DMD Bonus č. 03 pro 09. 4. 2024. Téma: Začarovaná partie - Rodinná sága

Patriarcha Weasley odklepl popel z doutníku a nařídil bílé věži, aby se pohnula. Figura se posouvala po šachovnici s dunivým rachotem.

„Šach – mat!“

Patriarcha Malfoy zaskřípěl zuby.

„Tak ještě poslední partii, než půjdeme domů.“

To bylo předtím, než se obě rodiny definitivně rozkmotřily. Malfoy senior nesl opakující se prohry nelibě. Jediná věc, ve které Weasleyho nikdy nepřekonal.

Otec Weasley s lordem Malfoyem šachy nehráli. Nejblíž se k sobě dostali v jednou knihkupectví, kde se poprali jako mudlovští uličníci.

Pan Ronald Weasley a dědic Draco Malfoy se po letech potkali U tří košťat. V tichosti vytáhli šachovnici.

„Tentokrát tě porazím, lasičko!“

Jejich rodina měla komplikované vztahy, jako ostatně každá v té době. Začarovaný kruh intrik a partií o nadvládu.
Její matka se nezajímala. Nebylo to zvykem. Dítě odrostlo, a když bylo samostatné, už se rodiče pouze starali, aby mu nic materiálního nechybělo. Na city se nehrálo. Nebylo pak těžké jít za svým cílem, ať už to stálo cokoliv. I rodinu.
V Grace přetrvával pocit, že potřebuje něco víc. Teplý lidský dotek, pochopení, které od matky nedostala. Hledala ho celý svůj život.
Až ho našla. V tom malém hedvábném uzlíčku, ze kterého na ni hleděly Andrého oči. Jejich syn.
A nová budoucnost.

„Převezmi moc, udělej pořádek, synu.” Poslední slova staříka na smrtelné posteli, než nakonec vydechl naposledy.

Na ukazováček své ruky si navlékl zlatý prsten se smaragdem, poupravil oblek a vyrazil do kouzelnické rady.

Během dne oním prstenem stvrdil několik zákonů. Na konci dne jej vložil do trezoru, poté napil ze sklenky vína. Někdo ho vyrušil.

„Otče... Až jednou... Myslíš, že budu dobrý vůdce?” Pronesl k muži mladík. On sám se jen pousmál a přikývl.

„Ano, budeš. Jednou.” Karty se obrátily a muž padl k zemi. Mladík jej jen mlčky pozoroval. Došel k trezoru a vyjmul šperk.

„Sláva, ať žije pán Zla.”

Její rodiče zemřeli, když bylo Sage pouhých třináct let. I tak se ale stihla od maminky naučit jak léčit druhé. Živila se tím celý svůj život. Naučila to i svoji dceru, kterou vychovala sama.
Když byla její dcera dospělá, upálili ji za čarodějnictví. Svoji dceru Celeste nechala v péči své dobré přítelkyně a jejího manžela. Snažili se ji ochránit před perzekucí, takže jí zakazovali, aby mluvila o svém daru.
Celeste provdali. Za bohatého muže z dobré rodiny. Věděli, že se bude mít dobře. Taky měla dceru. Ta o svém daru nevěděla. Nebyly šťastné. A nakonec je obě ve spánku zavraždil.

"To je, Zdirade, bratr tvého prapradědečka se svou snoubenkou, slečnou Weitlingerovou. Jeden byli druhému partií k pohledání. Bohužel vypukla první světová, on musel na frontu a padl."
"To je smutné."
"To je teprve pouhý začátek. I pradědeček měl bratra. A ten měl též známost se slečnou Weitlingerovu, neteří té první. Ve druhé světové byl totálně nasazen a zahynul při bombardování. A katastrofa do třetice. Též dědečkův bratr se zamiloval do dívky z rodu Weitlingerů. Vyboural se na motorce a nepřežil to."
"To je přímo šílené!"
"Proto dědeček mě a strýce Ignáce již v útlém mládí varoval před příslušnicemi tohoto rodu."

