Vlastní - Templáři ve Svaté zemi

Díval jsem se na koně co nám přivedli. Jistě měli jsme vozový park, ale pro některé úseky byli pořád lepší koně.
Vyhlédl jsem si vraníka s bílou lysinkou. Přesně ten typ, co vás upoutá. Jak kůn z obrázkové knížky. Namířil jsem si to k němu, když jsem ji spatřil.
Škaredá sivá klabonosá klisna, co se pásla v rohu ohrady.
Fascinovala mě.
Pomalu jsem změnil směr.

Došel jsem k ní a usmál se.
Loupla po mě okem a pak mi bleskovým pohybem ukradla čapku a posadila na kobylince.
"Potvora, že?"
Odfkla si.
Krok ke mě.
Natáhl jsem ruku.
Nevolal.
Šla sama.

"Otče, odpusť mi neb jsem zhřešil,..."mladý templář se tiše zpovídal ze svých hříchů otci Dominikovi a ten poslouchal, jako vždy, s chápavým pohledem a otevřeným srdcem.
"Byl jsem v...bordelu a ona byla fakt kočka...a já..."
"Kolikrát synu?"
"Šestkrát."
Otec potlačil hvízdnutí.
"Ale vždy s BZ."
"Dobře synu, ještě něco?"
"Ne..."
"Deset otčenášů a navíc služba v kuchyni."
"Díky otče."
"Bůh s tebou, synu."
Mladík odešel.

Otec si prohlížel kostel, když ho uviděl ve stínu.
"A ty?"
"Opravdu to chceš slyšet tady, otče?"
Zavrtění hlavou.
Vědoucí úsměv.
"Pojď."

Seděli tiše. Každý v ruce sklenku porstkého.
"Tak povídej, Crevane..."

"Seržante, co je to BZ?" vojín Kowalski se díval z výstrojního poddůstojníka na nástěnku a zpět, kde byl seznam věcí doporučených pro opušťák. Poddůstojník, bratr seržant Kugel, se na něj zkoumavě zadíval. Asi jako když vědec sleduje nový, sebezáchovných instinktů prostý, druh.
"BZ jsou bezpečné známosti,"objasnil mu po chvíli, kdy se zdálo i ticho příliš hlasité.
"Jo, to mi došlo, ale co to znamená a PROČ to potřebuju na opušťák do města?" nedal se vojín Kowalski.

Už jsem to nevydržel.
Vyprskl jsem.

"Bezpečné známosti," vzal jsem jednu krabičku z pod výstrojního pultu a hodil ji po něm.
"Jsou šprcky."

Skočil přes stůl, vyhnul se poslíčkovi, téměř spinová otočka a už pádil hlavní chodbou. V patách mu byl rozuřený řev kuchaře.
Vběhl do společenské místnosti, uhnul bratřím a zamířil k východu.

Venku v dopoledním slunci stál Crevan s šálkem čaje, pravou rukou v pásce a o něčem velmi živě diskutoval s velmistrem. Uprchlíka zaregistrovali. S čím však nepočítali byla záludná umytá podlaha a to, že rekrut si bude díky ní nacvičovat plachtění bez navigace.
"Kurva!"
"Já nechtěl, pane!Seržante!"
Crevanovi se zůžily oči.
Velmistr stiskl rty.
Po obou pomalu stékal čaj.

"To byla moje poslední matcha,"řekl tiše seržant.

"A doprdele..."

"Pořád to tu smrdí."
"Než to tu uklidili, chovali tady slepice, proč myslíš že tomu starej pořád říká slepičárna?"
"Protože drbete hůř než osazenstvo pavlače?"ozval jsem se a proklouzl mezi nimi smeřem k dlouhému stolu jídelny.
Velmistr už seděl na svém místě a já si sedl vedle něj. Jen kývl na pozdrav. Hodiny odbily přesně celou. Všichni na malý okamžik ztichli. Společná motlitba a pak opět družný rozhovor.

Velmistr už dojedl svou část uzeného lososa a skoro vyčítavě pozoroval zbylou zeleninu.

Já zeleninu rád.

Beze slova jsem talíře vyměnil.

Poloúsměv.

"Díky."

Úšklebek.

"Rádo se."

