Řecká mytologie

Své paní se obdivoval a kořil. Byla tak vznešená, tak mocná a silná, nikdo se jí nemohl rovnat. Dokud se těšil její ochraně, nikdo by si na něj netroufl.
Teď se objevil nepřítel. Na první pohled bezvýznamný, takových by mohla zabít třeba deset. Měl však až překvapivou sílu. Paní ho stále nemohla přemoci, možná na něj dokonce ani nestačila…
Vyrazil jí na pomoc. Vedle ní si připadal docela nepatrný, ale jeho výhodou byla nenápadnost. A měl klepeta. Silná a ostrá klepeta! Sekl po nepřítelově noze…
„Do Tartaru, ještě tenhle!“ zaklel Hérakles, vyhnul se osmé hlavě hydry a rozdrtil raka patou.

Stopa v písku
bosé křivky na hranici příboje
otisk minulého okamžiku
otisk v samotných myšlenkách
Stopa v písku
ach Afrodité!
Já spatřil jsem a nemohu zapomenout
jak vynořuješ se z nádhery mořských vln
Stopa v písku
pak zoufale klečíc a neschopen pohybu
já nechal tě uniknout zmizet mi z dosahu
Afrodité! Anadyomené!
Jsi bohyní lásky a bohyní milování
však prozraď mi, má bohyně!
Jak může milovat smrtelník, co spatřil tvoji tvář?
Stopa v písku
otisk v samotných myšlenkách
a vzpomínka na tvar tvých ňader
Stopa v písku
prchlivý okamžik zničený příbojem
však otisk tvého těla
mi zůstane v myšlenkách
napořád

Malá útulná hospůdka.
K zadním dveřím se blíží životem ošlehaný muž s velkým pytlem. Než vstoupí, opatrně se rozhlédne. Dveře vrznou.
“No to je dost, že jdeš!” hubuje hospodský a podrážděně si mne podbřišek. “Poslední dobou se s dodávkami zpožďuješ Herakle!”
“Jak se hlavy zmenšujou a je jich čím dál víc, trvá to dýl nasekat jich dost,” pokrčí Herakles rameny a začne přepočítávat vyplacenou sumu. “Asi si budu muset najít novou hydru.”
Hospodský hodí pytel do kuchyně, vyjde před hospodu a z tabule se speciální nabídkou smaže Titánská játra na cibulce a napíše místo nich Dnes: Paštička z hydřích jazýčků.

Už skoro spala, když ji vzbudil jeho křik: „Už kope! Docela mne z toho třeští hlava, má patrně okované sandálky. A teď – teď jsem ucítil šťouchnutí kopím!“
„Trochu ji kolíbej. Můžeš jí třeba něco zazpívat,“ z břicha se mu ozval radící Métidin hlas. “Taky bys neměl pít tolik nektaru, má z toho škytavku. Vůbec se nechováš jako rozumný otec. Když jsi mne spolkl, tak se o ni musíš zkrátka postarat sám.“
„Haájej má panenko, haájej a spi, taátíček kolébá děeťátko svý …“ zněl Olympem Diův hromový hlas.
Héra se znechuceně obrátila na druhý bok. Každé manželovo těhotenství snášela opravdu velmi těžce.

Íkaros rozpřáhl perutě a odvážně skočil z hradeb Mínoova paláce. První okamžiky měl víčka pevně semknutá, ale pak mu jemný Západní vítr načechral vlasy. Mladík se trochu zalekl božího doteku, bůh mu však ukázal svou laskavou tvář. Srdce Íkarovo zahořelo láskou. Mocněji mává křídly, vystavuje bohu své šlachovité tělo na odiv. Západní vítr dál laská Íkarovy vlasy, paže, tvář. Propletou se tělo mladíkovo i tělo boha, Íkaros zapomíná na otcovy rady a letí s novým milencem výš a výš...
Marně hledal Daidalos svého syna. Jen peří zůstalo po mladíkovi na hladině.
Od těch časů se Krétě zkroušený Zefýr raději vyhýbá.