Zajela mu rukou do vlasů - černých, oranžových a spálených bílých.
“Neřekla bych, že jsi klon.”
Nebyla to pravda, ani pochvala. Calicovi to nevadilo. Odešel s ní na pokoj.

Porodila na planetě beze jména. Sama měla šanci utéct - podobnou tvář měla spousta Mandalorianů - ale dítě ji táhlo k zemi.
Snad bude mít lepší život, než s matkou stormtrooperkou.

“Curly!”
KN-361 tu přezdívku nesnášel, ale svoje číslo nesnášel ještě o něco víc. V Prvním Řádu byla jména příliš vzácná na to, aby si vybíral.

Dokud se na šachovnici Galaxie bude hrát ta prokletá hra s bílými pěšáky, geny Janga Fetta se neztratí.

Její babička vyrostla bez lásky a svého muže k sobě přitáhla něčím, co lásku jenom předstíralo. Iluze se rozpadla na tisíc malých kousků.
Její otec vyrostl bez lásky a nikdy nechápal, proč by ji měl chtít, když může mít moc. Své ženy držel zamčené doma, bez hůlek, bez naděje. Poslušnou pod tišícím lektvarem, šílenou pod Cruciatem.
Lin vyrostla s láskou roztroušenou do mnoha koutů, ale měla jí dost, aby ji chtěla sama dávat.

Nemůže lhát. Jestli ji má Hermiona opravdu ráda, zůstane. A jestli ne… Poskládá svoje srdce zase zpátky do jednoho kusu a půjde dál. Cesta je ještě dlouhá.

Mariina zásnubní historka se mění s každým vyprávěním a zahadně zmiňuje loupežné přepadení - rodina jednohlasně usoudí, že Marie byla jeho strůjcem.

*

Oldřich žádá její - zcela neloupeživou - dceru o ruku a propadá panice, protože Cilka si zpívá árii z Prodané - není si zcela jist, jak to interpretovat.

*

Petr to má s její starší dcerou snadné: Věčný flegmatik koktá tak nervózně, že mu Pavla chlácholivě položí nohu na rameno - inu, jóga nepočká.
Káča má o Zdeňka obavy, vůbec je ta partie nějaká začarovaná!, ale kvůli ní se rodina snaží tvářit... nudně normálně.
Pak uvidí Zdeňka, kterak v paruce hází dorty. Je jejich.

Babička zemřela měsíc poté, co se narodil. Matka matky, věštkyně a léčitelka vesnice, často mu o ní vyprávěla. Drzý obletovaný mladík, který jednou bude jeho otcem, se k ní plížil v předvečer slunovratu. Spalovala ho láska k dívce, která se na něj ani nepodívala. Odmítl říct její jméno, jen zajíkavě popisoval její laskavost, něžné dlaně a hluboké oči. Léčitelka ho poslala do noci sbírat sedmero bylin, které má nosit na svém srdci.
Když vycházela jitřenka, potkal dívku uprostřed luk s kyticí bylin v ruce. Stařena vyslala vstříc kouzlu svou plachou dceru, která odmítala věřit, že má u zlatovlasého lovce šanci.

Nemají tu být.
Nedaleké kopce jsou na mapě přetnuté tlustou linkou. Zóna.
Jezírko, jeden by ho přeplivl. U pěšiny kámen, na něm vyrytý meč.
Proč?
„To je začarovaný jezero našeho rodu,“ bájí Norman. „Kdysi tu jeden předek ztratil meč. Při koupání. Z jezera se vynořila nymfa, vrátila mu ho a políbila ho. A pak si ji vzal za ženu.“
„A dál?“
„No pak vždycky to, nejstarší syn sem přijde, vhodí meč do jezera a vynoří se nějaká další. A vezme si ho.“
„Tvoje máma byla nymfa?“
„Jasněže.“
„Akorátže ty nemáš meč,“ upozorní ho Calum.
„Je mi sedmnáct.“
Času má dost.