Doctor Who

„Jsme na místě!“ oznámil Doktor.
„Na jakém místě?“ zeptal se podezíravě Cowley.
„Růžová planeta,“ ukázal, dodávaje nevinně: „Dámám se bude jistě líbit.“
„Byl jsi tam?“ zkoumala Lisa.
„Ne. Ale podle záznamů je obydlena přátelskými inteligentními bytostmi.“
„Jak se s nimi dorozumíme?“ zajímalo Raye.
„TARDIS má aktivní pole, funguje jako výkonný překladač,“ reagovala Hermiona, vždy připravená zodpovědět jakoukoli vědomostní otázku.
„Je skoro půlnoc, jaktože je tam světlo?“ pátral B.J.
„TARDIS dokáže čas pružně upravit,“ vysvětlil Doktor a tvářil se patřičně hrdě.
„Šikovná mašinka,“ uznal Hawkey, „ale lidský mozek neošálí. Ten můj říká, že je čas spát. Objevy počkají do zítřka!“

Mluví hodně, mluví prakticky pořád, o překot, jak se snaží předběhnout valící se proud myšlenek, mluví, jako by neustále utíkal, protože neustále utíká, protože musí, nesmí se zastavit, musí běžet dál, musí tomu utéct, musí přehlušit to křičící krvácející ticho a ledovou vesmírnou prázdnotu uvnitř. Mluví, protože když přestane, vlna se převalí a on s děsivou jistotou ví, že to bude poslední vlna, že tentokrát už nevstane. Mluví z šíleného strachu mlčet.
A někdy, když se zapomene a zadívá se hluboko dovnitř, někdy to nejde jinak. Tehdy má sevřené hrdlo a pocit, že ze sebe už nikdy nevypraví ani slovo.

Patová situace byl jeho oblíbený podnik. Možná proto, že to tam trochu připomínalo dobu, kdy to pro něj všechno začalo. Že si u osamělé sklenky pokaždé vzpomněl na Doctora a na bezstarostné časy, kdy jenom zachraňovali svět.
Možná proto, že jeho vlastní životní situace taky neměla řešení.
Když žijete moc dlouho, vidíte umírat všechny své blízké, ale máte tu perspektivu, že jednou to pro vás taky skončí, je v tom jistá útěcha.
Jenže on neměl ani tu.
Se železnou pravidelností nakonec vždycky sbalil jakoukoli zelenou mimozemskou slizku, která se namanula, ale koketně mrkat stárnoucíma očima šlo čím dál tím hůř.

„Jediný problém je, že... že jsme v šestnáctém století,“ Doktor zničeně zaboří hlavu do dlaní.
„Jsem ráda, že problém už není ta agresivní mimozemská rostlina,“ Amy zvedne obočí.
„Nebyl by problém ji vymýtit, kdyby... no, kdybyste dokázali vynalézt internet už v šestnáctém století. Nedokážeme rozšířit informaci mezi lidmi dost rychle na to, aby se to přestalo šířit. Je mi líto, Amy...“
Z nějakého důvodu Amy rázně pochoduje ke kostelu.

„Jak jste to...“
„Občas nás podceňuješ. Mají tady velice vyspělou síť,“ pokrčí Amy rameny.
Doctor zmateně zamrká.
„Ženský, Doktore. Farářova hospodyně to řekla kuchařce, kuchařka pradleně, pradlena švadleně, švadlena manželce felčara...“

„Detaily mého neexistujícího milostného života jsou nudné,“ upozornil Doktor ve snaze přerušit již hodně rozjetou debatu (hádku) mezi dvěma tábory. „Objevování nových světů je fascinující. Tam venku je toho tolik! Ani za celý můj dlouhý život se mi nepodaří dostat se všude. Vy lidičkové byste měli využít té chvilky, která vám je dána.“
„Ty brepto…“ poplácala ho Lisa shovívavě po rameni. „Tak starý a pořád jsi nepochopil, že ta největší a nejzajímavější tajemství se skrývají v nás?“
„Ale abys neřekl… a aby se vidělo, kdo je moudřejší,“ zdůraznila Hermiona, „jsme připraveny ustoupit.“
„Nové světy čekají!“ zajásali dvojhlasně Greg s Bodiem.