A zas budou slepičit.

Všichni...

"Zas nemůžeš spát?"
Kývl jsem a znova potáhl z cigarety.
"Víš že bys neměl..." Přišel blíž a prostě mi ji vzal z ruky. Netečně jsem ho pozoroval.
Sám potáhl a pak se na cigaretu skoro uraženě zadíval.
"Tak mizerný tabák musí škodit zdraví."
"Všechno tu škodí zdraví,"oponoval jsem.
Sedl si vedle mě. Cigaretu už mi nevrátil. Nehádal jsem se s ním. Bylo příjemné tu s někým sedět. V nočním tichu na střeše komendy. Poušt před námi a hvězdnaté nebe nad námi. Pohnul se, ramena se dotkla.
Strach z noční můry mizel.
On byl moje kotva.
Můj přístav v bouři.

"Spusť už tu kotvu!"
"Zasekla se!"
"Nemáš tam dělat blbosti!"
"Si myslíš, že tady toužím viset pořád?"
"Ne, ale že tě to asi baví!"
"Neser!"

"Pánové, můžete se uklidnit?" ozval se Blue Tits a oba vojáci dohadující se o zaseknutém lezeckém vybavení zvedli oči a zadívali se na protější trénikovou skálu, kde stál zdravotník jednotky a se založenýma rukama si je zkoumavě měřil. To nikdy neznamenalo nic dobrého.

"Nějaký problém?" bratr seržant O´Shade se najednou objevil na skále vedle nich, zručně oblezl kolem, přecvakl jim karabiny, vyškubl pomocí dýky zaseklou kotvu a zazubil se.
"Slezte jižní cestou. Obtížnost šest."
"Rozkaz!"

Kopli mě do zad a já přepadl obličejem do prachu. Z rozbitého rtu tekla krev.
"Hajzle! Podvodníku!"
Znova kopanec. Ledviny.
"Je to zkruvenej pes, toho zkurvenýho velmistra. Ne překupník!"
"A ty zasranej pirát," kontrolval jsem.
Další kopanec, tentokrát do kolene.
Zavyl jsem.

Nakonec mě zvedli a vyvedli před budovu. Tam co byla příhodná jáma s vápnem.
Namířené hlavně vypadaly jako tunel do Pekla.
Stiskl jsem rty.
"Pane, zůstaň s námi, když se připozdívá..."
Výstřel z pušky a pak další. Muži kolem začali padat k zemi.
Zadíval jsem se na kopec nad údolím.
Puškohled odstřelovačky se zaleskl ve slunci.
Kavalerie dorazila.

“Obklíčili nás a došly náboje. Má to, ale výhodu. Kam bodneš, bodneš nepřítele.”
“Jsi blázen, Crevane.”
“Učím se od nejlepších, velmistře. ” Ušklíbl jsem se,protáhl ramena,trochu to křuplo, a protočil dýky.
“Dnes je krásný den piknik, ale já bych radši večeři v kapitule.”
Odpověděl mi drsný smích. Usmál se i velmistr a ostatní rytíři. Když naděje umírá, je tu vždy černý humor. A když rytíř ztrácí naději, je tu jeho seržant.
Guiliom se ještě jednou zadíval to těch vážně nevážných ocelových očí a kývl.
“Dobře pánové, tohle bude dlouhý flám.”
S tím vyrazili.
A písek zas jednou zrudl krví.

"Navázat spojení, Matko. Crevan volá velmistra. "
"Potvrzuji,"ozval se příjemný melodický hlas AI.
"Guilliom příjem, " ozval se vzápětí Velmistr. Naštěstí jen na audio.
"Tady bratr seržant Crevan O'Shade. Hlásím splnění mise."
"Bratře seržante, můžeš mi říct,proč máme jen audio?" velmistr byl už dávno podezdřívavý.
A bylo tady...nehádal jsem se. Na to jsem byl moc unavený.Přepnul jsem stiskem konektoru na přilbě na video.
"CREVANE!Co se tam kurva stalo?!"
"Splnil jsem misi."
"A málem umřel," konstatoval medik
Velmistr si povzdechl. Některé věci se nikdy nemění. Crevan vždy splní misi a slunce vždy vyjde. Jediné nejistoty byl čas a cena.