DMD č. 13 pro 13. 4. 2024. Téma: Gumička na poušti

“Tohle?”
Backup si vyklepal jednu tabletu do dlaně. Byla trochu průsvitná a modře se leskla.
“Clondex.” řekl nakonec: “Proti Zithromově chorobě. Dlouhodobé užívání může vést k poškození periferních nervů.”
“Správně. A tohle?”
Malá ambule s úzkým hrdlem k ulomení.
“Protišok. Předchází poškození mozku při otřesu. Nedávat gunganům, rozpustí jim to nosní přepážku.”
Hush přikývnul. “Co tohle?”
Lahvička byla popsaná tuskanským písmem a její obsah se lepil k prstům. Nikdy v životě to neviděl.
“Enkephalin?” zkusil, ale Hush zavrtěl hlavou. “Kolto? Hydratační tablety?”
“Gumídci, co jsem koupil na těžební stanici na Tatooinu. Nemají žádné léčivé účinky, ale jako placebo fungují skvěle.”

Banda lupičů seděla roztroušená po vesnici. Sice ji vypálili už před měsíci a nic v ní nezbylo, ale stále sloužila jako místo na srazy.
"Našel jsem tábor těch otrapů, co na nás vymysleli nedávno léčku," prohlásil Tětiva.
"Je tam i ten skrček, kvůli kterýmu musím nosit tohle?" ukázal Hrubián na pásku, kterou měl ovázanou přes oko.
"Je, předcvičuje tam ostatním nemehlům."
"Tak mi, pane, už prosím vás dejte ten obrovský meč ze zbrojnice. Já toho zpanošilého parchanta rozseknu v půli."
"Jestli cvičí, je dobrý nápad se jich zbavit, než se začnou zlepšovat. Zaútočíme za úsvitu," prohlásil vůdce Michal z Chotěšova.

Na své první misi pochopil, že africké slunce, prach a písek nejsou zrovna fanoušci jeho dlouhých vlasů. (Na rozdíl od přítomných žen, které na nich mohly oči nechat.)
„Abeilleová, půjčte mi gumičku,“ požádal kolegyni. Přes slepené pramínky ofiny hleděl do otevřeného břicha mladíka v poušti. „Až se vrátíme do tábora, ostříhám je. Tohle je děs.“
A tak zatímco ostatní večer mastili karty v klubovně, Sirius chirurgickými nůžkami zuřivě šmikal, až pod ním ve stanu ležela hromada, která by vystačila na dámskou paruku. Na hlavě mu zbyly tři centimetry.
Začala nová etapa jeho života.
Bez chlastu a frajerských lokýnek.
Bez Severuse.

Poušť naplňovala všechna očekávaná klišé - horko, bodavé slunce, písek, co vleze všude. Zatímco řadoví vojáci měli jen pár nádechů od kolapsu, velitel Montgomery štval svoje jednotky vpřed. Chtěl získat Rommelův skalp, a tak hnal k El Alamein.
Sám dokonale upravený, v černém baretu, vyhlížel směrem k pevnosti, z níž chtěl vylákat Lišku pouště. Série klamných útoků donutila Němce k protiofensivě.
Linie dlouhá 38 mil a na ní všechno, co jelo a umělo střílet.
Monty vítězí, ale jeho radost není úplná.
"Rommel a zbytky Panzerarmee jsou pryč," hlásili generálovi.
Monty mrštil baretem do písku. Po Rommelovi nezbyla ani guma od trenek.

Toto stál u kovadliny s kladivem v ruce a zachmuřeně přemýšlel. Podle všeho dostal Mikaela do maléru, když mu poradil, aby si vydělal na svobodu muzikou.
Cink! Praštil kladivem do kovadliny.
Johanna dělala divné narážky, byla hodně znepokojená.
Cink!
Když ho hledal, zapřeli mu ho.
Cink!
Když se snažil zjistit, co jsou ti Strážci světla zač, přišli ranaři.
CINK! Au!
Co s tím? Co vlastně umí, aby klukovi pomohl? Mlátit kladivem do žhavého železa. To je mu platné jak gumička na poušti. Zarazil se. Kde se vzala tak divná myšlenka? Pouště znal, ale… gumička?
Co je to za neznámé slovo?

