Klub Rváčů

Nábytek z IKEA, líbivé umění, ale mělké, bez jediné myšlenky, neprovokující. Dostatek peněz, které zajistí sedadlo první třídy v každém letadle, prostorný byt a hlavně další a další příval věcí.
Tohle přece má být cílem úspěšného člověka, americký sen a tak vůbec. Co na tom, že s každým předmětem je nitro o něco prázdnější. Problém není ve společnosti, samozřejmě, jak by mohl být?
Teprve když je člověk o tuhle faleš připraven, může se skutečně nadechnout a protřít si oči.
Je-li tohle tvoje první noc, musíš bojovat.
Umazaný od krve, ležící na špinavém betonu s tělem pulzujícím bolestí jsi nejvíce naživu.

Telefon zvoní.
Vzbudím se. Spal jsem? Těžko říct.
Dům na Paper Street je prázdný.
Zvoní.
Kde je Tyler?
Zvednu telefon.
Je to Tyler, slyším jeho hlas.
"Nic nejsi a nic nebudeš, to si pamatuj."
Posadím se v posteli, neodpovídám, jenom poslouchám.
"Nic nejsi, nic nebudeš. Nikdo kolem tebe nemá budoucnost. Ti co jí mají, jsou jinde. Neproslavíš se. Nedostaneš svůj nápad jak vydělat milion. Jsi jedinečná sněhová vločka? Ano. Ale to jsou i všichni ostatní. Nic nejsi a nic nebudeš. Kdybys mohl něco vytvořit už by se stalo. Chceš něco dokázat? Nič!"
Zhroutím se do postele. Mám slzy v očích.