Sci-fi

„Maminko, můžeš mi prosím říct, co je to pravda?“ Ptal se jednou večer malý K-or-in.
„Pravda, K-or-ine? Proč tě zajímá zrovna pravda?“
„No, protože se o ní moc nemluví. A já si myslím, že je moc důležitá.“
„Ty jsi můj malý rozumbrada, víš," usmála se na něj maminka.
„Řekni, maminko," škemral znovu.
„Víš, hlavní je, co řeknou L-en-aové, ti jsou velmi zkušení a zodpovědní za nás za všechny."
„A je to pravda, mami?"
El-en-ou se zamyslela. Nevěděla. Nepřemýšlela o tom takto nikdy. To, co řekli L-en-aové prostě platilo.
Proč by to mělo být jinak, pomyslila si.
Znovu něžně pohladila K-or-ina .

Nikdo již nevěděl, co nebo kdo to byl bájný Fénix. Zůstala jen fráze: „Fénix povstane z popela.”

Ta se použila vždy, když se něco nepovedlo, kdy se původní představa nesešla se skutečností. Kdy proběhlo neštěstí (spojení stalo se, se nikdy nepoužívalo) a J-oh-uiové mohli být nešťastní, pak nastal čas pro Fénixe. L-en-aové jim dali naději, pocit, že se nic nestalo, že Fénix vše obrodí...

K-or-in měl však v sobě jiný pocit, svíravý, nepříjemný, že by L-en-aové měli říci pravdu, krutou, nepříjemnou, ale možná více obrodnou....

A věděl, že by jej zajímalo, jak to cítí jiní J-oh-uiové.

Ale nikdy se nezeptal.

Na planetě začínalo další běžné ráno, jako vystřižené z příručky o Apokalypse a nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mělo brzy změnit.
Všech pět Jezdců apokalypsy hrálo partičku pokeru a většina pozemšťanů se prostě tvářila, jako by jim ulítly včely.
...
Na obrovské lodi na oběžné dráze to bzučelo jako v mraveništi.
"Kapitáne poslední hnízdo vyčištěno. Všechny zbylé Stíny jsme poslali k recyklaci. Definitivně."
Zhluboka se nadechl.
"Dobře, pošlete zprávu ke Zdroji. A drže si klobouky!"
Galaxií se prohnal zářivě bílý záblesk, prošel Sluncem, dvěma kruhovými portály a sestoupil k Zemi.
Objal ji pevně a něžně, jako náruč Vesmírné Matky...

Všude na podlaze byly kapičky čerstvé krve.

Malý K-or-in držel ve svém náručí strakatého kocoura, tedy jeho J-oh-uiovskou variantu. Kocourova šestá pravá zadní noha byla zle potrhaná. „No, co jsi to, Zrzavče, zase vyváděl, nemůžeš si dát trochu pozor? S tebou je pořád něco. Buď opatrný!"

K-or-inova maminka se usmála a citlivě mu nožku začala obvazovat. „Musíš trochu splynout s davem, Zrzavče, jinak se stáří nedožiješ."

K-or-in se zamyslel: „Ty, mami, a neplatí to i o nás? Taky je lépe splynout s davem?"

Maminka jej pohladila. „I ty můj chytráčku, s tím si teď nedělej starosti. Vše ti časem povím."

Slunce bíle září a nikde ani živáčka. Přesto je cítím. Koráb vyplul z osamoceného mraku a měkce přistál. Konečně!
Jsou tři.
"Je to pro vás bezpečné?"
Jeden kývne a rozpřáhne paže.
Naše duše se znají, už jsme toho spolu hodně zažili. Hodně vybojovali.
A teď se můžeme i obejmout. "Bratři," šeptnu mu do ramene.
...
Všichni sedíme v trávě a užíváme dávno zasloužený odpočinek.
Boje skončily, vyhráli jsme...
"Vaše planeta je krásná! Z blízka ještě o tolik víc, než ze vzduchu. A ty... květiny?" blaženě přičichne k pampelišce, až má žlutý nos.
"V celé galaxii nikde jinde nerostou. Jen u vás."

"A mami, řekneš mi něco o tátovi?"

"Tvůj táta vždy říkal, že pokud opravdu něco chceš, musíš jít až na hranici, na samý kraj, úplný konec všeho."

"Všeho? Jak tomu mám rozumět? Jak to mám udělat?"

"Ano, K-or-ine, musíš tomu dát úplně vše. Jinak to prý nikdy pořádně nedostaneš. Budeš se potácet někde na začátku, možná i dál, ale musíš vytrvat, vzdorovat, bojovat a jít dál. Pokud polevíš, ustrneš a zůstaneš stát jen na půl cesty, nebude to prý nikdy úplně ono."

"A táta na ten okraj, na tu hranici došel?"

"Došel, a proto už tu není s námi K-or-ine."

Mistrovství světa v teleportu právě nabíralo na obrátkách, když v tu reprezentant Jihoafrické republiky zmizel.
A už se neobjevil.
Po pár sekundách porota prohlásila jeho pokus za neplatný a diskvalifikovala ho. Pravděpodobně proskočil mimo výseč. Mezitím proběhly kvalifikační pokusy Chorvatska a Kanady, když se najednou Jihoafričan objevil udýchaný na startovní čáře. “Pane bože, ONI existují!... Emzáci! Já je viděl!”
Ochranka záhy účastníka vyvedla. Vědecky bylo potvrzeno, že není možné proskočit hranici 10 kilometrů, natož překonat gravitační pásmo Země.
Cambridgeští vědci ještě přeměřili reprezentantův biofyzický teleportační potenciál, ale když laboratorní screening nic neobvyklého neodhalil, byl Jared O´Coen hospitalizován v psychiatrické léčebně.

“Priáťelia. Presím vás, kľud, nie sme stopercentný!” Uklidňoval rozvášněné publikum zpoza řečnického pultu přednosta ústavu bratislavské patologie.
Ti nejvíce konzervativní lékaři a vědci se již zvedli a zamířili k východu.
Na promítacím plátně se zrovna zkřehle zvedala žena z pitevního stolu.
Šum v sále pražského hotelu ale pokračoval.
Aby ne. Koncem 21. století proběhly významné posuny na poli genové terapie - což bylo s vývojem medicíny poměrně čekané - nesmrtelnost zevšedněla, ale nemrtvost?! Nebo, jak to právě přednášející pojmenoval - odúmrť?...

Soudruhu MUDr. Kopřivovi šrotovalo hlavou ale něco jiného. Jak mohli Slováci udělat takový průlom, dřív než my? Moderní svět? Takový titěrný národ!...

"Pojď, K-or-ine, půjdeme se projít."

"Ano dědečku."

"Víš, jsem už starý, síly mi ubývají, stárnu a....." Děd se podrbal na místě, kde bylo před mnoha lety jeho čtvrté ucho.

"Víš, již děd mého děda, dávno před mnoho lety, mi povídal takovou zkazku. A vím, že ani já jsem jí ze začátku nerozuměl, až časem jsem poznal a pochopil."

"Víš, K-or-ine, teď jsi jako červík na dubu, taky si připadáš malý, bezvýznamný, ale když začneš žrát, můžeš i ten velký staletý dub rozdrtit, rozklížit a tím vše změnit. A to si pamatuj, co svět světem bude stát. To říkali mí předci."