DMD Bonus č. 03 pro 09. 4. 2024. Téma: Začarovaná partie - Rodinná sága

Před pětatřiceti lety to začal jezevčík Max. Když mu bylo jedenáct, odstěhovali jsme se z Prahy a přibyla chodská štěňata Kazan a Daník. Dohromady čtyři roky štěstí. Max umřel v patnácti. Choďáci pak s námi odjeli žít do ciziny. Pět let štěstí. Norsko přežili oba, v Anglii umřel Daník. Kazan neuměl být sám. Přišla černá dlouhosrstá ovčanda Blackberry. Opět tři roky štěstí. K osamělé Berry přibyla bílá švýcarka Ari. Devět let černobílého štěstí. K osamělé Ari přišel dlouhosrstý vlkošedý ovčák Rex. Zatím dva roky štěstí.
Rodina, kde není podstatný počet nohou. Ani to, že se jim řeč vrazila do zubů:))

Picek zaskočil k rodičům. Od Citadely na ně neměl moc času.
„Podívej, mám staré fotografie…“ vytáhl otec krabici.
„Kdo je to?“
„Tvoje babička.“
„Ta ztracená?“
„Ano, odvedli ji do Citadely, když jsem byl malý. Vybírali tenkrát nové členy pomocí nějaké kouzelné hry…“
„To tě prostě opustila?“
„Nebyla to její vina. Prý byla její magie nestabilní, byla nebezpečná sobě i okolí…“
„A ty?“
„Já magii nemám, tohle přeskočilo generace. Já prostě žil svůj život, oženil se, měl tebe…“
„My jsme na průmyslovce taky hráli nějaké karty, než mě vybrali. To budu taky nebezpečný?“
„Nemyslím, ale…“
„Co?“
„Mohl bys babičku zkusit najít…“

„Dědooooo!“

Vnuk mu skočil do náruče a spontánně ho objal.

„Ahoj Hugo!“

Postaví ho na zem a pořádně si ho prohlédne. Ty dva roky utekly hrozně rychle.

Od jeho narození využil každé příležitosti, aby se mu věnoval. Kompenzoval si tím ztracené dětství svého syna.

Vozil ho v kočárku, několikrát i přebalil, uspával, četl pohádky a brával na procházky, když začal chodit.

Nechtěl s tím přestat. Na jaře ho vezme na ryby.

„Zašajuju tě!“

„Dobrá. Hlavně mě neproměň v žabku.“

Chlapeček namíří klacík aka kouzelnickou hůlku.

„Šály mály...ablaka dabla.“

Vtom nakoukne Antoine, otec a syn v jednom.

„Pojďte se naobědvat.“

„Holka nešťastná, co budeme dělat?“ spráskla ruce stará paní Elániová. „S outěžkem teď, když ten tvůj šamstr hrdinně padnul ve válce. Ale já to zařídím, znám jednu čarodějku, ta nás toho problému zbaví.“

---

„Jak že nechceš přijít o jedinou památku na Samuela, ty trdlo? Paní Oukřepková je tady a už jsem jí i zaplatila!“

Stará čarodějka stiskla mince v kapse.

„Tak to uděláme jinak,“ položila ruce na těhotenské bříško, „tohle dítě bude výjimečné a jednou si vezme nejlepší partii v okolí,“ zadeklamovala a zdrhla.

---

„Kdepak je má kravička,“ četl Elánius, vévoda z Ankhu malému Samíkovi a políbil Sybilu na tvář.

Francek nastaví ventil lampy, jeho přítel Lojza zatím oběma nalije pivo ze džbánu. Pohodlně se usadí, odfouknou pěnu a Francek zahájí koněm.

Božena se sklání nad stolem, ve světle elektrické žárovky zbytečně nízko. Karel jí vtiskne polibek na skráň. „Neruš," zamračí se Božena a sebere mu střelce.

Než Lída natočí gramofon, její bratr Hugo se jen ledabyle natáhne a provede rošádu.

Zdena odloží šálek s kávou a povýší pěšce. Sestřenice Radka okřikne syna, který si zase pouští bigbít moc hlasitě, a ohlásí šach.

