Řecká mytologie

Tam, kam i kovadlina padá devět dní,
tak hluboko, jak vysoko je nebe,
tam tři muži, obři dlí
na dně propasti Tartaros.
Tři muži, přes oko pásku maje,
ať jiskra nepropálí jej,
tři kováři z řeckého kraje,
na dně propasti Tartaros.
Blesk, Hrom a Jas jsou jména jejich,
co božských zbraní zhotovili,
z nich každá sama stojí za hřích,
na dně propasti Tartaros.
Artemis teď natáhne ruku
po věci dlouze vysněné
po toulci s šípy, stříbrném luku
kyklopí práci báječné.
A jak se pánům odvděčíš,
na dně propasti Tartaros,
první věcí co ulovíš,
ať je to slon a nebo los.

„Co je to za výmysl,“ řekla Afrodita. „Olympijské hry na Olympu, kdo to kdy slyšel. Třeba Hefaistos nemůže běhat!“
„Aspoň se trochu přiblížíme smrtelníkům,“ ozval se za ní Diův hlas. „Je připraveno i sportoviště, jen se všichni podívejte ven.“
Oči všech, kteří se dívali z oken Olympu na nový stadion, byly náhle oslepeny asi desetivteřinovým zábleskem ostrého světla, navíc doprovázeným silným hlukem.
Cesta paprsku končila na novém sportovišti, kam se celé osazenstvo Olympu hned rozběhlo.
Uprostřed trávníku stála vysoká postava v červeném plášti, s dlouhými vlasy a hrdým výrazem, která pronesla: „Tak tady je první soutěž. Kdo uzvedne tohle kladivo?“

„Tak už konečně táhni, Afrodíté!“ pobídla krasavici vedle sedící žena a šťouchla ji nákončím svého luku do odhaleného ramene.
„Znáš pravidla,“ pronesla vědoucně třetí, ta s podivnou přilbicí. „V každém kole figurku nasadíš, logicky zase musí jedna skončit. Jinak by se sem nevešly. Padlo ti málo, nemůžeš vyhodit cizí. Takže...“
„Jenže já je mám všechny ráda!“ zakňučela a přelétla očima herní plán.
Oporu mezi společníky hledala opět marně.
Povzdechla si. Namísto „Člověče, nezlob se!“ zašeptala: „Mors certa, hora incerta.“
Se zavřenýma očima jednu z růžových figurek vybrala a hodila do ohně.
*
Kiyoko Macumoto se zadívala do lávového chřtánu a skočila.

Po hladině pluje labuť.
Náhodnému pozorovateli se jistě vybaví pohádka o ošklivém káčátku. Jenže pozorovaný opeřenec má dny své labutí krásy za sebou a nikoli před sebou. Zřejmě už ladí hlas na svoji poslední píseň.
K jezírku se blíží půvabná dívka, aby labuť nakrmila. Když ji labuť osloví mužským hlasem, upustí sáček s pečivem. Vyslechne labuťákův návrh a odpoví na něj těmito slovy:
„Ti přeskočilo, staříku, ne? Ve tvým věku takový řeči, LOL! Já chodím s #God of Social Networks, abys věděl!“
Odmítnutý Zeus smutně pokývá hlavou.
Téhož dne večer zasáhnou ty nejdůležitější servery Facebooku a Twitteru velmi lokální bouřky.

„Crrrkrrcnnn!... Vzmmcrcrcr!... Kššczzz!“ zaskřípělo to v Diově kanceláři. Maličká dvířka nástěnných hodin se otevřela a z nich třikrát vyběhl drobný fialový blesk. Zeus odložil noviny.
S božsky revmatickým zahekáním vstal z křesla. Vztyčil se v celé své impozantně božské výšce, božsky se protáhl a na božských pažích mu naběhly božské svaly.
Sevřel pěsti a zakřupal klouby (božsky). Zeus byl pořád třída.
Vyšel ven a pohlédl dolů. Hluboko pod ním ležel Svět. Pak zatáhl oblohu, udělal mračna a jal se rozsévat blesky a hromy.
Byl čas prvních letních bouřek
Uspokojivé na tom všem bylo, že vždycky zasel a sklidil přímo bleskově.

