DMD Bonus č. 1 pro 4. 4. 2024. Téma: Podvodník - postavy z obrázku

Ptačí muž je podvodník a na zemi leží tělo. Jeden z nich je milenec a druhý vrah. Ani jeden z nich není manžel. Královnu zavřeli ve skříni. Sarkastická plující lebka bliká v rohu zeleně.

Kdo je podvodník?

Metafora pro nepoctivého hráče nebo pro pannu, která se tváří jako děvka?

Hrdina není podvodník. Hrdina je mrtvola. Pirát podvádí, ale ten to má v popisu práce.

Kdo je anděl?

Nikdo.

Každý z nich má své bolestné tajemství. Každý skrývá temný fakt.

Jen tulák se toulá. Hledá magickou krávu. Prý mu utekla, když ji pásl a čarodějnice se zlobí. Asi ho zabije minotaur.

Hospodou se přelévají oblaka kouře.
To ta rašelina v kamnech.
Atmosféra i hluková úroveň se dají krájet. A přesně tak to má být. Vetchý stařec, strážce majáku, sedí u viklavého stolu a váhavými pohyby rozdává karty.
Zase.
V blízkém koutě popotahuje nedávný hráč; právě prohrál veškerou částku odpoledne utrženou za jalůvku.
Zase.
Už teď je zlomený a to se ještě nedostal do rukou své ženě.
Mládenec s mohutnou opicí usedá na jeho místo.
Hraje se.
Zase.
Strážce majáku nepozorovaně tahá z rukávu čtvrté eso.
Hospodské znamení, jednonohý, jednoruký a jednohlavý pirát, varovně skřípe v poryvech větru.
Strážce majáku vyhrává.
Zase.

"Tvým úkolem je uhodnout, kdo má rybu." zakvíkal se smutným pohledem pan Kamínek. Zvol moudře. Odhalíš-li toho, kdo má rybu, jedině pak můžeš vstoupit."

"Prosím," začal pirát. "To já tu rybu chytil. Já ji mám!"

"Přestaň lhát," řekl poslíček. "Pirát rybu nemá, mám ji já."

"Co to blábolíte za hlouposti," smál se stařec. "Poslíček je lstivá lasička, rybu u sebe nemá, všichni dobře ví, že rybu mám schovanou u sebe."

"Pouze jedna z postav má u sebe rybu, ostatní lžou. Ten, kdo má rybu, tak vždycky říká pravdu. Ti, co rybu nemají, samozřejmě neříkají pravdu. Kdo u sebe má rybu?"

Tříkrálová polykula, nevědouc ještě, že je polykula, seděla u večeře, když tu někdo zabušil na dveře. Kapitán „milostným jazykem je služba“ & „rozhodně nejsem pirát“ Antonio šel otevřít.
„Dobrý večer. Jsme Soudné sestry, tři Macbethovy psycholožky, a rády bychom se u vás trochu ohřály."
„Vítejte,“ pozvala je dál Viola. „Děláte i vztahovou terapii? Víte, já... můj bratr... a můj muž a... Máme tu trochu potíže.“
V tom dovnitř bez klepání vpadl posel.
„Zlá novina, Orsino. V domě číslo pět jsou všichni mrtví. Otrava romantikou.“
„Všichni?“ podivila se Olívie.
„Abychom zase šly,“ zašklebila se jedna z přestrojených jeskyněk. „Stejně máte všichni parohy.“

„Mám vynikající zprávy,“ zahřímala Shax ke shromážděným démonům. Byli tu všichni do posledního, ať už dobrovolně nebo přivlečeni násilím. „Armageddon II! Vypukne přesně za tři dny a tentokrát nám ho nikdo nezkazí!“
Sklepením otřásl jásot.
„Veškerá komunikace se zemí nebo nebem se zakazuje pod trestem smrti! A peklo neopustí ani noha, jasné?“
Démoni přikyvovali a trousili se pryč.
„Crowley,“ zastoupila mu cestu. „Nikam! Přísahej na znak našeho Pána!“ přisunula mu pergamen s krvavou pečetí.
„Přísahám,“ hlesnul Crowley. „Neodejde ani noha!“ slíbil a šel.

Následující noc peklo stále dunělo zmatkem… A nikdo nezaregistroval černého hada, který si nepozorovaně razil cestu ven.

