Supernatural

Charlie se na těch pár dní úplně proměnila. Najednou ji bavilo šít! Už to přišlo bratrům Winchesterovým podezřelé, ale když se jim nakonec svěřila se svým plánem...
"Takže bude soutěž o nejlepší masku, kterou vyhrajeme," ujišťoval se Dean, když na sebe navlékal kostým.
"Ne masky," opravila ho zrzka. "Cosplay."
"Řekl jsem MASKY," zahučel Dean zpod batmaní masky hlasem tak hlubokým, že to byl skoro infrazvuk.
"Co řešíte?" ozval se Sam, který si popotahoval svůj supermanovský plášť.
Wonder Woman Charlie se rozhlédla. "Ještě Castiel, kde-"
Anděl vstoupil do místnosti.
"-kde máš cosplay?"
"Jsem John Constantine," prohlásil hrdě anděl. "Mám červenou kravatu!"

Nešlo o tajné dokumenty.
Volební program nově vzniklé strany Dicka Romana. Spousta stránek, líbivá grafika, jednoduchá hesla pro jednoduché masy.
Seděli nad tím nadělením, oni dva a Charlie.
Až zrzka zamávala jedním z papírů: "Kluci, jedna z jeho hlavních kampaní má být... no, uhm, chce zvýšit porodnost. Rapidně."
Podívali se po sobě. Sam vraštil čelo, Dean se mračil. Charlie se znovu zadívala na letáček.
"Proč..." začala.
"Proč asi," navázal na ni Dean. "Co ty pažrouti baštěj? Takže nestačí, že z nás chtějí dělat nemyslící blbečky otráveným jídlem..."
"Ale ještě si zařídí velkochov," hlesl Sam.
Charlie kývla. "Vážně ho musíme zastavit."

Dovnitř proudily davy mladých slečen, případně v doprovodu rodičů, kteří se tvářili spíš otráveně, než nadšeně.
Z haly bylo slyšet zvukovou zkoušku, a ty tóny samotné uváděly mnohá z děvčat do extatického stavu.
Sekuriťáci vypadali jako... no, jako sekuriťáci, rozhodně pro ně ječící dav náctiletých fanynek nepředstavoval něco nového.

Sam a Dean postávali kus stranou u Impaly.
"Musíme to nějak vymyslet," ozval se Sam, "jinak to bude horší masakr, než když měl koncert Lucifer."
"Další koncert zkázy," ušklíbl se Dean. "Ale nevím, jestli ten jouda sám o sobě nebude ještě horší než banshee, která se rozhodla to rozjet ve velkým."

Něco napravit dovedl. Dokázal zahojit rány, přivést člověka zpátky, i když už po něm natahovala ruce smrt, pozměnit vzpomínky...
Od té doby, co se stal v podstatě osobním andělem bratří Winchesterových, toho opravil tolik, kolik snad žádný anděl za celá staletí.

Existovaly věci, se kterými nic nesvedl. Jizvy, vryté tak hluboko, že kdyby je chtěl vyhladit, vzal by s nimi celou osobnost.

A to nechtěl.

Poté, co byl Boží plán na Apokalypsu tak nějak odpískán, Castiel sám sobě určil další projekt. Poslání. Úkol.

Pokus o rekontrukci Deana Winchestera.

Protože nikdy neuvěřil, že by byl tenhle Lovec už nestál za záchranu.

Stál ve dveřích pokoje a pozoroval Deana Winchestera, ležícího na posteli jako bez života.
Všichni si v tomhle závodě vsázeli na smrt.
On ale věděl, že tady si smrt neškrtne.
Ne, mělo přijít něco mnohem temnějšího.
Díval se a musel se mírně usmívat.
Věděl i, že tohle po sobě zanechá větší spoušť, než kdyby Dean zemřel.
A naplňovalo ho to zlovolným potěšením.
Když si představil toho zoufalce Losa, jak se bude tvářit na to, co se stalo z jeho bratra...
"Otevři oči," řekl tiše.
A Dean poslechl.
Žádná zelená, žádná barva, jen vše pohlcující černá temnota.
Smrt zase jednou prohrála.

