Filozofie

Nikdo z nás nezná meze druhého. Dokud je "nepozná".
Má ale cenu se se svým pravým já krotit na úkor pohodlí druhých?
Jedná se v tu chvíli o přetvářku, když se někdo stydí, bojí projevit v plné parádě takový, jaký doopravdy je?
Třeba když píšete.
Ve skutečnosti jste třeba kontroverzní, drzí, vulgárnější, máte rádi černý humor. Zkuste takhle upřímně psát!
Většina to nepochopí, odsoudí, vyvede je to z míry.
Takže aby takový člověk v dnešní naparáděné nudné společnosti uspěl, musí být stejný jako většina - předvídatelný.
Ledaže.. by tento individualista žil raději skutečný život s tím málem stejnorodého, kteří ho pochopili...

Buďme ateisty! Nevěřme ve výmysly, které nejsou nijak historicky podložené! Všechno se dá lehce vysvětlit, stačí přírodní vědy!
Věřme ve vědu! Ta má všechno dokázané, dokonce i vznik vesmíru.
Nikdy více Písma svatého!
Nikdy více kouzelníka Boha! (Který mávne proutkem a stvoří Zemi.)
Nikdy více válek s náboženským podtextem!
Nikdy!

Vytrácí se kouzlo krásy jazyka,
kolik lidí mluví slůvky tajemnými?
Místo toho konverzují řečí dobytka,
rozvíjející se hlavně mezi mladistvými.
Však kolik z nich pamatuje duch jazyka,
kolik jich využije krásných prostředků,
jejich mysl krásu do žalářů zavírá,
ničí vše, co vábilo smysly našich předků.
Špína a ohava, sprostosti a neřesti,
kdo probudí básnická slova a umění?
Místo toho zaslechneme jen jazyka bolesti,
v nadávkovém a ubližujícím podání.
Kam poděla se krása psaných stylů,
proč vymírají básníci všech skvostů?
Proč již nemluví se řečí něžných motýlů,
proč mluví se řečí parazitických hostů?
Umírající duch našeho jazyka
pomalu ale jistě zaniká.

Heidegger se vyloženě bavil.
„Mysleli jste, že umřít se musí, ale vás že se to netýká, co?“
„Mysleli jste si, že něco víte? Jenomže ne každý sebejistý pošetilec skončí tak nesmrtelně, jako tadyhle Descartes,“ rýpl si Sókrates a podrbal se na ošklivé hlavě.
„Stejně je to blbost, ta soudnost!“ křikl Kant ze zadní lavice, a Marx, který coby materialista stále ještě neuznával vlastní posmrtnou existenci, jej podpořil bezmyšlenkovitým revolucionářským zavytím.
Aristrotl svého souseda Immanuela nakopl. „Nekritizuj zase, není to etické.“
Ale to už se schylovalo k úderu Thorovým kladivem.
„Odsuzuji vás ke svobodě,“ pravil Jean-Paul a nasadil poválečným generacím klepeta.

Pahorek za městem by obdařen přízní Heliovou, Poseidon dopřával pevnině mírný vítr, Athéniny olivovníky poskytovaly příjemný stín. Filozofové využívající těchto božích darů dali hlavy dohromady. Dlouho vedli disputace, mnohé číše již odpadly bezmocně na zem, vbrzku je následovali i ti, kteří je ještě před krátkou dobou drželi. Poslední, kteří se ještě nepřidali k družině Dionýsově, začali nadšeně vykřikovat. Další absolutní pravda byla zjevena lidem a potvrzena rozumem.
"Dejte mi pevný bod!" vykřikoval Archimedés a vedl družinu dolů k pobřeží.
"Ke strojům, jdeme hýbat Zemí!" radovali se jeho následovatelé.
Zastavili se až u moře a začali přemýšlet, kde se stala chyba.