Jean září, jsou tu všichni. Od biskupa po Gavroche. Thénardier chybí.
Avengers dorazili také v plném počtu.
Bálú a Ká tančí Skywalkerovým pro zábavu. Obi-Wan taktuje světelným mečem.
Pipin chce do záchranné stanice. Za Sauronem. Zbytek Společenstva (s rodinami) mu to rozmlouvá.
Popelčina víla píská utkání Zeměplochy proti Bradavicím.

"Brzy to přijde!" vzkazuje zdaleka Zmarchrob. Vztekle komusi ukopne lebku.

Přibíhá nahý Jack Sparrow. Za ním šílený mužíček s velkou bednou.
"Prevíte! Prej mínotaurus a kráva dojící rum! Opice v kostýmu! Zmetkové v hovězině! Prej, věrný pes! Vrať mi ženu a tuhle obří chlupatou bestii si nech!"
"Mňaúú," zní z bedny.

Večer sledoval Shangdanskou bestii, kterou mu matka kdysi zakázala.
Ráno ve škole - pololetní test.
"Jsem v prdeli."
Učitelka Montua diktuje otázky monotónně, jak automat.
Maelovi místo odpovědí zůstávají prázdná místa.
"Co takhle nápovědu?"
"Nápovědu od - hlasu v hlavě? Aby si všimli, že jsem blázen?"
"No když nechcš, tak klidně odevzdej prázdnej papír."
"Jasně, že chci, sem s ní!"
"Ale bude tě to něco stát."
"Whatever."
Prázdná místa se rázem zaplnila.
Učitelka vybrala testy a strčila je do vyhodnocovače.
Chvíle napětí.
Učitelka s údivem zvedne zrak od stroje: "Nejlepší test má Tongaki - plný počet bodů. To už tu pár let nebylo!"

Septimus měl pocit, že se svým obchodem zavítal do špatného domu.
„Stačí malá investice a mnohonásobně se vám vyplatí,“ přesvědčoval ženu s jizvou na tváři, i když do toho pod jejím potměšilým pohledem nedokázal vložit srdce.
„Chceš vidět investici?“ vzala ho kolem ramen a ukázala na lidi, kteří pracovali v jejím obchodě. „Dej tulákovi domov a dozvíš se něco o každém koutu země. Zaměstnej uličníky a dozvíš se o každém koutu města. Zaměstnej lehkou holku a dozvíš se o nectnostech jeho obyvatel. Ale,“ znovu si prohlédla Septima, „hodil by se mi švihák, který dokáže zaujmout i ďábla jako jsem já.“

Vyhlašuji dnešek Dnem silných žen.
Potřebovala jsem dokončit podzimní dílo, které mi překazily deště, plískanice, sníh, mráz, plískanice, déšť...
Konečně počasí trochu nabralo jarní směr a i když v noci pršelo, nedala jsem se odradit a silou Minotaura se vrhla do vykopávání kořenů, rozházení hromad hlíny (přes zimu spečených) a jejich úpravy na krásně uhrabanou plochu.
Výsledek: zlomená motyka, zlomený rýč, zlomený krumpáč, kořeny pro jistotu vyřezány - sekeru jsem zlomit nechtěla.
Nakonec jsem jako medvěd tančila kolem sekačky, abych ji vyčistila do servisu.
Podezírám, že mi nad kolébkou podvodně věštily tři čarodějky místo sudiček.
Asi jsem nejspíš měla být...
... kluk.

V poledne se všichni sešli na náměstí.
Aco se drala dopředu. Chytil ji za ruku - nemohli nepřijít, ale ani být na očích.
Důstojník v šedé uniformě řečnil o Republice, o zrádcích, o věčné slávě Impéria. Pak konečně přivedli vězně - vyděšeného, vychrtlého muže ve špinavé róbě. Padl před důstojníkem na kolena a škemral o život.
Mouse se přistihl, jak u pasu hledá blaster, který nikdy nenosil.
Když dal velitel strážným povel palbě, zavřel oči. Zvuk těla dopadajícího na zem se mu zaryl do paměti.
Aco týden nemluvila o ničem jiném.
Raději jí neřekl, že toho Jedie viděl odlétat spolu s imperiálními.