"Tak tohle je ta úžasná andělská zbraň, jo?" zabručel Dean.
On, Sam a Cas stáli před otevřeným kufrem, ve kterém na rudém sametu spočívala stříbrná... nepraktická zbraň. Meč, kombinovaný s dvoubřitou sekerou na druhé straně.
Dean po té věci natáhl ruku, ale anděl ho zadržel: "Pomalu. Neodborné zacházení může způsobit... splynutí uší."
"He?" vypadlo z Deana. "Myslíš splynutí duší, ne?"
"Ne," odvětil Castiel.
"Zplihnutí uší?" zkusíl to Sam.
"Ne," zopakoval anděl. "Splynutí uší. To znamená, že vám uši projdou lebkou dovnitř a uprostřed se spojí."
Zůstali ho sledovat dost vyjevenými pohledy.
Ale ani jeden už si netroufl na zbraň sáhnout.

Tváří v tvář apokalypse.
Tváří v tvář svým vlastním démonům.
Když jeden z nich přece jenom padl, byl tu ten druhý, aby mu pomohl vstát a jít dál.

Chvíle, kdy se zdálo, že celý svět je proti nim.
Ztráty, bolestné až k nepřežití.
A návraty z míst, odkud by měl být návrat nemožný.

Patnáct let dlouhá cesta.
A i když teď končí, to podstatné zůstává.
Vůle bojovat. Nejen proti příšerám vnějšího světa, ale hlavně s běsy a děsy uvnitř sebe.
Jít dál.
Užívat si dobré chvíle, rodinu, ne nutně tu pokrevní, jablečný koláč, vítr ve vlasech, slunce.

Always Keep Fighting.

"...ten prsten zrudne, když se ocitneš poblíž lásky svého života."
Kdyby to Rowena nevyprávěla tak vážně a kdyby to nebyla právě Rowena, Dean by to považoval za pouťový trik.
Takhle si prsten nasadil a čekal, co bude.
Kroužek zůstával tmavě modrý.
Stejně tak celý večer. Tedy, ne, že by čekal, že u tak nějak instinktivně balených koček na baru se začne něco dít.
Jenže barva se ani drobet nenachýlila k purpuru.
"Je to šmejd," pomyslel si a zapomněl na něj.
Vzpomněl si, až když venku sám nastupoval do Impaly. Prsten zářil jasně rudou.
Baby zapředla.
A rázem to bylo jasné.

Už se to tu objevilo. Originální Croatoan virus ovšem stihl záhadně zmutovat, inkubační doba bez příznaků a nemožnosti najít virus v krvi trvala i týden.
Vrásky to dělalo především Samovi.
Protože Dean se teď nacházel v karanténě a jediné, co mohli dělat, bylo čekat.
Dean to aspoň navenek bral na lehkou váhu.
V prosklené karanténní místnosti se pohodlně zařídil, čas trávil čučením na filmy a-

Spěšné zakrytí se polštářem. Marný pokus shodit z obrazovky stránku, z níž vzdychaly vnadné Asiatky.
"Sakra! Vyfič, ty ušoplesku!"

-a Sam se rychle naučil, že přijít o hodinu dřív, než měli domluveno, není dobrý nápad.

Sam znepokojeně pozoroval Deana, jak jednou rukou drží volant Impaly a druhou velký hamburger.

"Vážně nechápu, jak to můžeš pořád jíst a přitom nevypadat jako bečka."

"Na tuhle práci potřebuju sílu, kterou z tvého jídla pro králíky nedostaneš. Navíc to při našem povolání vyběháme."

"Jen abys démonům ještě utéct zvládl."

Nakonec to nebyli démoni ale vlkodlaci. Plán se bratrům zrovna nevyvedl a teď se oba hnali k autu.

Dean zrovna otevíral dveře, když na něčem uklouzl. Byl to umaštěný obal od hamburgeru.

"Ani slovo," zasyčel.

Sam by se rád zasmál, ale vlkodlačí tesáky za oknem mu ve spokojené náladě bránily.