Captain America

Vítáme Vás u třetího dne každoroční soutěže Na Pěst, jediného souboje, kde je počet rukou vždy stejný, jako počet soutěžících. Ukončete, prosím, veškeré sázky.
Po včerejší překvapivé diskvalifikaci našeho šampiona pro nepovolené využití motorové pily nás dnes čekají tři zápasy. V prvním kole nás čeká Alchymista - nohu si výjimečně mohl ponechat - proti Královrahovi.
V druhém kole pak máme dámskou jízdu - Soví dáma proti Imperátorce. A žádné podvody, prosím. Ano, mluvím na jednu z Vás. Žádná kouzla, ano?
A třetí - muž z minulosti proti…
(Povzdech)
Mohly by se zástupci Předaleké Galaxie konečně dohodnout, kdo bude soutěžit? Otec, syn, a nebo klon?

Redaktor odložil papíry na stůl.
"No…" povzdechl si: "jak bych to jenom řekl. Ten příběh není špatný. Vlastně je dobrý!" dodal rychle: "Dobrodružný. Jenom…" vytáhl návrh jedné z postav: "myslím, že mládež potřebuje někoho, s kým se ztotožní. Tady kamarád hlavního hrdiny by se na to ideálně hodil."
"Žádné změny."
Redaktor složil hlavu do dlaní: "Pane Rogersi, chápu, že jste si ten svět nějak nakreslil. Ale ten vztah hrdinů… myslím, že mentorský vztah k mladému chlapci bude cenzura vnímat lépe."
Steve přikývl. "Asi to vážně bude lepší."
Jen bude muset Buckymu nějak vysvětlit, že z něj udělal žáka základní školy.

Vždycky nosil příliš velké boty. Po někom. Z druhé ruky. “Dorosteš,” říkala mu máma. Dokud neoslavil osmnácté narozeniny a začalo být jasné, že v tomto směru už nelze nic očekávat.
A tak Steve Rogers šmajdal - což je fakt, který vám v muzeu neřeknou. A prochodil tak celý Brooklyn.
Až do jednoho dne.
“Přátelé nového Německa,” hlásal leták položený přede dveřmi. Dál tam stálo:

- !Pravda o Židech! -
!Skuteční nepřátelé U.S.A.!
!!!DEMONSTRACE!!!

Steve si leták přečetl.
Pak se vyzul, leták zmuchlal a strčil ho do špice boty.
Došlápl.
Vida, hned to bylo lepší.
Rozhlédl se - někde tu určitě budou další.

Nejzvláštnější byly ty dopisy.
Denně jich chodily desítky.
“Politiku nesnáším, ale kvůli tobě sleduju všechny týdeníky!”
“Zdálo se mi o vás.”
“... zázrak moderní techniky, dokonalý muž…”
Sem tam některá přiložila i fotku (a jiné věci).
Steve ty dopisy četl, ale nikdy neodepisoval.
Zázrak moderní techniky. Který byl před několika měsíci padesát kilo kostí, s astmatem a nulovou šancí přežít následující zimu.
Na těch fotkách některé vypadaly jako filmové herečky.
Jen si to představ. Sebe a tuhle Gretu, Jean nebo Veronicu. Před půl rokem. Které z nich by tenkrát stál aspoň za pohled?
Další várku dopisů pošle rovnou do archivu. Neotevřenou.

V předvečer všech událostí

“Takže, supersérum plus kovová rakev a ze mně bude... supervoják?”
Steve seděl v Erskinově laboratoři a nedůvěřivě si doktora prohlížel.
Erskine se povzbudivě usmál.
“Zní to jako pohádka, že?”
“Ani ne. Můžu se zeptat?”
“O posledním přání už jsem slyšel, ale o posledním dotazu ještě ne,” odpověděl Erskine.
“Máte zkušenosti? Myslím, s experimenty…”
Samozřejmě, že měl zkušenosti. Poslední Erskinův vědecký výstup, antikoncepční látka pro hlodavce, obdržel nominaci na Haberlandtovu cenu. V parcích nyní běhalo významně méně otravných veverek.
“Mám opravdu mnoho zásadních zkušeností. Věřte mi,” odpověděl a zase se usmál. Do detailů pro jistotu zacházet nebude.

