DMD č. 13 pro 13. 4. 2024. Téma: Gumička na poušti

Profesor se přetočil na záda.
„Quirelle!“
Muž na posteli sebou trhl.
Proč ho musel najít zrovna Quirell? Naprosto neschopný poskok. Nezvládl ukrást kámen mudrců. A to spaní na zádech. Voldemort mu říkal, že hlava zabořená do polštáře mu nedělá dobře. Quirell byl neužitečný jako gumička na poušti. Hůř. Jako tlačítko na přechodu.
„Co jsem říkal?“
„Omlouvám se, můj temný pane,“ zareagoval Quirinus pokorně.
„Quirelle,“ oslovil ho pisklavý hlas. „Dívám se jak chodíš na záchod, říkej mi Voldemorte.“
„Ano, můj-“ Quirinus začal opatrně, „Voldemorte.“
Voldemort zjihl. Nemohl se dočkat vlastního těla. Konečně se s Quirellem dostanou na rande na kolečkových bruslích.

"Doplnění výkazu výměry v kategorii Nezemědělská půda se zkomplikovalo prodejem vozového parku ČSÚ po zhroucení rozpočtu úřadu. Doložení plošné výměry pouští proto zajistil předseda ČSÚ Jáchym Sedlo vypůjčeným osobním vozem," informoval hlavní analytik Oddělení statistiky zemědělství a lesnictví Štepán Kohoutek.
Musel být vynechán písečný přesyp u Píst v Půlnoční říši, podařilo se vyměřit Vesecký kopec a písečný přesyp u Osečka, ale při vyměřování písečného přesypu u Vlkova praskla autu pneumatika.
"Když naposledy praskla guma mně, to bylo nadělení," zapýřila se náměstkyně ČSÚ Háta Ospalá.
"A to bylo také v poušti? zeptal se nevěřícně Kohoutek.
Krvavě se rdící Ospalá němě přikývla.

Dobrá znamení naznačují události, jež se odehrají v posledních jedenácti letech lidské existence.
Ta věta je vám povědomá, že? Už jste ji slyšeli. Možná četli.
Nejspíš vás napadá: „Hej, tohle je pasé! Skončilo to. Už žádnej blbej armagedon!“
Musím vás zklamat.
Jistě, první pokus byl uzavřen kontumační remízou.
Jsem si však jistá, že všechny ty úžasné úkazy nezapočaly úderem půlnoci s narozením Antikrista. Kdepak. Dávaly si načas. Pořád si dávají.
Uprostřed Patagonské poušti stojí strom. Vypadá čile a k světu, na dohled přitom pražádná oáza.
Je to kaučukovník, tisíce mil od místa přirozeného výskytu.
Nevzrušeně produkuje své zásoby přírodního latexu...

Hermiona se snažila chodit domů z práce včas, aby mohla trávit večery s dětmi.

Jenže teď finišovala příprava Festivalu mudlovské kultury, takže se vracela pozdě. Jako dnes. Myslela si, že děti už spí, když se z Hugova pokojíčku ozvalo:

"Mami!"
"Jak to že nespíš, je hodně pozdě."
"Čekal jsem na tebe, nakreslil jsem ti obrázek."
Zpod polštáře vytáhl Hugo papír.
"Podívej, to je kočička Gumička, jmenuje se tak, protože se umí natahovat a smršťovat jako žvýkačka. Gumičku poslala Velekočka na Saharu, protože v Anglii došel písek do kočičích záchodů. Gumička se natáhne, nabere písek na záda a přeplave do Anglie."

.

Zhluboka se nadechla.
Tato část bude ta nejsložitější.
Pohlédla před sebe, na cestu, která zbývala; ve tmě noci se zdálo, že se táhne donekonečna.
Pomalu, soustředěně vypustila zadržený dech, aby vyprázdnila svou mysl.
Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení…
Vykročila.
Její kroky by okem vnějšího pozorovatele nedávaly smysl; připomínaly tanec, avšak postrádaly rytmus.
Přeskakovala lehce z nohy na nohu, někdy chvíli posečkala, než pokračovala dál, tu byl krok velmi dlouhý, jindy hned po něm následoval další, drobný… A znova… A ještě…
Jenomže najednou…
Vrznutí parkety.
Ach ne…
Tiché cinknutí zatoulané gumičky s rolničkou.
Nee!
Oči v postýlce se doširoka otevřely.