Všechno to začalo nevinně, jak jinak. Jenže pak vám v ostré pravé rupnou ty blbý gumičky a už jste v háji. Můj džíp si dal pořádný odpich se srázu a letěl.
"Kurva Ježíši!"
Trojité salto s pěti vruty.
Valenta by záviděl.

Zůstal jsem viset v pásech.
Cvak
"Kurva!"
Opakuju se.
Vylezl jsem vyskleným oknem. Dveře zaseknuté.
Smrděl tam benzín, tak jsem se radeji pakoval pryč.
Výbuch.
Věci v hajzlu.
Vysílačka taky.
Do komendy padesát kilometrů.
Stmívalo se.
Vyrazil jsem.
V noci bude zima.

"Crevane, jen ty můžeš dojít na botách sníh, ve vlasech lišejník a ..."
"Ano, ten banán mi chybí."

Umí se smát tak, že se chci smát taky.
Vyjadřují lásku tím nejméně očekávaným způsobem, ve chvíli, kdy si myslíme, že nás snad ani rády mít nemůžou.
Dokážou dlouhé dospělácké diskuze shrnout jednou větou.
Zvládnou pouhou fantazií pískoviště proměnit v poušť, gumičku v prak, nudu v zábavu.
Pokládají ty nejchytřejší otázky.

Většinu času po dětech nijak netoužím. Jsou náročné a složité, nerozumím jim, netoužím rozumět. Ale stejně se čas od času přistihnu, jak si sama sebe představuju v těhotenských šatech a říkám si… třeba jednou.
Možná v životě nemusí být všechno naplánované.
Možná někdy prostě můžu říct, že zatím nevím.

Arrakis, Duna, Pouštní planeta... Ivan zatnul pěst a cítil zrnka horkého písku, jak si hledají svou sypkou cestičku mezi jeho prsty. Toužil po vodě. Jeho cíl byl na dosah, ale přece tak vzdálen. Musí ji najít. Musí najít gumičku.

"Co to tam dělá, ty vole?" zeptal se Saša.
"Ale říkala jsem, že potřebujeme tu těsnící gumičku k pračce, že blbě napouští," začala vysvětlovat Líza. "Jenže Ivan sežral dvě karamelky, co přines Brukva, a pochopil to tak, že musí hledat na poušti."

Lynda si lokla piva a upřela pohled do kouta zahrady. "Tak proto se už dvě hodiny plazí v pískovišti?"

Ruka se cuká
Na spoušti
Gumička leží
Na poušti
Poslední vlak perón
Opouští
Mozek se na slunci
Rozpouští

Je duben, je duben, je déemdé,
Na víkend se nikam néjedé
Je třeba doma sedět, číst a psát
Anebo to v restauraci udělat!

Oči jsou krásně
Červené
Stojí to za to
Né že né
Řádka za řádkou
Samý skvost
Literatura má
Budoucnost!

Je duben, je duben, je déemdé,
Na víkend se nikam néjedé
Je třeba doma sedět, číst a psát
Anebo to v restauraci udělat!

Gumičku až v poušti
Skryje prach
Přijde další výzva
Nemám strach
Kdoví co se všechno
Může stát…

„Jsem napnutej jak gumička na poušti,“ dodal.
„Podívej, já to nemyslelo zle. Fejková sova není výstižné. Mělo jsem říct čestná. Čestná soví matka.“
„Cože?“ nechápal Myšák.
„Vždyť Sováčka jsi odchoval prakticky sám, teď se staráš o Týnu, já jsem celý duben pryč se slovy a celý květen úplně vyřízené, všechno je to na tobě, teda kromě letové instruktáže. Jsi prostě ta nejlepší soví matka, jakou znám!“
„Jestli jsou soví mámy jako ty, není v oboru velká konkurence,“ rýpnul si Myšák. „A s jedním ptáčetem není žádná práce.“
„Myše nebo ptáče, práce je stejná, ne?“
Myšák zavrtěl hlavou. „Sovátko, umíš počítat?“