho," řekl Thon.
"Seržante?"
Trins pokrčil rameny.
"Můžu doufat v plecháče, ne?"
"Dobrá, tedy lovecký výlet."
Po sbalení dalších nezbytností se všichni vydali k řece.
Mimas zíral na vodu. Tedy na prach, plující rychle z jihu na sever. Voda pod ním nebyla ani vidět. Řeka sama byla tichá jako hrob. Ani bělice, ani grundle neplácla o hladinu.
"Tohle bude dlouhý výlet."

Otce si vodila, ještě jí nebyly čtyři. Na letenském Šemíkovi dokázala kroužit donekonečna. Bude nejmilejší taťulínek, když nechá svézt Mařenku ještě jednou. A ještě jednou.
Bratříček se narodil až po válce, přirozeně si ho vzala na starost. Zbožňoval ji, cokoliv by udělal. Vypiplaný k užitku.
Manžela pečlivě volila s ohledem na změněné politické poměry. Nepřebrala. Postarší zchudlý továrník, vdovec, teď oddaný straně a vládě. Měkký. Zaťala zuby. Koneckonců to nebude na dlouho.
Nebylo.
Letenský činžák restituovala jako vdova. Nájemníky pečlivě probrala. Zákony platí pro ostatní.
Nenápadná stará dáma. Trvalá ondulace, decentní zlatý šperk. Nic vulgárního.
Vodicí šňůry nepouští z ruky.