Daredevil

Jen stěží stačil uskočit, když mu kolem hlavy proletěl šálek čaje.
“Omlouvám se,” pronesl. Karen se málokdy doopravdy rozzuřila, ale jakmile se tak stalo, vypuklo peklo.
“Mlč!” zasyčela. “Jak tě mohlo napadnout se sám postavit takové přesile?”
Matt pokrčil rameny. “Myslel jsem si, že to zvládnu.”
“Myslel!” vyprskla. “Ty už radši nemysli!”
Odmlčela se. Matt se opatrně přiblížil, testoval její emoce, zapojil svůj další smysl…
“A nezkoušej na mě to svoje voodoo!”
“Promiň.”
Po chvíli se znovu ozvala. “Co ti v tuhle chvíli říká?”
“Že jsi na mě ze sedmi osmin naštvaná.”
“Hm,” broukla. “A ta zbývající osmina?”
Políbil ji.

“To nemůžeš myslet vážně!”
Tonyho protesty nepomohly. Steve tam dál stál a vypadal nezvykle samolibě.
“Potřebuješ trénovat soubojové techniky, Tony. Tvůj oblek vždycky nezachrání situaci.”
“Ale proč zrovna s ním?” ukázal Tony na třetí přítomnou osobu, muže v červeném obleku s malými růžky na hlavě.
“Kapitán Rogers mě o to požádal. Souhlasil jsem.”
“Co dostanu, když vyhraji? Musím přece mít nějakou motivaci.” Obrátil se Tony na Stevea. Steve se zamyslel a cosi Tonymu pošeptal. Matt zdvořile předstíral, že to neslyšel. Tonyho rozzářený úsměv hovořil za vše.
A já jsem doteď trénoval pro nic za nic, politoval se Matt v duchu.

Občas když je sama, přitiskne si ruce na obličej. S očima pevně zavřenýma přemýšlí, jak by ji vnímal on.
A pak se vždycky násilím zastaví, protože to nemá cenu.
Karen ví, že Matt před ní něco tají. Tuší, že Mattovo tajemství by mohlo být ještě horší než její, a to ji ve skrytu duše děsí (a láká).
Přesto se na něj usmívá. Přesto je ráda v jeho společnosti. Přesto si váží každého projevu pozornosti, který jí Matt věnuje.
A přesto ho miluje. Občas si kvůli tomu připadá jako kořist zahnaná do kouta, snadno polapená, ale tentokrát…
Tentokrát jí to nevadí.

"Vigilantibus iura" bylo něco, co profesoři na právech tak rádi opakovali. Každý by měl dbát na svá práva.
Jenomže jak může člověk volat po svých právech, když je nezná? Většina obyvatel Hell's Kitchen - těch chudých - neměla ani ponětí, co v zákonech stojí. A navíc věděli, že člověk bez peněz a neběloch bude mít vždy váhy spravedlnosti nahnuté ve svůj neprospěch.
Justice má své limity.
Ach ano, zákony jsou pro bdělé - ale co ti ostatní? Ti si spravedlnost nezaslouží?
Pokud jim spravedlnost nemůže dát systém, dá jim jí on. A ti, kterým se daří utíkat před zákony, pochopí, že ďáblu neuniknou.

"Když jste říkali, že je to důležité, myslela jsem, že Matt zase někde krvácí v kontejneru. A ne... tohle," řekla Claire.
"Ale ono to je důležitý! Já nemám vkus a Matt... No, nevidí," namítl Foggy.
Matt jim zamával před očima dvěma kusy kalhot. "Já prostě nevím, které si mám vzít ke kostýmu - tyhle, co víc obepínají a nebo ty volnější. Zase když člověk vezme v úvahu nůž, tak..." Matt si pro sebe mumlal.
"Tak si je zkus a já to posoudím," povzdechla si Claire.
Po napjaté chvíli ticha se rozhodla vynést rozsudek. "Ty legíny, určitě. Máš v nich hezčí zadek."

"Vážená poroto... Zločin, kterého se pan Smith dopustil, je zločinem nejhorším - vraždou! Nejenže zabil svého obchodního rivala ze žárlivosti na jeho kvalitnější výrobky, dokonce také ukradl vzorek nejnovějšího salámu-"
"Námitka! Toto jsou pouze spekulace!"
"Popírá snad váš klient, že se v jeho ledničce nalezl salám, který ještě nešel do výroby?"
"Můj klient má v ledničce vícero salámů a -"
"Ale tento salám, jak mohou potvrdit odborníci, byl k dispozici pouze zesnulému!" Matt Murdock vítězoslavně položil salám před soudkyni.
Když si šel sednout, Foggy se k němu naklonil: "Jak jsi věděl, že měl doma ten salám?"
"Vycítil jsem to," usmál se Matt.

Žárovky zapraskaly a zhasly. Celé skladiště pokryla naprostá temnota a nebylo vidět ani na krok.
"Teď jsem tě dostal, hrdino," zazněl kovový hlas. Byl slyšet ze všech stran a přitom odnikud. "Díky mým brýlím s nočním viděním vím, kde jsi, mohu vidět každý tvůj krok. Ale ty jsi ztracen ve tmě... Nikdy mě nedostaneš. Nikdy nebudeš vědět, odkud udeřím. Zklamal jsi. Své přátele i své město. Teď zemřeš!"
Nastalo ticho.
Tlukot srdce. Kroky. Vůně potu, kůže a kovu.
"Hm, tma. To je ale průšvih. To vážně netuším, co budu dělat," poznamenal suše Daredevil. Pak praštil svého protivníka přímo do nosu.

"Takže... díky těm tvým schopnostem, dokážeš lidi... vycítit?" zeptal se Foggy Matta.
"Víceméně."
"A každý má nějakou typickou vůni?"
"Hm."
Foggy se zamyšleně poškrabal na bradě. "Hele a jak voním já?"
Matt svraštil obočí. Foggy pro něj měl vždycky typickou vůni - dokázal svého kamaráda poznat na velkou vzdálenost. Vůně chipsů, která přetrvávala, i když se jimi už tolik necpal, kolínské, toho šampónu, který Foggy používal. Vůně potu, materiálu, ze kterých byly udělané Foggyho obleky. A další hromada věcí, z nichž některé Matt ani nedokázal zařadit, ale byli tak... Foggyovské. Jako kdyby někdo strčil kočku do pračky.
"Voníš jako... vypraná kočka."