Seděl na přídi a vyhlížel je. Potupné zalévání uší voskem či přivazování samozřejmě odmítl. Už se na svou smrt těšil.
Argó tiše plula a blížili se k Paestu. Tady už na ně musí narazit. Napínal uši, ale slyšel jen šplouchání moře.
Dobře, zkusí je přilákat. Zvedl lyru a zahrál pár tónů.
Vzápětí se z moře vynořil kulatý rypec. Za ním další. Komíhaly se do rytmu, ale žádný zpěv neslyšel.
Nakonec o něm tvrdili, že prý loď zachránil.
Teprve o pár let později, když uslyšel jekot bakchantek „hye – kye“, Orfeus poznal, že až tento zpěv jej zavede za Eurydikou do Hádu.

Orfeus zpívá – plesá zem. Ptactvo přenechává jemu vlastní zpěv, zvěř dravá zkrotne a povahy dostane beránčí. Vítr mlčí, vody se neopovažují ničeho než naslouchání. Jen pěvcovy struny zní světem. Okouzlena přichází Eurydiké.
Orfeus zpívá – jihne zem. Nejkrásnější dítě vod, božská Eurydiké, zchvácena navždy je podsvětím. Zjihne Thantalos a zjihne Persefoné. Lesknou se oči Hádovy. Fúrie přikrývají oči křídly. Leč nejvábnější tóny lyry nevyvedou zpět krásnou Eurydiké.
Orfeus mlčí – mlčí zem. Roztrhán na kusy zemřel pěvec. Nezní již nikde struny jeho. Snad shledal se v podsvětí se svou Eurydiké.
Orfeus není – pláče zem. Skály slzy roní nad neštěstím Orfea a Eurydiké.

„Do psej matere!“ zvolal Zeus keď sa pošmykol na mláke rozmrznutého snehu a k trónu svojho brata sa doviezol po zadku.
Kerberos zavrčal.
„Nič osobné proti Echidne.“ Zeus vstal a oprášil si chitón.
Hádes sa škodoradostne uškrnul, no vzápätí odul líca a zachmúrene sledoval vzlykajúce duše v Tartare.
Zeus prevrátil očami, zastokol si medzi zuby blesk (Orálna fixácia? Čo tým Héra chcela povedať?) a skonštatoval: „Chudáčik braček... a zať. Kvôli ženskej si už dve tisícročia emo.“
Hádes si odpľul. Kyselina rozpustila kúsok žuly. „Stelesňoval som pátos predtým než to bolo moderné!“
Zeus si plesol dlaňou po čele. Emo a hipster.

Slunce zalilo louky a popichovalo mech v lese. Kouzlilo lesklé vlající sítě do písku moře. Jindy nehostinné hory nejistě experimentovaly s módní zelenou. Některé odvážnější svahy vsadily na širší škálu barev. První letošní jehňata, kůzlata a králíci brzy začnou zkoušet, který stvol nabízí nejlepší chuťové zážitky. V hnízdech pukala vejce o sto šest a orlí rodiče s uspokojením konstatovali, že jehňat, kůzlat a králíků je skutečně požehnaně. V stinné strži se narodila malá chiméra, která byla trojjedině roztomilá.
Hluboko pod tím vším, v samém středu podsvětí seděl na trůnu Hádés a zasmušile si broukal: „Ain't no sunshine when she's gone…“

Prosím, mluv. Slyšíš?
Mluv!
mluv, luv, uv...
Uvidíš.
uvidíš, díš, íš, š...
Šeptem.
šeptem, eptem, tem, em...
Emoce!
emoce, oce, ce...
Celá...
Celá, elá, lá...
Láska!
láska, ska, ka...
Kamarád.
rád, rád, rád...
Rádce.
rádce, ádce, dce...
Dceři...
dceři, eři, ři...
Řinou.
řinou, nou, u...
Ukulele.
ukulele, lele, le...
Lelek.
lelek, lek, lek...
Leknout.
leknout, out, ut...
Utíkej!
utíkej, kej, j...
JÁ!
já, já, já...
Jáma.
jáma, ma, ma
Maminka.
maminka, inka, ka
Kapiš?
Kapiš, piš, piš!
Piškoty.
piškoty, koty, TY!
Tyfus.
tyfus, fus, us...
Uslyšíte!
uslyšíte, slyšíte?, šíte, te...
Telefon.
ON! ON! ON!
Echó zas po větru Narcise volá...