Zápolit je baví i přesto, že předem vědí, kdo vyhraje.
Na šachovnici po pradědovi vždycky vítězí černý.

Teta Helene už chtěla mít tuhle záležitost vyřízenou. Od chvíle, co si ta zlatokopka Grace vybrala hru na honěnou byla předurčena k vyššímu cíli- stát se obětí na oltáři jejich impéria, tak štědře poskytnutého panem LeBailem. Pokud ji nechytí a rituálně nezabijí před východem slunce, zemřou oni sami. Však i ona před třiceti lety o svatební noci nakonec Charlese zabila. Tak proč musí být její rodina tak neschopná? Její neteř Emily zatím dostala jen služky a synovci Alex s Danielem zatvrzele odmítají spolupracovat. Aspoň že prasynovec Georgie se zapojil, i když neuspěl. Co si člověk neudělá sám... sevřela sekeru pevněji.

„Tak co? Připravený, nový done?“
„Jo, můžeme to spustit.“
Nebudu vůdcem klanu pořád. Jednou to předám synovi.

„Anthony, no tak. Je to obřadní roucho…“
„A co? Je to otřepanej kus hadru, kterej nosil, už můj tatík. To na sebe nevezmu.“
„Ale tradice…“
„Zmlkni, consigliere. Já jsem teď tvůj don.“

„To jsi tohle nosil, tati? Vždyť je to děsný.“
„Já ho na sebe nikdy neoblíkl, Lucasi, ale tvůj děda jo.“
„Děda tuhle fialovou hrůzu nosil? Ne, rodina se vyvíjí… a můj módní styl je úplně jinej.“
To je, jak zlej sen. Začarovaná partie. Jeden vzdornější než druhej. Na Consigliera šly mrákoty.

Sedíme s babi na vrchu Přimda. Babi si dává cigárko. Dlouhé černé vlasy jí vlají ve větru. Ukáže startkou na západ.
"Támdle," řekne, "je Německo. Jednou se tam, holka, podíváš."
Jdeme domů, máma nás čeká s buřtgulášem. Štreka je to dlouhá, musí se lesem až na kraj vesnice, a já trochu kňourám.
U oběda řeknu: "Mami, kdy půjdeme do Německa?"
Máma hodí očima po babičce. "Cos jí zas namluvila?"
Babička vytahuje další cigaretu a krčí rameny.
"Jednou," řekne.
"Nepleť holce hlavu takovýma nesmyslama, prosím tě."
Dloubu do guláše, uražená a smutná. A roste ve mně odhodlání. Jednou, babi. Jednou určitě.

Ten kus parcely u kříže ležel ladem snad od pruské války. Radlice tam prý vyorává kosti mrtvých a země plodí jen neštěstí.

František se vysmál staré pověře. Za rok opouštěl grunt i těhotnou ženu a rukoval do války, která skončí do švestek. Inu - neskončila.

Šest let leželo to pole ladem, než se František vrátil, a pak ještě dalších dvacet. Pro jistotu.

Potom ho zoral Josef. Neměl na vybranou: Němec táhl Evropou a dokonce i germánští polobozi musí jíst, přestože nesejí. Války byl Josef ušetřen, neštěstí přišlo po ní.

Jeho syn už orat nebude.
Jiný zorá.

Ale ta kletba přesto dopadne.

"Á, zas mi přišel!" zasmál se děda, vyložil na stůl postupku s nepostradatelným žolíkem a zavřel.
Johanka praštila kartami o stůl. Tak hrozně toužila dědu porazit, jen pro ten pocit, že je chytrá, že dává pozor, když ji děda učí, že zasluhuje pochvalu.
"Však se nezlob," uculoval se na ni. "Je to náhoda. Jednou budeš ty pořád vyhrávat."

Babička Johanka se přes pečlivě srovnané, tisíci partiemi vyleštěné karty dívá na kroužek svých vnoučat, výjimečně bez tabletů. Nejmladší z nich si nervózně kouše ret. Nejstarší mumlá: "Statisticky je to náhoda. Neexistuje žádnej začarovanej žolík."
Babička si lízne.
"Á, zas mi přišel!"