Nevěděl, jak dlouho se už plahočil pouští. Dny nepočítal. Jeden byl jako druhý. Voda došla, přesto šel stále kupředu, aniž vlastně věděl proč.
A pak ji spatřil přímo před sebou. Gumičku. Malou růžovou gumičku do vlasů. Ležela tam jen tak, klidně a pokojně.
Tohle je tedy odpověď na jeho prosby? Gumička? Nejprve ji chtěl vzteky odkopnout, ale zarazil se. Gumička vypadala, jako by ji sem někdo položil teprve před krátkou chvílí. Kolem dokola však nespatřil jedinou stopu.
Nechtěl ji tam nechat jen tak ležet. Jak ji vzal do prstů, zatočil se s ním svět. Probral se doma. Bylo to přenášedlo.

"Pánové, já v tom Tunisu zažil zvláštní věc. Jeli jsme jednou na výlet terénními auty do pouště. A jak se tam řítíme mezi písečnými dunami, tak tam poletuje gumička do vlasů."
"Asi ji tam ztratila nějaká turistka," usuzuje Tadeáš.
"To těžko, byli jsme v těch místech po ránu snad jako první, tam žádné davy turistů neproudí."
"Tak tam byla zavátá z větší dálky," usuzuje Lev.
"A vůbec, proč vlastně dumáš, kde je ta hlava, co gumičku nosila?" zajímá Tadeáše.
"A buď rád, že vítr nezavál gumičku třeba do tvé kapsy," přidává se Lev, "to bys Vincencii blbě vysvětloval její původ."

Ještě než stihl Newton zazvonit, dveře knihkupectví se otevřely a vytančil z nich medvěd v baletní sukýnce. Newton s Anatémou se na sebe podívali a pak opatrně vkročili dovnitř.
Na jedné straně pokoje stál Crowley s rukami založenými na hrudi a naštvaným výrazem. Na druhé straně stál Minotaurus a v prackách držel květináč s keřem, který byl uprostřed dlouhého seznamu urážek. Ve dveřích do kuchyně se objevil Azirafal s hrnkem čaje v rukách a tvářil se zmateně.
Crowley zaječel: „Ty jsi taky užitečný jak gumička na poušti.“ a zavřel se v koupelně.
„Nejdeme nevhod?“ Anatéma se odvážila přerušit nastalé ticho.

Mohavská poušť vypadá přibližně tak, jak si Evropan poušť představuje. Písek, kamení a sem tam opelichaný keřík. Svojí rozlohou by spolkla celé Čechy a půlku Moravy k tomu.

Silnice tu vypadá jako nekonečně dlouhý proužek pryže napnutý rovně až k obzoru a potom ještě dál. Komu v autě vadí zatáčky, vydejte se sem. Tady můžete jet celé hodiny a přitom nepohnout volantem ani o píď.

Kdesi uprostřed ničeho tu potkáte obrovský nápis. Vypadá skoro stejně jako ten v Hollywoodu a ačkoli se s ním nefotí davy, i tenhle nese ikonický vzkaz: The end of the world.

Nic nemůže být pravdivější.

Myslela jsem, že se ocitnu u jiné Nymerie, blesklo Hermioně hlavou, když přistála na horké poušti Dorn.
Zmiňovaná dcera Oberynova si jí nevšimla, plně zaujata tréninkem. Její dovednosti v boji se sečnými zbraněmi byly impozantní. Teď přesekla letící gumičku do vlasů! Hermiona provedla mírné úpravy na výstroji, mávla hůlkou Confundo a záhy byly v družném hovoru.

„Musím se věnovat cvičení, brzy vyrazíme do Králova přístaviště.“
„Ale… není to nebezpečné?“
„Pche… Krále Roberta rozpáral kanec a Cersei ani Joffrey ho nepřežili o moc dlouho.“

Hermiona zalapala po dechu. Určitě musí zjistit podrobnosti, ale vlastně… možná se jí tenhle dějový zvrat zamlouvá…