„Bylo to dojemné a bylo toho dost,“ prohlásil Severus a většina mužského osazenstva přikyvovala.
„Popojedem?“ navrhnul Bodie.
„Ty jsi fakt občas necitelný pařez!“ praštila ho Hermiona.
„Severusi, jak můžeš?“ podívala se vyčítavě Alison.

Margaret a Ginny se přidaly k ženské lize, Greg s Rayem k mužské. Lisa, B.J., Hawkey a Cowley zachovávali, aspoň zdánlivě, neutralitu.

„Chceme detaily!“ požadovala Ginny.
„Chceme objevit novou planetu!“ kontroval Greg.

Doktor se díval na vřavu, kterou, výjimečně neúmyslně, způsobil. Přemýšlel, jak těch dvanáct rozdílných lidí dokázalo přežít nástrahy Ostrova a nepozabíjet se.

„Bavíš se?“ nadhodila Lisa.
„Celkem jo,“ ušklíbl se. „Sázka - kdo vyhraje?“
„Nikdo…“

Ten ostrov byl kouzelný, ačkoli naše kouzelnické hůlky tam nefungovaly. Mohli jste ho projít napříč za hodinku, nebo taky bloudit v kruzích celý den. Daroval nám základní vybavení k přežití, ale nic navíc.

Jeho hlavní kouzlo však spočívalo v tom, jak nás nenápadně měnil k lepšímu. Když jsme tu přistáli, Snape vrčel, House se s nikým nebavil, Bodie, Hawkey a trochu i Ray se snažili dostat mě a Alison přímou cestou do postele. Jediný relativně normální byl B.J.

Pak jsem si se Severusem i s Gregem potykala. Hawkey je zlatíčko, Ray jakbysmet. No a Bodie… mě dostal do postele.

Doktor si povzdechl. Bodie mu dal jedinečnou možnost od bolavého tématu utéct. Nějak měl ale pocit, že trochu upřímnosti dluží své tehdejší společnici, i těm současným.

„Zachránil jsem ji. Pak ona zachránila mne… mnohokrát před nepřáteli, jednou přede mnou samým. Byla neuvěřitelně vynalézavá. Nikdy si nestěžovala. Svěřovala se mi se svými problémy, ale zároveň je zlehčovala. Asi… asi čekala, že se svěřím i já jí. Myslím…“ zarazil se.
„Zamilovala se do tebe, viď?“ řekla jemně Alison.
„Hm…“ přikývl nepatrně.
„Proto odešla? Protože se nedočkala?“
„Nejspíš. Ale třeba se ještě potkáme,“ dodal optimisticky. „Svět není tak velký…“
„Ty jsi beznadějný případ…“

"So you've known him a long time, then?" Yaz sat down next to her on the stairs that lead deeper into the TARDIS.

"Who?" The Doctor looked at her, sideways. "Oh. Him."

"The Master? Why's he called that, anyway?"

"Long story. And to answer your question, yeah. Very long time."

"And..." This was a good time to ask, and Yaz was dying to. "Is he like you? You said he was a woman, before..."

The Doctor frowned. "Did I? I suppose I did." Yaz looked at her, encouragingly.

"It's not quite like that."

Yaz took her hand. "Care to explain?"

„Antikoncepce pro veverku?“ vyprskla Ginny. „Co je to za pitomost?“

Doktor vyškubl Hermioně krabičku z ruky. Tvářil se… divně. Nostalgický úsměv a dokonce cosi jako slza v koutku očí.

„Doktore, jsi v pořádku?“ přistoupila k němu Margaret.
„Jo, jasně…“ odpověděl automaticky. „Tohle… patřilo někomu, koho jsem znal. A koho jsem ztratil.“
„To je mi líto,“ řekla Margaret a opatrně ho obejmula.
„Nevadí,“ zatřásl hlavou. „Ona se má jistě báječně. A já přece taky. Staré odcházejí, nové přicházejí. I když tahle… byla mistryně v přizpůsobivosti, víte?“
„Chceš nám o ní povědět?“ navrhla Alison.
„Nebo si půjdeme radši užít dobrodružství?“ navrhnul Bodie.