DMD Bonus č. 1 pro 4. 4. 2024. Téma: Podvodník - postavy z obrázku

„Neviděl někdo kněze?“
Doktor Lockhart pátral očima po hale a velmi nervózně se usmíval.
„V naší nemocnici kaple není,“ informovala ho Denisa.
„To by ale měla být! Právě mi z uzavřeného oddělení utekl vlkodlak a pro jistotu s sebou vzal i čarodějku, Ďábla a mého hada! Určitě se chystají spáchat nějaký rituál. Nemáte náhodou svěcenou vodu a stříbrné kulky?“
„To nebude potřeba,“ pronesl Edward, kolem paže se mu mazlivě obtáčela krajta. „Vlezla mi do skříňky. Mimochodem, ten váš spolek psychotiků byl v márnici a vydával se za pohřebáky. Dostali každý pětku haloperidolu.“
„Božínku, Ede, jste hrdina! Pojď ke mně, Matyldo.“

V zimách, kdy mráz ze Sibeje láme stromy jako třísky, kdy sníh sahá až pod okna, kdy vítr skučí temným hlasem, v těch zimách do lesů přichází chitka.
Krade děti, požírá je, jen dočista ovařené kostřičky najdeš v závějích.

Nepomohlo čarodějné zaříkání, najatý bohatýr peníze shrábl a zmizel.
Silák ze sousední vsi po pár krocích prchl, o děsivém medvědím přízraku blábolil.

Vesnici svírá hlad a strach.

Krčmář narazí sud s kvasem v pošetilé snaze rozveselit vyděšené rodiče.
A pop? Místo útěchy mlčí, v koutě se rozvaluje, tlustý břich mu vylézá z kaftanu.

Jeho stín na stěně vypadá docela jako medvědí.

Poustevna stála nedaleko od kostela, ale otec Serafim měl špatné nohy, takže došel tak možná k potoku pro vodu a pak na zahrádku. Lidé chodili za ním, nechat si požehnat, prosit za přímluvu. Jemu by stačila krotká lesní zvěř. Alespoň většinou.
Půlnoční bušení na dveře vzbudilo v poustevně nejen jeho.
"Copak copak, moji drazí," došoural se ke dveřím.
Za nimi stál sám ďábel. "Serafime," pravil úlisně. "Zase ti jdu připomenout, že ve vsi je měkká postel, milá společnost, dobré jídlo. Nepůjdeš?"
Serafim jen mávl rukou.
Na to znamení zpoza něj takřka vyskotačil medvěd a rovnou se zahryzl ďáblu do krku.

Velma přinesla bledé copaté holčičce dvojitou porci palačinek – na účet podniku – protože sirotky, jimž na krku visí znamení Prastarých, je třeba si v Arkhamu předcházet.
Hrobník William, knihovnice Daisy a sestra Mary – místní odborníci na potírání vlivu Temnot – si k ní už neomylně přisedli.
„To děvče má Dar,“ mínila Mary. „Mohla by být prospěšná naší věci.“
Daisy objednává další palačinky („Kdy naposledy ta nebožačka asi jedla?“), nové spojenectví se vyvíjí slibně.

***

„Wednesday, mon chou, tady jsi!“ zvolala Morticia ode dveří.
„Ach ty děti, utečou, než vybalíte kufry,“ dodal sladce Gomez.
„Tak sirotek, hm?“ protáhl William, ale o satisfakci nakonec nepožádal.

„...a po rokoch hľadania som ho našiel.“ Po starcových slovách námestie stíchlo. Ani kráľovský pár sa nezmohol na slovo, keď zo stanu vyliezlo dvojmetrové chlpaté monštrum.
„Len pokoj,“ povedal starec a kývol na stráže. „Priveďte väzňa.“
Odsúdenca tam vsotili bez jedinej zbrane. Chlpatý obor ihneď zaútočil. Muž sa metal, kričal, pokúšal utiecť, ale zostala z neho len mŕtvola so zlomeným väzom.
Dav zajasal.
Starec si zložil klobúk. „Chcete prídavok?“

