Tohle mi dalo zabrat. Postavy jsem měla jasné, vymyšlený mafiánský klan, se kterým pracuju v rámci textového RPG a v povídkách, ale sepsat to tak, abych splnila všechny podmínky? No, snad se to nějak povedlo.
„Tak co? Připravený, nový done?“
„Jo, můžeme to spustit.“
Nebudu vůdcem klanu pořád. Jednou to předám synovi.
„Anthony, no tak. Je to obřadní roucho…“
„A co? Je to otřepanej kus hadru, kterej nosil, už můj tatík. To na sebe nevezmu.“
„Ale tradice…“
„Zmlkni, consigliere. Já jsem teď tvůj don.“
„To jsi tohle nosil, tati? Vždyť je to děsný.“
„Já ho na sebe nikdy neoblíkl, Lucasi, ale tvůj děda jo.“
„Děda tuhle fialovou hrůzu nosil? Ne, rodina se vyvíjí… a můj módní styl je úplně jinej.“
To je, jak zlej sen. Začarovaná partie. Jeden vzdornější než druhej. Na Consigliera šly mrákoty.
Anthony Gonzáles st. (OC)
Anthony Gonzáles jr. (OC)
Lucas Gonzáles (OC)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit