DMD č. 13 pro 13. 4. 2024. Téma: Gumička na poušti

Na základě studia archivů gymnázia se von Drakovi podařilo vypátrat, že k rozhodnutí využít půdu jako školní depozitář a "...sklad harampádí nepotřebného" došlo v roce 1904, tedy krátce po založení ústavu (von Drak, 2015). Dále však správce depozitáře k problematice původu časoprostorové anomálie nepřispěl, jelikož se dokumentace sbírkového fondu zdála být důležitějším úkolem.
Snahu zdokumentovat předměty nacházející se v depozitáři provázejí od samého počátky značné obtíže. Jako první lze jmenovat fakt, že se nepodařilo přesně určit hranice místnosti, ve které se depozitář nachází (Vraspír, von Drak., L., 2016). Vraspír (2016a) problém popsal jak hledání gumičky do vlasů v saharské poušti.

Ruku mu zaplétám do vlasů, svírám pěst a cítím, jak se napětí z mých prstů přenáší do jeho těla. Hladím ho po tváři a ochutnávám vyprahlé rty, rozpraskané a horké. Na jejich povrchu rozeznávám zrnka písku a vzdálenou chuť soli. Záměrně se vyhýbám těm místům, kde mě chce nejvíce, a užívám si, jak v něm očekávání roste; jak se napíná, jen prasknout.
Skoro bez pobídky klesá na kolena a ruce mu hbitě pracují na mém pásku u kalhot. Když se dostane ke spodnímu prádlu, zavrtím hlavou a on poslušně složí ruce za záda. Přitiskne horká ústa na gumičku.
Zasténáme oba.

"Nerad to říkám, Listere, ale tohle byla dobrá týmová práce. Odletěli jsme včas, všechno proběhlo podle plánu," Rimmer si zamnul ruce.
"Pane," ozval se Kryton, "nemůžu to opravit. Chybí gumička. Speciální typ 73A. Bez toho neopustíme tuto galaxii."
"Krytone, víš, co se mi zdá?" zeptal se Rimmer pomalu.
"Netuším, pane."
"Zdá se mi, že Lister předtím podivuhodně nepřekážel. Copak jsi dělal, Listere?"
"Pouštěl papírový vrtulníčky," nadšeně sdělil Kocour, "přidal tam tu gumi..."
"Kdepak jsi je pouštěl?"
"Na tý poušti. Určitě tam ještě je, Rimmere."
"A kdypak jsi je pouštěl?"
"Nechápu, vo co ti de! Samozřejmě ještě před... tou... písečnou bouří."

Návštěvy starých přátel potěší.
"... řeknu ti, sidi, jsem toho drzouna ztrestal, jak se patří! Sebral si své směšné saky paky, které chtěl nám, prý nevzdělaným barbarům, draho prodávat. Utíkal, jako by ho hnal sám šajtán prokletý. A jak se pořád ohlížel, jestli ho nepronásledujeme - kdo by se za ním hnal, za psem prašivým - zakopl a natáhl se jak široký tak dlouhý do písku. Druhý den šla má Hanne, můj pouštní květ, i ve svém věku pružná jako gazela, pro vodu. A neuhodl bys, sidi, co našla. Jednu z těch cetek. Prý "pružný provázek, vydrží léta". Pár dnů a úplně zpuchřel..."

Od střetnutí se zrcadlem cosi eskaluje. Vojtěch si dál proplouvá životem, ale vzduch v domě obtéká Ninu jako mazlavý jantar. Až manžela konečně nahlas obžaluje z jeho hříchu.
„Praštil js–“ spustí, ale v jeho pohledu je pomatencem.
„Praštil? Byla jsi opilá. Kolik ti toho ten tvůj kamarád nalil?“
Trochu moc, šepotá jí do ucha pouštní vítr. Realita kolem ní se mění. Její domov není kvetoucí zahrada, je to Gobi ledová nočním chladem pronikajícím z nezměrného kosmu...
„Já tě chytil. Protože kdyby ne, skácela by ses na to zrcadlo jako troska."
...a ona je gumička, kterou Vojtěch v prstech napíná, napíná.

