DMD č. 15 pro 15. 4. 2013. Téma: Milionový nápad

http://a-totalita.livejournal.com/25084.html

"Hele, je to fakt zábava! Každej den napíšeš cokoliv na zadaný téma, přesně jedno sto slov a hotovo!"
Vzpomínám na tyhle slova, kterými mě Petra uvrtala do šílenosti s názvem "Duben, měsíc Drabble". Potím se nad tématem, se kterým netuším, co si počít. Potomci pláčou hlady, hromada prádla k vyžehlení už je vyšší než já a manžel trpí komplexem opomíjeného dítěte. To byl tedy nápad! Miliónovej!
Nacházím se těsně před výbuchem sopky jménem rodinný rozvrat, ale nedbaje toho, vkládám své ubohé dílko na web a s hrůzou sevřenými útrobami otevírám téma pro další den. "Díky, Peťo! Fakt je to zábava!"

Napřed byla neděle, blblo připojení k internetu a venku bylo hezky. Potom se mi chtělo spát, tak jsem to zalomila hned po desáté s tím, že ráno prý je moudřejší večera. Hned po snídani zazvonila pošťačka a přinesla reklamaci vyúčtování, na kterou bylo nutno zpracovat dvoustránkový elaborát s třístránkovou tabulkovou přílohou. Pak najednou bylo poledne, takže jsem rychle musela zpracovat hospodaření pro SRPŠ a doběhnout s ním na kopírku. Následovala schůzka s ředitelem školy, rada rodičů a rodičák plnej stížností. Totálně vyčerpaná jsem právě dorazila domů a můžu vám říct, nechat si tohle téma na večer byl fakt milionový nápad.

Milionový nápad. Přijde jednou za sto let a při nejlepším ho zase rychle zapomeneme, nejlépe uprostřed si řekneme, co že to vlastně počítáme/píšeme/kreslíme, vždyť to nemá ani hlavu, ani patu a skončíme. To je asi ta prostřední verze, že ano, horší je, když nás osvítí múza, daruje nám něco naprosto geniálního, ale on je večer… Známe to, známe to všichni, do rána si nepamatujete zhola nic, a to je pak smutné, ta skleróza se nevyplácí…
Nejhorší případ jsem asi já, možná sice dostanete milionový nápad, jenže potom to přijde… Dokonalé! A nakonec jste stejně tak líní, že nenapíšete ani čárku…

Hlavu si lámu
a vlastně nevím s čím.
Chci však mít slávu
z toho, co vytvořím.
A až se dostaví,
ta nejlepší myšlenka,
mysl mou roztaví,
to bude jen chvilenka.
Však stále temno jen,
je v mojí hlavě.
Myslím, že je to sen,
to o té slávě.
Čekám dál na nápad,
až já ho polapím.
Slunce šlo na západ,
v čase se utopím.
Slova jsou schovaná,
v temném hávu.
Mysl je oddaná
tomuto stavu.
Tu světlo zazáří,
mne náhle osvítí.
Rozkvést se podaří,
to slovní kvítí.
Nápad už přichází,
milion za něj dám.
Světlo mne provází,
slova už zase mám.

Bylo nic. Ani bílé ani černé. Zkrátka nic. A přece v tom nic bylo cosi. Možná jich bylo víc, anebo nebylo žádné. Bylo nic, zvuky nebyly, vůně nebyly, chutě nebyly, nebylo čeho se dotýkat ani co dělat.
„Pane Bože.“ „Ano?“ „Nenudíš se někdy ve svém bytí? Neříkáš si někdy, že jde o víc?“
Bůh se zamyslel a nakrčil čelo, které nebylo. Tudíž nepokrčil ničím. Protože nic nebylo.
„Měl bych nápad. Víš, stvořit svět.“
Bůh moudře pokýval nepokýval hlavou nehlavou a učinil tak. Za sedm dní stvořil Zemi, nebe a všechno živé a najednou bylo. Od té doby už se nenudil.

„Napadlo mne tam udělat okénka, abychom viděli,“ vysvětloval Epeios. Odysseus si začal rvát vlasy.
„Napadlo nás probodnout mu ucho, bylo blíž,“ vysvětloval námořník. Odysseus se schoval před zuřícím, ale vidoucím Kyklopem.
„Napadlo nás si to taky poslechnout,“ vysvětloval jiný námořník, když pozůstatky jejich již několikáté lodě plavaly kolem a oni se snažili uniknout Sirénám.
„Napadlo nás plout víc vlevo,“ vysvětloval kapitán, když jim Skylla přerazila stěžen.
„Napadlo nás plout víc vpravo,“ vysvětloval lodivod, když je Charybda připravila o příď a několik námořníků.
„Napadlo mne uspořádat soutěž v tanci,“ vysvětloval Telémachos.
Odysseus jednoduše nenáviděl, když se někdo pokoušel jeho nápady vylepšovat.

Telefon zvoní.
Vzbudím se. Spal jsem? Těžko říct.
Dům na Paper Street je prázdný.
Zvoní.
Kde je Tyler?
Zvednu telefon.
Je to Tyler, slyším jeho hlas.
"Nic nejsi a nic nebudeš, to si pamatuj."
Posadím se v posteli, neodpovídám, jenom poslouchám.
"Nic nejsi, nic nebudeš. Nikdo kolem tebe nemá budoucnost. Ti co jí mají, jsou jinde. Neproslavíš se. Nedostaneš svůj nápad jak vydělat milion. Jsi jedinečná sněhová vločka? Ano. Ale to jsou i všichni ostatní. Nic nejsi a nic nebudeš. Kdybys mohl něco vytvořit už by se stalo. Chceš něco dokázat? Nič!"
Zhroutím se do postele. Mám slzy v očích.

Víte, vono je to těžký. Já jsem pak strašně dlouho jenom zíral do tmy a prostě nemohl přijít no to, co tomu chybí.
Protože jak si o těchhle věcech nemáte s kým promluvit, tak jste namydlený.
Cizí pohled je pro každýho, kdo něco tvoří, k nezaplacení. Tak jako vás nakopne.
Jenže já byl sám.
A tak jsem zavřel oči a pokusil se na to vůbec nemyslet. Od vody táhlo. A v tu chvíli se mi rozsvítilo. To bylo přesně to, co jsem potřeboval!
A tak jsem řekl: “Ať je světlo!” - a bylo světlo. Byl večer a bylo ráno, den první.

Dvě insertované postavy seděly na terase opuštěného Donwell Abbey a shlížely na povzbudivě jarní krajinu.
"Tak co teď?" Pátrala Miss Burnwood po novém podnětu.
"Neměly bychom konečně někoho klofnout?" Nadhodila Miss Gwendylon.
"Hm... ale musí to být někdo druhořadý. Kurát, farmář... námořník... Jsme sem jenom vepsaný, chápeš?"
"Chápu. Já už to zažila. Ty jo... ale jenom farmáře?"
"Nefrfněj. Víš, co je soudobá libra platná u nás v jednadvacátym století? Tisícovku!"
"Ty, heleď, uměla bys to napsat tak, aby mi muž svěřil vedení rodinnýho rozpočtu? A aby mi tady fungovalo internetový bankovnictví? Hospodářství bratrance pana Martina vynáší přes tisíc liber ročně!"