Do kaderníctva vošla mlado vyzerajúca žena v zrkadlových slnečných okuliaroch a s vlasmi schovanými pod šatkou. Čakajúci zákazníci pri pohľade na ňu na chvíľu akoby skameneli. Malému vietnamskému kaderníkovi sa tvár rozžiarila úsmevom.
„Doblé láno, slečna Medúza. Vitajte u nás zasa. Poďte, vezmem vás vedľa do súklomnej miestnosti.”
Slečna sa bez slova pobrala za ním. Šatku ani okuliare pri tom neodložila.
„Tak, slečna, usaďte sa plosím. Šatku môžete dať už dole. Zasa vám vaše zmije plelastajú cez hlavu. Nebojte sa, ja si s tými potvolami poladím, tlochu ich plistlihnem, sklátim a hneď z vás bude tá najväčšia klásavica šiloko, ďaleko.”

PERSEUS: Sklátil jsem tu lítou stvůru, skolil jsem tu prokletou!
SBOR: Kde jest krev její, kde jsou její údy? Dovol nám je popatřit a radovat se z tvého vítězství!
PERSEUS: Jaké údy, jaká krev? Pravím, že jsem ji sklátil!
SBOR: Tvé tělo neproměnilo se ve studený kámen, když dotkl ses jí?
PERSEUS: Buď ujištěn, že část mého těla v kámen se promě…
SOFOKLÉS (vztekle): Co to je? Nedělejte ze mě druhořadýho Aristofana!
PERSEUS: Takhle se to událo!
SOFOKLÉS: Už o tobě nenapíšu ani slovo! Zmiz!
SBOR (zpívá): Autor statečný vítězí nad hrdinou svým.
SOFOKLÉS: A vy mi taky… pijete krev

Tísifoné nebyla ve službě, tak se tvářila blahovolně a zlobila se jenom trochu na svoji maličkou Deinó, která rozházela nádobí, rozlila kaši a ještě před chvílí řvala na celé kolo. Teď si hrála někde pod stolem, ani nebyla vidět. „Co děláš, příšerko?“ Číhám.“ „Dobře, číhej.“
Tísifoné přidala do polévky žabinec a hledala nůžky na pažitku. Nikde nebyly. Přísahala by, že je položila na stůl.
Dokončila polévku, dala se do žehlení.
„Co děláš, malá obludičko?“ „Klátím zmije.“ Tak dobře … počkat!“ Odhrnula ubrus. Zpoza stolu vylezla úplně holohlavá malá erínye. Asi třicet hadů bez konečků ocásků se rozlezlo do všech koutů kuchyně.

I: It's a brilliant escape plan!
D: I have my doubts…
I: Oh come on, it's gonna be awesome! We're gonna fly! We're gonna get out of here.
D: I do see the potential, but the calculations are not perfect and we haven't done any tests -
I: Why do you always have to spoil everything?
D: Son, I'm just keeping us safe.
I: By bringing us into this mess?
D: (sighs) Fine. Let's do it.
(I and D lift off the ground)
I: Whoa, Dad!
D: We shouldn't go any higher.
I: To the gods! And beyond!
D: Icarus! Stop!

Začal mít opravdu strach. Chtěli ho umlčet, udržet na ostrově, aby nevyzradil tajemství labyrintu. Rozhodl se. Musí se synem uniknout.
Začal plánovat cestu. Nejjistější to bude po moři. V noci se nalodí a už za tři dny budou na Sicílii.
Pak ale připlulo královské loďstvo a cesta se uzavřela. Panika, beznaděj, samota. Mít tak křídla jako ptáci! Ti jsou volní.
V noci přišel spásný nápad. Postaví si ptačí křídla a odlétnou spolu za bílého dne. Nikdo už je nedokáže zastavit.
Konečně po vší té práci stáli ruku v ruce na římse. Syn na něj nedočkavě pohlédl. Ucítil závan větru. Teď!