„Teď pro změnu Lisan al-Gaib,“ mumlal si znechuceně Osud, zatímco putoval mnohovesmírem. „Předtím hned tři ňoumové se světelným mečem, a to nemluvím o tesařském synkovi, co odmítá všechny poklady světa. A já abych se přetrhl a všechno to nějak učesal a zařídil, že jo? Ale já vám ukážu. Jak někde uvidím písek, začnu rozdávat kondomy, a bude pokoj.“
Ďáblovu advokátu, který zrovna spěchal k poslednímu soudu, to nedalo a přes rameno zavolal: „Nezplodila pár z nich neuchopitelná kosmická síla?“
Osud se zamračil na jeho vzdalující se záda. „Neuchopitelná kosmická síla ať mě neštve, nebo na ni tu gumu nasadím taky.“

Jak je známo, Lord Helma si brousil zuby na dceru krále Rolanda, princeznu Vespu. Jenže pak mu ji vyfoukl kapitán Lone Star se svým věrným Blafem. Pidimužík v černém kvílel a všelijak zuřil, nicméně jeho odhodlání neutuchalo.

Po několika karambolech v Absurdní rychlosti mohl Lord Helma začít racionálně uvažovat, možná proto, že se během nezvyklého letu třískl do kebule. Brzy našel správný kurz. Vzhůru na poušť!

„Pane, vidím něco malého a růžového.“

„Gumička do vlasů? Zahoďte to!“

„Ale pane, je na tom znak Druidie! Princezna nebude daleko!“

„Výborně! Tak zabořte ten svůj frňák do země a čichat! Je to rozkaz!“

Na poušti leží gumička, není se čemu divit. Na Everestu je nejvýš položená skládka světa. V Mariánském příkopu se válí plastové odpadky. V oceánech plují celé ostrovy odpadků, které začínají žít vlastním životem. Na Měsíci kolem 200 tun, na Marsu 7 tun odpadu. Ještě že na Mars létají jiné národy, na průměrného Čecha totiž připadá půl tuny komunálního odpadu ročně. I my se stáváme chodícími popelnicemi, mikroplasty jsou v naší krvi, v plodové vodě i v placentě a tak si vychováváme novou generaci plastových lidí už od plenek (ty mimochodem s dobou rozkladu 250 let přežijí déle než děti samy).

Nevěsta nemůže od ohlášek do svatby vstoupit do domu ženicha.
Anča rozrazila dveře pouze v spodnicích.
Mišo spal na bílé plachtě a mlynář synovi v ráně přidržoval život.
V koutě se stíny splývaly báby od kříže.
„Pálenku a tenký zakáľačkový!“
Anča se nebála ostrých řezů. Polila maso, ruce i nůž.
Rána byla spálená, ale nehluboká. Žebro zabrzdilo ocel. Jehelcem vybírala vše roztříštěné.
„Stříkající krev předznamenává smrt. Kněz musí vykonat svou práci,“ šepotaly stíny.
„Tvoje argumičky plavou na piesku.“
„Gumičky na púšti? Vôbec nerozumiem!“
„Bosorky zmiznite!“
Kněz s Matějem přiběhli, když zašívala.
„Žije?“
„Musí. Ale strelec neprežije!“ Zakrvácenou ji pohltila tma.

"Máš kondom?"
"Mám, někde tady musí bejt."
"Tak si ho dej!"
"Počkej, dával jsem ho tady do šuplíku."
"Tak dělej!"
"Musí bejt někde tady v tý krabičce.."
"To je vtipný, jak dlouho ho tam máš?"
"Neboj, ještě není prošlej, podívej!"
"No dyť je tam 01/23, vidíš to? Hustý!"
"To je jasný znamení!"
"Jaký znamení?"
"No jakože nula jedna dva tři TEĎ!"
"Tak pojď!"
"Takže otevírám, špička ven, nasazuju, TEĎ!"
"Hehe, já mám strašnej sucháč!"
"Chceš nějakej drink?"
"Ne, pojď!"
"Nějak mi to nejde!"
"Jsem hrozně suchá!"
"Co s tím?"
"Máš něco?"
"Jako co?"
"Ale asi nic, pojď, pustíme si film..."