---

Chlpatý kostým skĺzol do trávy.
„Bolo v ňom teplo,“ riekol mohutný silák, keď začal kopať.
„Ale vyšlo to.“ Starec mu podal niekoľko mincí. „Dobrá práca, synček.“
„Oci? Môžem byť nebudúce pirát?“

CT-1333 sledoval trojčlenné komando, do kterého byl přidělen jako náhrada za padlého snajpra, a nemohl se zbavit dojmu, že do něj nepatří.
Velitel Kejchal, nekorunovaný král celé skupiny, ho sice přijal, ale nadšeně nevypadal. Bručoun, demoliční specialista, neustále prorokoval, že tu nálož možná trochu přepískl a všichni zhebnou, ale vždycky detonovala přesně dle jejich potřeb. A Dřímal, technický specialista, sice u prolamování kódů sem tam usnul, ale to jen protože byl machr.
Všechny tři vychovala nějaká chlupatá obluda a jeho? Ori byl běžňák, mrňavý mužíček, v němž rostl pocit, že ho musí co nevidět prokouknout a jakožto nekompetentní jelito vyhodit.

Po nesmělém zaklepání na dveře dílny vchází kněz Bořivoj.
Bane, šourá se. Je to úplně jiný člověk než ten, který včera po dlouhém rozhovoru odcházel. Včera to byl také shrbený stařec, ale jeho oči byly jasné a dech pravidelný. Zato dnes v tváři popelavý, ruce se mu třesou...
Metoděj k němu polekaně přistoupil.
„Co se stalo?“ usazuje hosta na lavici.
„Měl jsem sen... Promluvil ke mně Bůh... Z ostnatého keře jsem slyšel hlas: Jsi zatracen!“
„Bořivoji, takto Bůh nemluví. Tímto způsobem obviňuje satan, ten had, lhář a podvodník, který pokoušel Evu v zahradě Eden. Bůh trpělivě čeká na tvé pokání.“

Zářivě se usměje do publika a hbitě se chopí mikrofonu.
„Vítám tu dnešní báječné publikum!“
Hosté se mají cítit příjemně a pobaveně. Řekne jim vtip.
„Tři čarodějky přijdou do baru…“ věta mu zaskočí, když se u pultu vztyčí tři špičaté klobouky.
„Poustevník přijde do baru…“ opraví se rychle, ale v tu chvíli se rozsvítí světlo v doposud temném VIP boxu a na pódium upře zrak zarostlý muž v bederní roušce.
„Minotaurus přijde do baru…“ vyhrkne v posledním zoufalém pokusu, ale když se z temného kouta ozve výstražné zabučení, vzdá to.
Co se jim snaží namluvit? On přece není žádný komik!

Míla pokračovala, jak Tonda dělal všechno pro rodinu, jak si všichni vycházeli vstříc a jiné podobné fráze. Moc jsem nevěděl, co myslí doopravdy a co je jen takový nervózní mluvení pro mluvení. Nicméně Tondu to vytočilo: „Jak může takhle mluvit! Dyť jsem se stěhoval kvůli ní! S Lukášovou ženou na sebe furt ječely jak dvě ježibaby. A že se starám o rodinu! Dyť mi celou to dobu vyčítala! Ani náhodou nebude pod jednou střechou s kriminálníkem! Jen přes její mrtvolu!“
„Víš Tondo, možná si tě trochu uvědomuje, jako přízrak nebo tak nějak. Možná až teď chápe, jak jsi to myslel.“

Myslí si, že je úplně blbá. Že jí po porodu vyměknul mozek. Stojí na schodech, pozoruje ho. Neví o ní, datluje do mobilu. Když se zeptá, komu píše, lže. Ještě pořád si ho váží, tak neřekne nic, jen smutně pokývá hlavou. Jejího smutku si nevšimne.
Pes na něj začíná reagovat podrážděně. Aspoň někdo se jí zastane.
Váží si ho, a tak nepátrá, i když se změnilo všechno. Zná ho skoro 20 let, tak dlouho ho miluje. Musí se aspoň někoho zeptat! Zavolá kamarádkám ze školy - obě je znají od dětství. Daly by za něj ruku do ohně... Spálily by se.