Fullmetal Alchemist

Vítáme Vás u třetího dne každoroční soutěže Na Pěst, jediného souboje, kde je počet rukou vždy stejný, jako počet soutěžících. Ukončete, prosím, veškeré sázky.
Po včerejší překvapivé diskvalifikaci našeho šampiona pro nepovolené využití motorové pily nás dnes čekají tři zápasy. V prvním kole nás čeká Alchymista - nohu si výjimečně mohl ponechat - proti Královrahovi.
V druhém kole pak máme dámskou jízdu - Soví dáma proti Imperátorce. A žádné podvody, prosím. Ano, mluvím na jednu z Vás. Žádná kouzla, ano?
A třetí - muž z minulosti proti…
(Povzdech)
Mohly by se zástupci Předaleké Galaxie konečně dohodnout, kdo bude soutěžit? Otec, syn, a nebo klon?

„Takže i po tom, co se stalo v Ishbalu, pokračujete touhle cestou?“
I po letech si pamatovala odpověď, kterou plukovníkovi dala. Nezaváhala, nesměla. Měla mu krýt záda.
„Jestli někdy sejdu z cesty, zastřelte mě. Máte na to právo.“
Cela, ve které ji drželi, byla na samotce.
Poručík Hawkeye zůstala osamocená se svými myšlenkami. Zastřelila svého nadřízeného, ale nečekal ji klidný zbytek života.
„Hrdinové z časů válek jsou v dobách míru jen vrahy.“
Byla rozhodnutá neuhnout, dojít až na konec cesty.
Ticho cely a hluk v její hlavě byly ohlušující.
Porazili homunculy, ale zaplatili za to.
Ji samotnou odsoudili k smrti.

Vzali mi všechno. Pěšáka, věž, střelce i jezdce… dokonce i moji královnu. Plukovník Roy Mustang měl před sebou rozloženou šachovnici s figurkami. Otočil plochu černými k sobě, několik z nich vyskládal. Teď představovaly protivníky, homunculy.
Jednoho jsem upálil, tu Lust. Další zbývají, a to dokonce v nejvyšším vedení amestrijské armády. Sám Vůdce, King Bradley. Připravili mně o podřízené, každého převeleli jinam, co nejdál. Myslí si, že jsem sražený na kolenou, ale pletou se. Tahle partie nemá vítěze, sáhl po bílé královně.
Není konec, ještě jsem nedostal šach mat, vytáhl ukryté telefonní číslo. Byl čas požádat o pomoc na Východním velitelství.

Gendry si říká, že by zakázek na náhradní končetiny z automailu nemusel mít tolik. Jako mechanik by se uživil i jinak.
Vtom ho ale z úvah vytrhne zvuk těžkých kroků před domem a ten hlas…
Vrátili se.
Vyhlédne z okna.
„Tady jsi,“ řekne Arya. Zastíní si oči mechanickou rukou. Určitě by tvrdila, že slzí kvůli slunci. „Potřebuju servis.“
„Ahoj Gendry!“ spustí zvesela obří brnění vedle ní a zamává mohutnou rukavicí.
„Ahoj Brane! Aryo, vítejte zpátky!“ zavolá Gendry.
„hoj,“ zamumlá Arya.

Gendry jim pohrozí expresní sazbou za údržbu, ale bude na Aryině protéze pracovat celou noc.
Nakonec jim započítá sezónní slevu.

V sedmi letech Izumi pomocí alchymie rozmetala kůlnu.
Ve čtrnácti porazila učitele bojových umění.
V osmnácti ji učitel alchymie poslal do zasněžené pustiny, aby tam měsíc přežívala. Objevila tam životní filozofii a předsevzala si, že neumře, dokud nepozná milostnou vášeň.
Ve dvaadvaceti při návratu z lovu vrazila do muže, jenž jí dvorně podal medvěda, který jí upadl na chodník.
Ve třiadvaceti si onoho gentlemana vzala.
O pár let později porušila tabu. Draze za to zaplatila.
V devětadvaceti přijala za žáky Alphonse a Edwarda, protože dětem nedokázala odříct.
Nato kluky vysadila na pustém ostrově, ať se tam měsíc protloukají, jak chtějí.

Když Izumi otevře dveře, Edward a Alfons se vyděšeně pokusí schovat jeden za druhého, což vzhledem k tomu, že Alfons je teď ohromné brnění, nedopadne dobře.
Izumi při jejich zoufalém přetahování neunikne, že Edwardova pravačka při střetu s krunýřem vydává kovový zvuk. Potom její zrak sklouzne k jeho levé noze.
„Rovnocenná výměna,“ pochopí Izumi. „Pokusili jste se o transmutaci člověka.“ A výměnou za lidský život jste obětovali vlastní těla. Porušili jste největší alchymistické tabu. Blázni.
„Chtěli jsme přivést mámu zpátky,“ odpoví brnění zničeně hlasem čtrnáctiletého kluka.
„Jaký učitel, takoví žáci,“ pomyslí si Izumi a ruka jí mimoděk sklouzne na břicho.