Africká mise.
Bucky a Steve stojí uprostřed banánovníkové plantáže.
"Banány. Sežeru je všecky," prohlásí Bucky odhodlaně.

O osm banánů později

Bucky leží ve stínu banánovníku a kňourá.
“Možná ne najednou."
Steve se zasměje - a uhne slupce, mířící na jeho hlavu.
"Oi, Bucku, opatrně s tou municí!"
"Mám banánovou otravu."
Steve zamyšleně otáčí banánovou slupkou v ruce.
"Bucku? Víš, co se říká o banánech?"
“Že jsou zahnuté?”
“Že když jich člověk sní dost, změní to jeho chuť.”
Chvíle ticha.
Pak Bucky pochopí plný význam sdělení, což se projeví rozpustilým zábleskem zpod přivřených víček. I přes otravu banány bojovně vysune bradu.
“Kolik?”

“Tak to bysme měli,” prohlásil Steve a třel si natlučený loket.
“Docela řacha, co?” odpověděl Bucky.
“Skvělý, že se bavíš,” zabručel Steve. “Ještě že paní odvedle je nahluchlá.”
“Jak poleno. Jinak by volala policajty dávno.”
Chvíle ticha. Loket začínal bolet.
“Beztak za to můžeš ty,” řekl Steve mrzutě.
“Já?”
“Já snad? Mám padesát kilo. A skoro jsem se nehýbal! Kdežto ty -”
“A kdo mě povzbuzoval celou dobu?” vyjekl Bucky. “To bylo pořád přidej Bucky, víc, ještě… Tady se člověk nezavděčí!”
Steve se posadil na polámaná prkna, jež bývala postelí.
“To máš fuk,” řekl. “Jen nevím, na čem teď budeme spát.”

“Hermann Göring tančí jako prase,” prohlásil Kapitán.
“A když to říkáš právě ty, to už musí bejt,” odpověděl Bucky.
Krčili se vedle sebe v mrazu a tmě na ochozu hradu Wewelsburg. Přímo pod nimi, v sále plném zářivých světel se odehrávala hostina špiček Třetí říše. Totenkopfy se zpěvy a tanci, jak to nazval Bucky.
“Jaký je plán?”
“Teď šlápl Frau Göring na palec,” řekl Kapitán. “Ta žena trpí, ale statečně tančí dál!”
“Ještě chvíli a začnu s ní soucítit. Jaký. Je. Plán?"
Kapitán vytáhl pistoli, odjistil ji a zamířil na rozložitou hruď říšského maršála.
“Zbavíme Frau Göring trápení,” pronesl klidně.

Po nějaké době všichni samozřejmě předpokládali, že nechal minulost za sebou.
Občas si to chtěl myslet taky. Občas podlehl, v jádru pořád beznadějnej snílek, pouštěl si starý filmy a představoval si, jak na ně mohli jít spolu.
Hodněkrát si představoval, co by jí řekl, kdyby se tehdy mohl vrátit. Vysnil si desítky scénářů, dojemné, vtipné, úplně obyčejné... a pak měl chuť sám sobě jednu vrazit, protože snil o něčem, co nemohl nikdy mít.

Ale když se stal zázrak a on našel způsob a po sedmdesáti letech se vrátil, nedokázal ze sebe vydat jediné slovo. Všechny jeho sny to stokrát předčilo.

Doktorovi přezdívají Přicházející bouře. Tak proč by potřeboval zbraň?

Jack každého odzbrojí svým osobním kouzlem. Kdyby to náhodou nestačilo, na tajném místě schovává skutečnou zbraň (neptejte se kde, to ví jenom Ianto).

Spock se brání vulkánským nervovým stiskem, ale dokáže svoje ruce využít i lepším způsobem. Jim by mohl vyprávět.

Captain America už dávno zjistil, že jeho štít není ideální pouze k boji. Dá se s ním zažít též hodně zábavy.

Sherlock si vystačí se svým geniálním mozkem (a s Johnem po boku).

Merlin je Artušova tajná zbraň (a obráceně).

Jediný problém je, že ani jednoho to neochrání od bolesti.